Sussex španěl
FCI:
Sussex španěl patří do skupiny VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi.
Povaha:
Povahově je laskavý, naprosto neagresivní, přátelský, klidný, rozvážný, bezstarostný, inteligentní a oddaný své lidské „smečce“. Doslova dychtí po lidské společnosti a je vynikajícím kamarádem dětí. Je hravější než většina jiných španělů. Cítí se být plnoprávným členem rodiny – „smečky“, kterou je připraven v případě potřeby bránit (štěkotem). Štěká rád, ale není přehnaně uštěkaný. Snáší se dobře s kočkami, pokud měl příležitost jim v mládí přivyknout. Má sklon žárlit na majitele, při kontaktu s jinými psy a kočkami nesmí být opomíjen.
Díky své empatii a mírumilovnosti se hodí pro canisterapii. Původně byl využívaný jako lovecký pes pro vyhledávání zvěře a následné „hlášení“ štěkotem o přítomnosti kořisti. Je sice pomalejší, ale zato vytrvalý a pozorný. Při lovu si počíná aktivně a energicky, má výborný čich a ochotně ulovenou zvěř aportuje, nevyhýbá se ani vodě.
Výchova:
Jeho výcvik není úplně jednoduchý, některým cvičitelům připadá tvrdohlavý. Výcvik musí být citlivý, pozvolný, hojně posilovaný pozitivními stimuly (chválením a pamlsky). Učí se rychle, ale nesnáší nátlak ani zbytečný spěch. Potřebuje cvičitele klidného a trpělivého. Vyžaduje vlídné, ale důsledné vedení.
Volně puštěn v přírodě se může dát vést čichem a silným loveckým instinktem do hledání zvěře, a pak nedbá na přivolání, přestože je jinak poslušný.
Osrstění vyžaduje pravidelnou péči, zejména po pobytu v přírodě je třeba ho řádně rozčesat. Hůře snáší extrémně vysoké letní teploty.
Stavba těla:
Sussex španěl je neveliký, ale statný pes silné stavby těla a obdélníkového tělesného rámce. Ideální kohoutková výška činí 38 – 41 cm, tělesná hmotnost bývá asi 23 kg.
Hlava je vyvážená, mozkovna široká, přiměřeně klenutá mezi ušními boltci – ani úplně plochá, ani kopulovitě vypouklá. Má podélnou čelní brázdičku. Nadočnicové oblouky jsou výrazné. Týlní hrbol má být zřetelný, nikoli však zašpičatělý. Čelní sklon (stop) by měl být výrazný. Nos musí mít játrově hnědou barvu. Nozdry jsou široce otevřené.
Čelisti mají být silné, s perfektním úplným nůžkovým skusem.
Oči jsou oříškově hnědě zbarvené, dosti velké, nikdy však nesmějí být vypoulené. Jejich výraz je mírný. Spojivky smějí být jen málo viditelné. Ušní boltce jsou zavěšené, nasazené poněkud níže, právě nad úrovní linie očí. Jsou silné a dosti velké. Těsně přiléhají k hlavě.
Krk je dlouhý, silný, v šíji lehce klenutý, nesený tak, že hlava není moc vysoko nad úrovní horní linie těla. Na hrdle smí být jen neveliký lalok, zepředu na hrudi tvoří srst výrazné „fiží“ (žabó).
Trup je silný, hřbetní linie těla probíhá vodorovně od kohoutku až ke kyčlím, bez patrných přechodů mezi jednotlivými partiemi. Hřbet má být svalnatý, široký a pevný, stejně jako bedra. Hrudník je hluboký a prostorný, poslední žebra musejí být dostatečně dlouhá.
Hrudní končetiny jsou spíše krátké a silné. Lopatky mají být šikmo uložené, volně pohyblivé. Ramenní kosti jsou silné, patřičně osvalené, zápěstí mají být mohutná, pevná, záprstí krátká, velmi silných kostí.
Pánevní končetiny by měly být krátké, silné, pevných kostí. Nesmějí být ani kratší než hrudní končetiny, ani přehnaně zaúhlené. Stehenní kosti jsou silné, mocně osvalené, hlezna mají být velká a silná. Tlapky by měly být okrouhlé, s dobře vyvinutými nášlapnými polštářky. Meziprstí jsou dobře osrstěná.
Srst je hustá, ploše přilehlá a nemá tendenci tvořit kučery. Podsada musí být velmi hustá a představuje ochranu před povětrnostními vlivy. Ušní boltce jsou pokryté měkkou, zvlněnou srstí, která však nesmí být příliš dlouhá. Na hrudních končetinách jsou zezadu zřetelné „praporce“, na pánevních „kalhoty“. Ocas je pokrytý hustou srstí, která však netvoří zespoda vlajku. Zbarvení je sytě zlatohnědé. Ocas se obvykle krátí, je nízko nasazený, vždy nesený pod úrovní horní linie těla.