Taiwanský pes

FCI:

Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 7 – Lovečtí psi primitivního typu.

Povaha:

Jde o psa majiteli věrného a oddaného, bystrých smyslů, čilých pohybů, odvážného, který neví, co je strach. Je velmi inteligentní a dospívá v relativně raném věku. I jedinci žijící původně volně se dají velmi snadno znovu ochočit a dokážou žít bez potíží s lidmi. Vykazuje neobvykle silný teritoriální instinkt a chrání s mimořádnou urputností oblast, kterou považuje za svěřenou mu k ostraze.

Výchova:

Je nejen vynikajícím hlídacím psem, ale i obranářem. Snadno se učí a ke svému majiteli a příslušníkům jeho rodiny je za všech okolností naprosto loajální. Ve své vlasti nachází z díky své povaze uplatnění také u armády, policie a jako pes záchranářský, který se již mnohokrát osvědčil při záchraně osob zasypaných při zemětřeseních aj. katastrofách. Je mnohostranný, vyniká mimořádnou adaptabilitou, a proto může být cvičen k nejrůznějším činnostem, k obraně, agility, lovu.

Vlídné zacházení oplácí majiteli vrchovatě projevy naprosté oddanosti a nápadnou snahou a připraveností ve všem vyhovět. Je spolehlivý, důvěryhodný, poslušný a nesmírně snaživý. Kromě toho vyniká obzvláštní vitalitou, bývá proto, také s přihlédnutím k nepříliš dlouhé srsti, minimálnímu zápachu a příhodné velikosti pokládán též za dokonalého společenského psa pro moderní rodinu.

Stavba těla:

Je to středně velký primitivní špic jižního typu (relativně krátkosrstý) s hlavou tvaru trojúhelníku, mandlovýma očima, tenkými, vztyčenými ušními boltci a vzhůru neseným srpovitě zahnutým ocasem. Musí být suchý, šlachovitý a dokonale vyvážený. Kohoutková výška činí u psů 48 – 52 cm, u fen 43 – 47 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje u psů v rozmezí 14 – 18 kg a u fen v rozpětí 12 – 16 kg.

Hlava má poněkud delší mozkovnu než čenichovou partii. Mozkovna je v čele široká a zaoblená, vždy bez kožních vrásek. Čelní sklon musí být svažitý, ale podélná čelní brázdička má být jen mírně naznačená.

Čenichová partie musí mít rovný nosní hřbet a od základny směrem k nosu se poněkud zužuje, nesmí však být na konci vysloveně zašpičatělá. Pysky těsně přiléhají k zubům a čelistem, nikdy nesmějí být volné, převislé. Čelisti jsou silné a zuby do nich musejí být kolmo zasazené. Skus se požaduje nůžkový. Žvýkací svalovina je přiměřeně vyvinutá, takže líce mírně prominují do stran.

Oči jsou mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy, nemusejí být úplně černé, ale světle hnědé nebo žluté jsou nežádoucí. Ušní boltce musejí být vždy vztyčené, níže nasazené, takže při pohledu zepředu svírají jejich podélné osy s rovinou mozkovny úhel 45 °. Vnitřní hrany boltců jsou při pohledu zepředu rovné, vnější mírně obloukovitě vyklenuté.

Krk má být svalnatý, silný, náležité délky, mírně v šíji klenutý. Na hrdle nesmí být lalok. Trup je svalnatý, silný a nesmí být příliš dlouhý, aby byl zachován téměř čtvercový formát těla. Hřbet má být rovný, krátký, kohoutek dobře patrný. Bedra musejí být pevně osvalená, záď je široká, krátká, rovná nebo jen velmi málo svažitá.

Ocas má být vysoko nasazený, vzhůru nesený, srpovitě zahnutý tak, že jeho špička směřuje kupředu. Je velmi pohyblivý. Hrudník musí být dosti hluboký, ale nedosahuje až k loktům, předhrudí je vyvinuté, poněkud vystupuje při pohledu z boku před ramenní kloub. Žebra jsou přiměřeně klenutá, břicho má být náležitě vtažené.

Hrudní končetiny musejí být dobře osvalené, šikmo uložené lopatky směřují svými vrcholy vzad. Lokty nesmějí být ani vybočené, ani vbočené, předloktí jsou rovná a vzájemně rovnoběžná, záprstí musejí být pevná. Tlapky jak hrudních, tak pánevních končetin nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Nášlapné polštářky jsou silné, tuhé. Drápy mají být černě zbarvené, ale u jedinců jinak než černě zbarvených se toleruje i světlejší barva.

Pánevní končetiny jsou štíhlé, pevných kostí, dobře osvalené a při pohledu zezadu rovnoběžné, jejich zaúhlení musí odpovídat úhlení hrudních končetin. Stehna jsou široká, stehenní kosti mají být v normálním postoji zešikmené směrem ke koleni. Bérce musejí odpovídat síle a délce stehen. Nárty jsou kolmé k podkladu. Pohyb má být energický, krok patřičně dlouhý (vydatný).

Srst je krátká, tvrdá a těsně přilehlá, její délka se pohybuje od 1,5 do 3 cm. Zbarvení srsti může být černé, žíhané, plavé, bílé, bílo – černé, bílo – plavé nebo bílo – žíhané.
Jakoukoli odchylku od výše uvedených znaků je nutno považovat za vadu a hodnotit přesně podle stupně vyjádření. Mezi vady patří bázlivost, klešťový skus, chybění zubů (ale toleruje se chybění 3. stoliček, M3), vypoulené oči, nedostatek předhrudí, přílišné zaúhlení pánevních končetin, nadměrná nebo nedostatečná velikost.

K vylučujícím vadám se počítá agresivita nebo bázlivost, podkus nebo předkus dolní čelisti, jakékoli jiné než vztyčené ušní boltce, příliš dlouhá srst (delší než 4,5 cm), absence špičáků a zakroucený ocas.