Štýrský brakýř

FCI:

Štýrský brakýř patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Je to lovecky náruživý až vášnivý, bystrý a hlasitý lovecký pes, který spolehlivě pracuje na stopě. Kromě toho je tento výkonný honič přátelský k ostatním psům i k lidem, velmi inteligentní a dobromyslný, takže by mohl být současně i milým společenským psem. Trvalé ubytování ve venkovním kotci pro něho není z důvodů psychických ideální, mnohem lépe se cítí ve společnosti majitele a členů jeho rodiny.

Výchova:

Jistě existují individuální rozdíly v povahovém založení, ale nejdůležitější je v každém případě přístup majitele-cvičitele ke psu. Ten, kdo použije vodné metody výchovy a výcviku, respektující plemenné a individuální zvláštnosti, vychová z š. b. klidného a mírného společníka, který současně bude v honitbě podávat špičkové výkony.

Tomu, kdo se uchýlí k parforsním aj. drsným metodám výchovy a výcviku, protože jiné ani neovládá nebo neuznává, se to nikdy nepodaří. Pes pracující jen proto, že se bojí krutého trestu za nejmenší „pochybení“, např. nesplnil-li příkaz okamžitě a zcela přesně, nepodá právě kvůli strachu nikdy tak perfektní výkon při lovu jako ten, který pracuje s radostí a nadšením, aby svým výkonem potěšil člověka, s nímž má dobré vztahy.

Stavba těla:

Jde o plemeno střední velikosti s dobře vyvinutým osvalením, poněkud „drsného“ zjevu, povahově však mírné a přátelské. Koh. výška činí u psů 47 – 53 cm, u fen 45 – 51 cm.

Zuby mají být silné, skus se požaduje nůžkový. Žádoucí je úplný chrup tvořený 42 zuby. Je však přípustné, aby chyběly max. dva 1. nebo 2. premoláry (P1 nebo P2) a na 3. stoličky (M3) se nebere ohled.

Oční duhovka je hnědá. Ušní boltce nejsou moc velké, přiléhají ploše k lícím a jsou pokryté jemnou srstí. Krk má být silný a nepříliš dlouhý.

Ocas by měl být středně dlouhý, u kořene silný, dobře osrstěný. Nikdy nesmí být zatočený do kruhu, měl by být vzhůru nesený a srpovitě zahnutý. Srst na jeho spodní straně je o něco delší a tvoří tzv. kartáč, nikdy však „vlajku“.

Hrudní končetiny jsou rovné, svalnaté, náležitě zaúhlené. Pánevní končetiny musejí být svalnaté, silné, patřičně zaúhlené, při pohledu zezadu rovné. Tlapky nemají být příliš velké, prsty jsou klenuté a těsně sevřené. Nášlapné polštářky by měly být menší, tuhé.

Srst musí být hrubá, tvrdá a drsná, nikdy nesmí být huňatá nebo lesklá. Na hlavě je kratší než na trupu, ale na čenichové partii tvoří vous. Její zbarvení je červené nebo světle žluté, bílá skvrna zepředu na hrudi se přípouští.

K vadám patří příliš úzká hlava, vývrtkovitě stočené nebo na vrcholcích příliš zašpičatělé ušní boltce, ocas příliš krátký, velmi slabý nebo chundelatý, nesený přehnaně vysoko, s „vlajkou“, slabé končetiny, srst příliš dlouhá, jemná, kudrnatá nebo měkká, bázlivost.

K vylučujícím vadám náleží předkus nebo podkus dolní čelisti, absence více než dvou zubů ze skupiny 1. nebo 2. premolárů (P1 nebo P2) a každé jiné zbarvení srsti než stanovené standardem.

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com