Švýcarský honič

FCI:

Švýcarský honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Je to temperamentní a náruživý lovecký pes a takovým také vždy bude. V honitbě si počíná naprosto samostatně, vyniká dokonalým orientačním smyslem a rychlým rozhodováním při práci. Má vynikající čich a při lovu si počíná velice účelně.

S jinými psy se snáší dobře. Velmi dobře vychází s dětmi, je přátelský, společenský, nikdy není přehnaně agresivní. Někteří o něm ovšem tvrdí, že se vůbec nehodí do bytu a do města. Není to pravda. Pokud má možnost se dostat co nejčastěji do přírody a občas na lov, může z něho být jak výkonný lovecký pes, tak sympatický společenský pes žijící v městském bytě.

Výchova:

Zatímco při lovu si počíná až vášnivě, doma je klidný a při odpovídající výchově poslušný. Nicméně slepou otrockou poslušnost od něho jako od žádného jiného honiče nelze ani očekávat, ani vymáhat. Je sice oddaný svému majiteli, je však zvyklý se při práci rozhodovat sám, podle vlastního uvážení. Vlastník musí mít stále na paměti, že to byl po dlouhá staletí a je často i dnes pes používaný výlučně k lovu, že jeho lovecký instinkt je velice silný a velí mu, přes všechnu lásku k majiteli, uniknout při každé jen trochu vhodné příležitosti do přírody, hledat stopu zvěře a jít po ní dokud zvěř nenajde. Proto velmi často utíká, přičemž mu zejména v městských aglomeracích a jejich okolí a v hustě osídlené krajině hrozí nespočet nebezpečí.

Stavba těla:

Š. h. je středně velký, dobře stavěný, výkonný a odolný pes. Suchá hlava rámovaná dlouhými ušními boltci a protáhlá čenichová partie mu dodává noblesní vzhled. Dél. těla se má ke koh. výšce zhruba jako 1,15 : 1, takže tělesný rámec je krátce obdélníkový. Délkou těla se rozumí vzdálenost od vrcholu hrudní kosti po sedací hrbol na pánvi. Koh. výška činí u psů 49 – 59 cm, u fen 47 – 57 cm. Žádná tolerance se nepřipouští.

Hlava má podlouhlou, úzkou, suchou, ušlechtilou, svrchu mírně klenutou mozkovnu. Nos je celý černý, patřičně velký, nozdry jsou široce otevřené.

Chrup by měl být kompletní, zuby jsou mohutné, skus se požaduje nůžkový, úplný a pravidelný, což znamená, že 6 hornočelistních řezáků těsně překrývá 6 dolnočelistních, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus je přípustný. Chybění jednoho nebo dvou 1. či 2. premolárů (P1 nebo P2) se toleruje. Na 3. stoličky (M 3) se nebere ohled.

Oči jsou tmavě nebo světle hnědé v závislosti na zbarvení srsti, středně velké, lehce oválného tvaru, mírného výrazu. Okraje očních víček perfektně přiléhají k očním bulvám a jsou plně pigmentované.

Zavěšené ušní boltce jsou nasazeny pod úrovní linie očí, v zadní části mozkovny. U základny nejsou nejširší, mají tu být užší než ve své nejširší partii. Celkově jsou úzké, vláčné a tak dlouhé, že nataženy bez násilí kupředu dosahují minimálně ke špičce nosu. Mají být mírně vývrtkovitě dovnitř zatočené, na vrcholcích zaoblené a pokryté velmi jemnou srstí. Ústí zevních zvukovodů nesmějí být vidět.

Krk je dlouhý, elegantní, přiměřeně osvalený. Plynule přechází do plecí. Kůže na hrdle bývá poněkud volná, netvoří však nápadný lalok.

Ocas je nasazen v prodloužení linie zádě, má být středně dlouhý, směrem ke špičce se zužuje a na konci je ušlechtile, poněkud vzhůru zahnutý. Musí být náležitě osrstěný, na spodní straně však nesmějí být řídké odstávající delší pesíky, které by mu dodávaly vzhledu „obilného klasu s osinami“.

Hrudník je hlubší než širší, hluboký tak, že dosahuje nejméně k přímo vzad směřujícím vrcholům loketních kloubů. Jeho hloubka se má ke koh. výšce zhruba jako 1 : 2.

Hrudní končetiny mají být svalnaté, ale suché, nikoli hrubé, přiměřeně silných kostí. Při pohledu zepředu jsou vzájemně rovnoběžné, při pohledu ze strany kolmé k podkladu.

Pánevní končetiny musejí být mocně osvalené. Mohutností odpovídají hrudním končetinám a při pohledu zezadu jsou kolmé k podkladu a vzájemně rovnoběžné.

Srst je krátká, hladká a hustá, na hlavě a ušních boltcích velmi jemná. Její zbarvení je u jednotlivých rázů různé.

K vylučujícím vadám se počítá výrazná bázlivost nebo agresivita, celková atypičnost, celková depigmentace nosu, předkus nebo podkus dolní čelisti, nepravidelný nebo zkřížený skus, ektropium nebo entropium (i když vada byla chirurgicky korigována), ocas zatočený jako trubka postiliona, kroužkující, hákovitý, malformovaný, uzlovitý nebo zalomený.

Chovatelský klub:

www.svycarskyhonic.com