Vel. francouzsko-anglický trikolor. honič

FCI:

Patří do skupiny VI – Honiči, barváři a příbuzná plemena, sekce 1 – Honiči.

Stavba těla:

Je to pes pevné stavby těla, vykazující větší podíl krve francouzských honičů. Jeho typické plemenné znaky ho odlišují od anglického foxhounda. Koh. výška činí 60 – 70 cm.

Hlava má středně širokou, svrchu spíše plochou mozkovnu s nepříliš výrazným týlním hrbolem a mírně vystupujícími nadočnicovými oblouky. Čelní sklon (stop) je svažitý. Čenichová partie má být přiměřeně dlouhá, délky odpovídající délce mozkovny, náležitě tvarovaná pod očima (nepropadlá), s rovným nosním hřbetem. Pysky jsou dosti velké, takže dodávají čenichové partii hranatý tvar, nikdy nesmějí být tak slabě vyvinuté (mělké), aby čenichová partie byla zašpičatělá.

Oči mají být velké, hnědé, okraje očních víček černé. Ušní boltce jsou nasazené v úrovni linie očí, zavěšené, středně dlouhé, u základen široké, téměř ploché, jen mírně vývrtkovitě dovnitř stočené.

Krk je dosti dlouhý a silný bez výrazného laloku na hrdle. Hřbet má být rovný a pevný. Bedra jsou široká, svalnatá, rovná a dost krátká. Záď je svažitá a náležitě dlouhá. Ocas má patřičnou délku, je elegantně nesený a dobře osrstěný.

Hrudník musí být dostatečně hluboký a přiměřeně široký. Žebra jsou dlouhá a patřičně, nikdy příliš ploše klenutá. Slabiny by měly být velmi mírně vtažené, spíše vyplněné.

Hrudní končetiny jsou silné, dokonale rovné. Mají dlouhé, ploše osvalené lopatky. Pánevní končetiny mají svalnatá, dlouhá, velmi mohutná stehna a široká, tupě zaúhlená hlezna nízko nad pokladem. Tlapky jsou suché a téměř okrouhlé. Pohyb je lehký, vyvážený.

Kůže má být bíle a černě zbarvená. Srst je krátká, měkčí nebo tvrdší. Její zbarvení musí být trikolorní, nejčastěji s černým pláštěm nebo většími či menšími plotnami. Tříslové odznaky jsou světlé nebo měděné barvy, bez příměsi černé. Promísená srst (tzv. „vlčí“) není vylučující vadou. Velké množství barevného stříkání v bílé barvě je nežádoucí.

Všechny odchylky od požadavků standardu musejí být považovány za vady a hodnoceny přesně podle stupně závažnosti. Patří k nim vady stavby těla bránící odpovídajícímu pracovnímu uplatnění, předkus nebo podkus dolní čelisti, světlé oči, ocas křivý nebo přetočený nad hřbet, depigmentace, velmi světlé pálení, každé jiné zbarvení než uvedené ve standardu.