Velký hrubosrstý vendéský basset

FCI:

Patří do skupiny VI – Honiči, barváři a příbuzná plemena, sekce 1 - Honiči.

Povaha:

Povahově je to věrný, samostatný, učenlivý, veselý, čilý, živý, vynalézavý, společenský, citlivý, ale také sebevědomý pes. S jinými psy, ale dokonce i s kočkami a dalšími domácími zvířaty, vychází velmi dobře - byl-li v raném věku řádně socializován. Je vstřícný k dětem, ale jsou-li příliš rozjívené, drží se raději v ústraní.

Miluje pohyb, ale když není na lovu, nutí ho mocný lovecký instinkt k takřka stálému hledání a sledování stop zvěře. Proto je potřeba ho mít na vycházce na vodítku. Nejlepší je dopřát mu volný výběh na dokonale oploceném pozemku, anebo při lovu. Je vynikajícím loveckým psem pro lov s palnou zbraní ve středně rozlehlých honitbách. Vyznačuje se mimořádnou houževnatostí a odvahou. Je dostatečně rychlý a vášnivý.

Má znělý hlas a doslova miluje hustý podrost a křoviny. Dnes se používá k lovu veškeré srstnaté zvěře, od králíka po divočáka. Při lovu překvapuje (s ohledem na zkrácené končetiny) velkou vytrvalostí a výdrží. Protože je velmi samostatný jako většina honičů, což zpravidla bývá nespravedlivě hodnoceno jako tvrdohlavost či umíněnost.

Výchova:

Je třeba ho vést s laskavou důsledností za pomoci pozitivní stimulace (pochvalami, pamlsky) k ovladatelnosti již od raného věku tak, aby se nezradil. Jeho výchova vyžaduje trpělivost a hlavně důslednost. Plyne z toho, že není psem vhodným pro každého. Nedokáže-li majitel svoje výchovné a výcvikové metody, které úspěšně použil u jiných plemen, např. u ohařů, přizpůsobit povahovému založení v. h. v. b., nemusí být úspěšný. Nemůže od něho ani očekávat, ani požadovat otrockou poslušnost. Při správném postupu je však možné z něho vychovat dobře ovladatelného psa, který má všechny předpoklady pro to, aby byl současně jak výkonným loveckým psem, tak i příjemným a nevšedním psem společenským.

Stavba těla:

Jde o vyváženého a elegantního psa obdélníkového tělesného rámce, s rovnými končetinami, stavby těla typické pro basety. Ta rozhodně nesmí připomínat malého hrubosrstého vendéského honiče. Hoh. výš. činí u psů 40 – 44 cm, u fen 39 – 43 cm.

Hlava má svrchu klenutou, nepříliš širokou, protáhlou mozkovnu dobře tvarovanou (nepropadlou) pod očima, která nikdy nesmí být hrubá. Týlní hrbol je zřetelný. Čelní sklon (stop) má být dobře patrný. Čenichová partie je na konci hranatá, delší než mozkovna. Nosní hřbet bývá velmi mírně klenutý (s náznakem lehkého klabonosu). Nos vystupuje před linii pysků, musí být velký a s otevřenými nozdrami. Měl by být černý, ale u bílo–oranžových jedinců se toleruje nos nahnědlé barvy (s řídkým černým pigmentem).

Horní pysk má být dosti hluboký, překrývá dolní čelist a dodává čenichové partii na konci žádoucí hranatý tvar. Srst na pyscích tvoří zřetelný vous. Čelisti musejí být velmi silné, skus se požaduje nůžkový.

Oči jsou oválného tvaru, velké, tmavé. Bělimu nesmí být vidět. Pohled je přátelský a inteligentní. Okraje očních víček musejí těsně přiléhat k očním bulvám, spojivky nesmějí být odhalené. Ušní boltce mají být nasazené pod úrovní linie očí a nataženy kupředu musejí přesahovat špičku nosu. Jsou zavěšené, pružné, úzké a jemné, porostlé dlouhou srstí, na koncích protáhle oválného tvaru.

Krk je dlouhý a statný, velmi svalnatý, silnější u plecí, s hrdlem bez laloku. Trup musí být pro baseta typicky protáhlý, nesmí však být přehnaně dlouhý. Kohoutek je jen velmi málo patrný. Hřbet musí být dlouhý, široký a skutečně rovný, nikdy nesmí být pronesený (konkávní). Horní linie těla poněkud stoupá směrem k bedrům. Ta jsou pevná, velmi svalnatá, lehce klenutá. Kyčelní hrboly zřetelně vystupují.

Ocas je vysoko nasazený, spíš delší, u kořene silný, směrem ke špičce se výrazně zužuje. Má být nesen šavlovitě prohnutý nebo mírně obloukovitě zatočený, ale nikdy stočený nad hřbet nebo na špičce zakroucený.

Hrudník musí být dost široký a hluboký, dosahuje až k loktům. Ty nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí jsou silná, zápěstí pevná a velice málo nápadná. Zápěstní klouby se při pohledu zepředu nikdy nesmějí v postoji navzájem dotýkat.

Pánevní končetiny jsou silné, při pohledu zezadu rovné. Stehna mají být mocně osvalená, ne však příliš oblá. Jejich kosti a klouby jsou silné. Hlezna mají být široká, při pohledu z boku náležitě zaúhlená, nikdy nemají být strmá. Při pohledu zezadu nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá. Tlapky jsou silné a uzavřené, nášlapné polštářky pevné a drápy silné. Odpovídající pigmentace polštářků i drápů je velmi žádoucí. Pohyb musí být vytrvalý a lehký, snadný a harmonický.

Kůže je dosti silná, u trikolorně zbarvených jedinců často mramorovaná. Na hrdle netvoří lalok. Srst je tvrdá, ne moc dlouhá a ploše přilehlá, nikdy nesmí být hedvábná nebo vlnovitá. Tzv. praporce na zadních stranách hrudních končetin nesmějí být příliš bohaté. Ani břicho, ani vnitřní strany stehen nesmějí být nikdy lysé. Obočí je výrazné, ale nezakrývá oči.

Zbarvení může být černo-bíle strakaté, černo-tříslové (se sytými nebo světlými odznaky), bílo-oranžově strakaté, trikolorní (oranžové s černým sedlem a bílými skvrnami), oranžové s černým nádechem (způsobeným černými konci některých pesíků), pískově žluté s černým nádechem a bílými skvrnami, pískově žluté s černým nádechem. Obvykle se podle množství černých konců pesíků a jim odpovídajícího celkového odstínu zbarvení nazývá oranžová, plavá nebo pískově žlutá barva s černým nádechem barvou zaječí, vlčí, jezevčí nebo divočáka.

K vadám patří příliš krátká hlava, svrchu plochá mozkovna, krátká čenichová partie, depigmentace nosu, pysků nebo okrajů očních víček, klešťový skus, světlé oči, ušní boltce vysoko nasazené, krátké, nedostatečně vývrtkovitě stočené nebo málo osrstěné, trup příliš dlouhý, velmi krátký nebo neproporcionální, nedostatečně pevná horní linie těla, srázná záď, ocas nesený na jednu nebo druhou stranu, slabé kosti nebo strmé úhlení končetin, příliš sbíhavá hlezna, ochablá (prošláplá) záprstí, nedostatečně hustá nebo jemná srst, nedůvěřivost. K hrubým vadám náleží nedostatečná celková typičnost, předkus nebo podkus dolní čelisti. Tzv. skelné („porcelánové“, velmi světlé, bělavé) oči, různobarevné oční duhovky (nestejně zbarvené oči), hrudník v dolní části (poblíž hrudní kosti) příliš úzký (kýlovitý).

Chovatelské kluby:

www.bassetklub.cz

www.klubhonicu.com