Singapurská kočka
Historie: Jméno plemene je odvozeno od malé republiky v jihovýchodní Asii, na okraji Malajsie. Singapur v roce 1975 navštívili Hal a Tommy Meadowsovi, které zde upoutala pouliční kočka se štíhlým tělem a zvláštním zbarvením a habešskou kresbou. Rozhodli se tedy zpět do Spojených států několik takových koček odvézt a sestavit chovný program. Na konci 80. let už byla singapura u většiny organizací oficiálně uznané plemeno. Mimo Spojené státy je ale singapurská kočka stále málo známá. Aby plemeno zůstalo co nejčistší, kříží se jen mezi sebou. Singapurská kočka je považována za nejmenší plemeno domácí kočky.
Povaha: Singapury jsou přátelské a přítulné kočky klidné povahy. Jsou ale i hravé a zvídavé. Ačkoli ke svým lidem bývají velmi oddané, k cizím mohou být ostýchavé.
Stavba těla: Jde o malou až středně velkou kočku se svalnatýma nohama a malými oválnými tlapkami. Kompaktní svalnaté tělo nesmí být podsadité a má mírně klenutý hřbet. Nohy jsou středně dlouhé s malými tlapkami. Středně dlouhý až dlouhý ocas je štíhlý a má lehce zakulacenou špičku. Zakulacená hlava sedí na dosti krátkém svalnatém krku. Nápadně velké uši stojí rovně. Velké oči mandlového tvaru mají tmavě hnědá lemovaná víčka. Stejně tak nos je lemován tmavě hnědou.
Srst: Srst singapurské kočky je výjimečně krátká, jemná a přiléhavá.
Péče: Péče o srst singapurské kočky není složitá. Stačí ji jednou týdně vykartáčovat látkovým hřebenem a přetřít vlhkým semišovým hadříkem pro zvýraznění lesku. Ostré konce drápků je třeba pravidelně zastřihávat a uši čistit, pouze pokud je to nutné a jen přípravky k tomu určenými.
Barevné variety:
Jediná barva, v níž je singapura uznávána, je tmavě hnědá ticked tabby kresba se slonovinovým podkladem. Povoleny jsou proužky na vnitřní straně končetin. Na výstavách se netolerují proužky na ocase. Oči jsou vždy zelené.