Thajský ridgeback

FCI:

Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 7 – Lovečtí psi primitivního typu.

Povaha:

Ve své vlasti se uplatňoval a místy dodnes uplatňuje jako lovecký pes. Je velmi rychlý a vytrvalý běžec a vynikající skokan, který od útlého věku nade vše miluje pohyb. Štěňata s oblibou šplhají. Povahově je naprosto samostatný, temperamentní a samorostlý, nelze u něho počítat s absolutní otrockou poslušností. Podle některých názorů zcela postrádá obranářský instinkt, podle jiných je zcela přirozeným obranářem „svých“ lidí a jejich domu nebo bytu. Je bystrý a inteligentní až „mazaný“. Dokáže využít ve svůj prospěch různých zdánlivě nepříznivých situací.

Výchova:

Vyžaduje spoustu laskavého pochopení. Nesnáší žádný nátlak nebo dokonce násilí a dril. Patří výlučně do rukou zkušených a empatických majitelů, rozhodně není vhodný pro úplné začátečníky. Vlastnit by ho neměl ani ten, kdo nemá nebo si nedovede pro něho udělat dostatek času. Potřebuje majitele milujícího, ale také naprosto důsledného, kterému nechybí přirozená autorita a schopnost nenásilně ji uplatnit v jakékoli situaci. Pokud by takový majitel nebyl, mohla by se časem začít u psa projevovat i agresivita.

T. r. je fixovaný na majitele, s oblibou s ním bývá v bezprostředním kontaktu (rád se přitulí), což mu evidentně přináší mimořádné uspokojení. Potřebuje co nejintenzivnější kontakt, člověk by k němu měl často promlouvat. S oblibou se mazlí, vazba na majitele je tak těsná, že se zúčastňuje veškeré jeho činnosti. Z téhož důvodu je pro něho změna vlastníka tragédií.

K tomu, aby byl výborným společníkem člověka, je naprosto nezbytná systematická raná socializace zahrnující dostatečný kontakt s cizími lidmi, jinými psy a různými zvířaty. Nesocializovaný t. r. může být nedůvěřivý, někdy i divoký a obtížně ovladatelný. Potřebuje hodně pohybu a je v tomto směru nesmírně náročný, většinou ho ale nelze pustit z vodítka kdekoli, protože jeho lovecký instinkt je tak silný, že ho nutí vzdor vší lásce k majiteli a dobrému vychování vydat se po stopě zvěře a ulovit ji.

Nadšeně také aportuje. Pokud má dostatek příležitostí k volnému pohybu, nejlépe na oploceném pozemku, přičemž plot musí mít náležitou výšku, protože je vynikajícím skokanem, chová se doma mírně a klidně. Při správně vedeném výcviku se výborně uplatňuje při soutěžích v agility. S ohledem na vztah k majiteli nepatří do venkovního kotce, kde by ostatně nemohl být ubytován kvůli hladkému osrstění celoročně, kratičká srst ho nechrání dostatečně před chladem. Miluje teplo.

Stavba těla:

Je to středně velký krátkosrstý pes krátce obdélníkového tělesného rámce, s podélným pruhem opačně rostoucí srsti (ridžem) na hřbetě. Svalovina je dobře vyvinutá a spolu s celkovou stavbou těla umožňuje psu pohybové aktivity všeho druhu. Kohoutková výška činí u psů 56 – 61 cm, u fen 51 – 56 cm při toleranci +/–2,5 cm u obou pohlaví.

Hlava má celkově tvar klínu. Mozkovna je mezi ušními boltci plochá, při pohledu ze strany lehce zaoblená. Kůže na čele tvoří drobné vrásky. Čelní sklon musí být povlovný, ale patrný. Čenichová partie má být klínovitá, poněkud kratší než mozkovna. Nosní hřbet je protáhlý, rovný, nos černý, u modrých (stříbřitých) modravý (břidlicově šedý).

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům a jsou plně pigmentované, bez růžových skvrn. Jazyk může být buď růžový, často s černými skvrnami, nebo celý modrý. Čelisti jsou silné, zuby musejí být bílé, pevné, skus se požaduje nůžkový.

Oči mají být středně velké, mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. U jedinců s modře zbarvenou srstí smějí mít barvu jantaru. Ušní boltce jsou dokonale vztyčené, nasazené dále od sebe. Nikdy nesmějí být kupírované, mají být středně velké, tvaru trojúhelníku, dopředu natočené.

Krk je středně dlouhý, silný, svalnatý, v šíji lehce klenutý, nesený tak, aby hlava byla dost vysoko. Trup má silný, rovný hřbet, pevná a široká bedra a mírně spáditou záď. Ocas je u kořene silný, v klidu dolů nesený. Jeho špička dosahuje k hleznům. V afektu a v pohybu může být vzhůru nesený, lehce zahnutý.

Hrudník má být hluboký, dosahuje k loktům. Žebra jsou náležitě, nikdy však sudovitě klenutá. Dolní linii těla určuje správně vtažené břicho.

Hrudní končetiny mají šikmo uložené lopatky, dlouhá předloktí, záprstí při pohledu zepředu rovná, při pohledu ze strany velmi lehce zešikmená. Tlapky jsou oválného tvaru. Drápy by měly být černě zbarvené, ale podle odstínu zbarvení srsti mohou být i světlejší. Pánevní končetiny mají dobře vyvinutá stehna, kolena správně zaúhlená, hlezna silná, nízko nad podkladem. Nárty jsou při pohledu zezadu rovné a vzájemně rovnoběžné.

Kůže musí být tenká, pružná, těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží, na hrdle nesmí tvořit lalok. Srst je velmi krátká, hladce přilehlá, na pohmat sametová. Ridž tvoří podélný pruh odzadu dopředu rostoucí srsti nad páteří, začíná v krajině kohoutku a táhne se až ke kyčelním hrbolům. Může mít různý tvar i délku a šířku, ale musí být symetrický po obou stranách páteře a ostře ohraničený. Nesmí být širší než hřbet, nesmí zasahovat na boky trupu. Chlupové víry na předním konci ridže jsou přípustné. Rozeznává se osm základních tvarů ridže a žádnému z nich se nedává přednost.

Zbarvení může být jednotné, kaštanově červené různého odstínu, velmi světle plavé (izabela) až sytě zlatožluté, černé, modré nebo stříbřité. U červených a plavě zbarvených jedinců se často vyskytuje černá maska v obličeji.

Jakákoli odchylka od výše uvedených znaků musí být považována za vadu a posuzována přesně podle stupně vyjádření.

Chovatelské kluby:

www.kchmpp.cz

www.thairidgebackclub.eu