Yorkšírský terier
FCI:
Yorkšírský teriér patří do skupiny III. – Teriéři, sekce 4 – Trpasličí teriéři.
Povaha:
Je to malý, ostražitý, živý a inteligentní pes vyrovnané povahy, jako každý teriér veselý, učenlivý, hravý a při jakékoli činnosti pohotový a energický. Mýlil by se, kdo by spatřil ve výstavním kruhu j. t. s extrémně dlouhou srstí stojícího ve výstavním postoji na zpravidla rudým suknem potaženém podstavci (aby vynikla délka osrstění), a domníval se, že jde o psa, kterého najde člověk večer tam, kde ho ráno zanechal. To, jak se pes předvádí při posuzování na výstavě, je jen výsledek náročného výcviku.
J. t. je každým coulem teriérem, jak se sluší a patří. Navzdory své velikosti je odvážný, aktivní, činorodý, podnikavý a temperamentní. Nikdy nesmí být ustrašený. Ani samostatnost mu nechybí, i když svého majitele vroucně miluje. Svým chováním ho dokáže doslova okouzlit, takže mu, ať chce nebo ne, často promine i lecjaký drobný prohřešek proti „bontonu“, neboť vzhledem k jeho neodolatelné roztomilosti nemůže jinak. Jak by také ne, když tento pes ho miluje z celé duše, je mu oddaný a je na něho fixovaný. Nejšťastnější je v jeho bezprostřední blízkosti, ať doma celý den prolenoší, anebo jej stráví na turistické túře. Ani takový fyzicky náročný výlet mu potíže nedělá, neboť je sportovně založený.
Pohyb miluje a agility je sportovní disciplína pro něho jak stvořená. Trénuje a soutěží vždy s plným nasazením a mimořádným zaujetím. Využívá přitom své rychlosti, hbitosti i chytrosti a šikovnosti. S radostí se zúčastňuje her s dětmi (jen mu nesmějí z neznalosti ubližovat, anebo ho ponižovat, má svoji hrdost) nebo s domácími volně drženými zvířecími miláčky (chová se k nim přátelsky).
Výchova:
Výchova j. t. není ve skutečnosti obtížná, zvládne ji i úplný začátečník, ale musí být vlídně důsledná a musí s ní začít v nejútlejším mládí. To ovšem každý nedokáže, zvlášť když malé štěně „to s ním umí“. Řádně vychovaný j. t. je poslušný a dobře ovladatelný. Hodí se i do nejmenšího městského bytu, navykán od štěněcího věku se při správném postupu naučí používat i kočičí toaletu. Extrémně dlouhá srst výstavních jedinců vyžaduje mimořádnou péči, která je opravdu náročná. Její součástí je pravidelné česání.
Stavba těla:
Jde o malého, ale kompaktního a relativně statného psa dokonale vyvážené stavby těla. Musí vyhlížet upraveně, dlouhá rovná srst splývá po obou stranách těla až na zem a je elegantně rozdělena na horní straně těla rovnou pěšinkou táhnoucí se od nosu ke kořeni ocasu. Hrdé držení hlavy a pohyb vzbuzuje dojem vědomí si vlastní důležitosti. J. t. se rozhodně necítí být svou velikostí handicapován. Těl. hmot. nemá být větší než 3,2 kg.
Mozkovna by měla být spíše malá a svrchu plochá, ne příliš výrazná (velká) nebo kulatá (svrchu klenutá). Čenichová partie nesmí být nadměrně dlouhá. Nos je černý. Skus má být nůžkový, pravidelný a úplný - 6 hornočelistních řezáků těsně překrývá 6 dolnočelistních, přičemž obojí jsou do souměrných čelistí zasazené kolmo a pevně.
Oči mají být střední velikosti, tmavé, jiskrné, s pronikavým, inteligentním pohledem, uložené tak, že směřují přímo vpřed. Nesmějí být vypoulné. Okraje očních víček musejí být tmavě pigmentované. Ušní boltce se požadují malé tvaru písmene „V“, vztyčené, ne příliš daleko od sebe nasazené a pokryté krátkou srstí sytě tříslové barvy.
Krk má mít patřičnou délku, aby hlava mohla být hrdě, tj. vysoko, nesená. Trup je kompaktní, hřbet rovný, bedra mají být pevná. Ocas se obvykle kupíruje (pouze v zemích, kde zákrok není zákonem na ochranu zvířat zakázán), ale krácený být nemusí. Pokud kupírovaný je, má být středně dlouhý, bohatě osrstěný, tmavší barvy než je srst jinde na těle. Je nesen poněkud nad hřbetní linií těla. Není-li krácený, je bohatě osrstěný a srst na něm má být tmavší modré barvy než na ostatním těle, zejména na konci. Měl by být co nejrovnější. Jeho délka musí harmonicky ladit s celkovým vzhledem.
Hrudník tvoří přiměřeně klenutá žebra. Hrudní končetiny jsou rovné, bohatě pokryté srstí sytě tříslové barvy. Pesíky bývají na koncích o několik odstínů světlejší než u kořínků. Tříslová barva nemá zasahovat nad lokty. Lopatky mají být patřičně šikmo uložené.
Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu zcela rovné, s mírně zaúhlenými hlezny, bohatě pokryté srstí sytě tříslové barvy. I zde jsou pesíky na koncích o několik odstínů světlejší než u kořínků. Tříslová barva nezasahuje nad kolena. Tlapky mají být okrouhlé, drápy černé. Pohyb je volný, vydatný. Akce hrudních i pánevních končetin musí směřovat přímo vpřed, přičemž horní linie těla zůstává i za lokomoce vodorovná.
Srst na trupu musí být patřičně dlouhá, dokonale rovná (nikdy zvlněná), lesklá, jemné hedvábné textury. Nikdy nesmí být vlnovitá a nesmí bránit psu v pohybu. Na hlavě má být dlouhá, splývavá, sytě tříslové barvy, tmavší na stranách, kolem bází ušních boltců a na čenichové partii, kde musí být velmi dlouhá. Tříslová barva na hlavě nepřechází na krk a nesmějí v ní být přimíchány černé či tmavé pesíky. Barva osrstění na trupu má být tmavě ocelově modrá (nikoli stříbřitě modrá) a táhne se od týlního hrbolu ke kořeni ocasu. Nikdy nesmí být promíchaná plavými, bronzově zbarvenými nebo tmavými pesíky. Srst zepředu na hrudi je bohatá, jasně tříslové barvy. Všechny tříslově zbarvené pesíky jsou tmavší u kořínků než uprostřed a směrem ke koncům postupně světlají.
Veškeré odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost. Jedinci vykazující evidentní anomálie fyzické nebo v chování musejí být na výstavě diskvalifikováni.