Slovenský čuvač

FCI:

Patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi.

Povaha:

Slovenský čuvač je vyrovnaný, sebevědomý a samostatný, kterého jen tak něco nevyvede z míry. Má vysoce vyvinutý smysl pro teritorialitu, proto je znamenitým hlídačem.

Výchova:

Není vhodným plemenem pro úplné začátečníky. Potřebuje majitele nadaného přirozenou autoritou, konzistentně jednajícího, klidného, rozvážného a trpělivého. Důležitý pro výsledek výchovy je vzájemný vztah. Jeho výcvik proto musí být cílený a účelný. Vzdor své samostatnosti a zdánlivě menší fixovanosti na majitele snáší obtížně změnu vlastníka. Majiteli i jeho rodině je věrný, ale nemusí být neustále v jejich společnosti. S dětmi vychází dobře, neměly by však být úplně malé, které nelze poučit, jak se k němu mají chovat.

Vyžaduje ranou a co nejširší socializaci, potom není jeho soužití s malými domácími zvířaty problémem. Neznámé osoby bedlivě střeží, když se však s nimi seznámí, toleruje je. K jiným psům má sklon se chovat dominantně, ale řádnou socializací lze tuto tendenci utlumit na únosnou míru. Je-li ovšem napaden, brání se velmi razantně.

Vyniká značnou přizpůsobivostí. Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, ale pravidelný a dostatečný kontakt s lidmi nutně potřebuje, aby se nestal příliš samotářským. Potřebuje dostatek pohybu, nejlepší je, má-li možnost volného výběhu na oploceném pozemku. Jinak je třeba s ním absolvovat delší a vydatné vycházky. Je-li opravdu dobře vychovaný a za všech situací spolehlivě ovladatelný, nemusí být veden na vodítku. Služební výcvik pro něho není tou nejvhodnější aktivitou.

Stavba těla:

Jde o pasteveckého psa pevné konstituce, mohutné stavby těla, silné kostry a husté bílé srsti, tělo je mírně obdélníkového formátu. Kohoutková činí u psů 62 – 70 cm, u fen 59 – 65 cm, tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 36 – 44 kg u psů a 31 – 37 kg u fen.

Mozkovna je silná, podlouhlého tvaru, patřičně široká, nadočnicové oblouky jsou přiměřeně výrazné a sklánějí se do stran, temeno má být ploché. Týlní hrbol je zřetelný, mírně zaoblený, stop musí být povlovný.

Čenichová partie má být silná a mírně se zužuje směrem k tupému nosu černé barvy. Nosní hřbet má být při pohledu z boku rovný. Pysky nejsou převislé, mají být středně tlusté a přiléhají k čelistem a zubům. Sliznice na okrajích pysků je černě pigmentovaná a tvoří úzké orámování úst. Patro dutiny ústní má být černé. Čelisti jsou silné, chrup je úplný, pravidelně uspořádaný, skus se požaduje nůžkový.

Oči jsou tmavě hnědé, oválné, horizontální, bystrého pohledu. Oční víčka musejí být na okrajích černá. Mžurka (tzv. třetí víčko) u vnitřních koutků je tmavě pigmentovaná. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, zavěšené, u základen pohyblivé, středně dlouhé tvaru písmene „V“, přiléhají k hlavě. Od poloviny délky je jejich osrstění krátké a jemné. V klidu dosahují zaoblenými vrcholy maximálně k ústním koutkům.

Krk má být pevně zasazený do trupu a v afektu vysoko nesený, hřbet má být rovný, silný, středně dlouhý, bedra jsou mírně klenutá, osvalená, přiměřeně dlouhá a velmi silná, pevně spojená se zádí, která je pevná, široká, dlouhá, lehce svažitá.

Ocas má být poněkud níže nasazený, v klidu zavěšený, dosahuje k hleznům. Má zhruba tvar doutníku a musí být rovný, jeho špička nesmí být zatočená do kroužku. V pohybu by měl být nesen obloukovitě zatočený nad bedry.

Hruď je zepředu široká, žebra jsou přiměřeně klenutá, dozadu skloněná, břicho má být mírně vtažené stejně jako slabiny. Hrudní končetiny jsou v postoji rovné, sloupovité, relativně dosti dlouhé, lopatky jsou strmé, dlouhé, ramenní kosti silně osvalené, přimknuté k hrudníku a zešikmené směrem k loktům.

Předloktí mají být kolmá k podkladu, svalnatá a dlouhá, zápěstí kostnatá a pevná, záprstí krátká, silná, mírně šikmá. Tlapky jsou okrouhlé, uzavřené, se silnými, těsně sevřenými, pevně klenutými prsty, silnými drápy a plnými, černě zbarvenými nášlapnými polštářky.

Bérce u pánevních končetin jsou šikmé, dlouhé, svalnaté. Hlezna mají být výrazná, silná a široká, kostnatá, tupě zaúhlená, nárty by měly být krátké a silné, kolmé k podkladu, spojené bez jakéhokoli zúžení s hlezny. Paspárky jsou nežádoucí. Pohyb je lehký a hbitý v každém terénu a za každého počasí.

Srst je hustá, s výjimkou hlavy a koncových partií končetin tvoří osrstění huňatý „kožich“ bez pěšinky uprostřed hřbetu, „vlajky“ na ocase a „kalhot“ zezadu na stehnech. U samců tvoří na krku výraznou „hřívu“, která začíná u základen ušních boltců. Pesíky úplně zakrývají podsadu, jsou 5 – 15 cm dlouhé, nejsilnější v hřívě, jiné mohou být mírně zvlněné, na hřbetě tvoří několik příčných vln ze souvislých polokučer. Podsada je jemná, hustá, jako pápěří, asi poloviční až dvoutřetinové délky pesíků.

Zbarvení by mělo být čistě bílé, nažloutlý nádech u základen ušních boltců je přípustný, ale nežádoucí. Výrazné žluté skvrny jsou nepřípustné. Srst vyžaduje pravidelnou péči.

Za vady se pokládají všechny odchylky od požadavků standardu, přičemž jejich závažnost se hodnotí podle stupně jejich vyjádření. K vylučujícím vadám se počítá předkus a podkus dolní čelisti, klešťový skus, žluté skvrny v osrstění, zcela světlé oči, neúplně pigmentovaný nos, kryptorchismus.

Chovatelské kluby:

www.slovenskycuvac.cz

www.slovensky-cuvac.biz