Tosa Inu

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Má pevně zakotvené povahové vlastnosti typické pro dogovité psy nížinného typu – odolnost, houževnatost a bojovnost. Charakteristická je pro ni též trpělivost, důstojnost, neohroženost a odvaha. V podstatě je velice sebevědomá, vyrovnaná a klidná, máloco ji vyvede z míry, ale nabyde-li dojmu, že její majitel nebo členové jeho rodiny jsou v nebezpečí, je připravena okamžitě zasáhnout. Podobně reaguje na nezvané hosty – teritorium, které pokládá za svěřené jí k hlídání, hájí naprosto nekompromisně. K majiteli a příslušníkům jeho rodiny je přítulná, s dětmi bývá většinou zadobře a je k nim tolerantní, musejí ale respektovat její osobnost. Od cizích psů by měla být raději držena stranou, zejména k jedincům téhož pohlaví se chová velice dominantně a má-li pocit, že ji jiný pes hodlá napadnout, anebo není ochoten se jí podřídit, zasáhne bleskurychle a tvrdě.

Výchova:

S jinými domácími zvířaty, včetně koček, se snáší vcelku dobře, pokud je na ně zvyklá od mládí. Raná socializace, a to velmi široká, je více než potřebná. Tosa inu nepatří do rukou začátečníků, osob nedůsledných a těch, co postrádají přirozenou autoritu. Výchova musí být od útlého mládí důsledná, ale jednoznačně laskavá. T. je inteligentní, vnímá citlivě intonaci hlasu, a ta by proto měla být naprosto zřetelná. V člověku, který hovoří týmž hlasem, ať chválí, nebo kárá, se stejně jako jiní psi přes veškerou snahu dobře nevyzná. Vyžaduje srozumitelné a klidné jednání, příkazy musejí být jednoznačné. Neví-li, co se po ní chce a neuposlechne, je zbytečné, ba chybné ji trestat. Majitel se musí vždy ptát především sám sebe, zda mu rozuměla a musí si uvědomit, že smyslu jednotlivých slov, jmenovitě abstrakt, pes rozumět nemůže. Pro osoby, které nedokážou zřetelně intonovat, není t. vhodným plemenem.

T. by neměla být trvale ubytována ve venkovním kotci, má mít možnost co nejvíc času trávit s majitelem a členy jeho rodiny, pak bude její vztah s lidmi na patřičné úrovni. Možnost volného pohybu uvítá, ale bez obav je možno ji pustit volně pouze na oploceném pozemku. Na vycházkách je doporučitelné s ohledem na nebezpečí konfliktu s jinými psy vodit ji důsledně na vodítku, proto musí být již od nejútlejšího mládí naučena, že na vodítku se netahá, při síle, kterou disponuje, by ji stěží zvládl i nadmíru silný člověk. V době nejrychlejšího růstu, kryjící se s obdobím výměny mléčného chrupu za trvalý, je nutno věnovat zvýšenou péči její výživě.

Stavba těla:

Je to velký pes robustní stavby těla a důstojného chování. Koh. výš. činí u psů min. 60 cm a u fen min. 55 cm. Mozkovna je široká, čelní sklon (stop) by měl být poměrně srázný. Čenichová partie má být přiměřeně dlouhá, hranatá, nosní hřbet rovný, nos široký a černě zbarvený. Čelisti jsou silné, zuby rovněž, skus se požaduje nůžkový. Oči mají být poměrně malé, s tmavě hnědě zbarvenými duhovkami, vážného výrazu. Ušní boltce by měly být spíš malé a tenké a musejí být zavěšené, nasazené vysoko po stranách hlavy, těsně přilehlé k lícím.

Krk je svalnatý s lalokem na hrdle, kohoutek má být vysoký, hřbet rovný a vodorovný. Bedra jsou široká a svalnatá, záď je shora lehce zaoblená. Ocas má být u kořene silný, směrem ke špičce se pozvolna zužuje. Je-li zavěšený, dosahuje k hleznům.

Hrudník musí být široký a hluboký, s patřičně klenutými žebry, břicho zřetelně vtažené.

Hrudní končetiny mají přiměřeně šikmo uložené lopatky, rovná, náležitě dlouhá a silná předloktí a pevná, při pohledu ze strany mírně zešikmená záprstí.

Pánevní končetiny jsou mohutně osvalené, kolena a hlezna náležitě zaúhlená, silná. Tlapky mají pevné, těsně sevřené prsty, silné a pružné nášlapné polštářky a tvrdé, pokud možno tmavě zbarvené drápy. Pohyb je energický a vydatný.

Srst má být krátká, tvrdá a hustá. Její zbarvení může být červené, plavé jakéhokoli odstínu, meruňkové, černé nebo žíhané. Neveliké bílé znaky zepředu na hrudi a na tlapkách jsou přípustné.

Chovatelské kluby:

www.moloss.cz

www.kmdpp.eu