Shar-Pei

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je to klidný, nezávislý, ale věrný pes, láskyplný k majiteli a členům jeho rodiny, přátelský a hravý, také však sebevědomý a dosti dominantní. I když má nejlepší vztah s majitelem, nikdy není otrocky poslušný. K neznámým osobám se chová v podstatě přátelsky, ale také trošku podezíravě a ostražitě. Nikdy však není bezdůvodně agresivní. S dětmi si rozumí dobře, ale nesmějí mu ubližovat. Neměl by být účastníkem her těch nejmenších dětí, větší musejí být náležitě poučené, že není oživlou plyšovou hračkou, se kterou si mohou dělat, co je napadne. Vůči cizím psům může vystupovat dosti dominantně, a proto je na vycházkách nutná opatrnost.

Výchova:

S jinými domácími zvířaty vychází dobře, pokud měl možnost seznámit se s nimi již v útlém mládí. Nezbytná je raná socializace. Základem úspěšné výchovy je naprostá důslednost. Vlídně, ale velmi důsledně je třeba vést již nejmenší štěňata, která svým rozkošným „plyšovým“ zjevem vyvolávají u mnoha majitelů pocit, že jim musí být vše odpuštěno. Jenže z malého štěněte vyroste dospělý samostatný pes, který nevidí nejmenší důvod, proč by měl najednou začít poslouchat, a snaží se zcela logicky zaujmout vyšší, až vůdčí postavení ve „smečce“. Tomu je třeba rozhodně předejít, proto musí být výchova od prvního dne laskavá, ale nekompromisní. Š. se hodí pro majitele klidné, rozhodné, s přirozenou autoritou, energické a rozvážné, kteří s ním dokážou jednat vždy srozumitelně a konzistentně.

Stavba těla:

Je to středně velký čilý pes kompaktní stavby těla, čtvercového tělesného rámce, s krátkými bedry. Jedinečný vzhled mu propůjčují volné kožní záhyby na mozkovně a kohoutku, malé ušní boltce a čenichová partie připomínající svými parametry, zejména šířkou, hrocha.  Koh. výš. činí 44 – 51 cm. Psi jsou větší než feny. Koh. výš. odpovídá zhruba délce těla měřené od předního okraje ramenního kloubu po sedací hrbol na pánvi, což platí zvláště pro psy–samce.

Hlava je v poměru k velikosti trupu dosti velká. Vzdálenost od špičky nosu po čelní sklon (stop, spojnici vnitřních očních koutků) odpovídá vzdálenosti od stopu po týlní hrbol. Kožní záhyby na čele a lících spadají dolů a přecházejí do laloku na hrdle. Mozkovna je svrchu plochá, široká. Stop má být svažitý.

Čenichová partie je stejně široká od základny (partie pod očima) až ke konci, nezužuje se. Její horní část kolem nosního hřbetu má být dobře vyplněná podobně jako pysky. Záhyb silné kůže (val) u báze nosu je přípustný. Nos má být velký a široký, nejlépe černý, ale možná je jakákoli barva odpovídající zbarvení srsti. Nozdry musejí být široce otevřené. Jazyk, patro dutiny ústní, dásně a pysky by měly být modročerně zbarvené. Růžově skvrnitý jazyk je přípustný, ale jednotně růžové zbarvení se pokládá za krajně nežádoucí. Čelisti jsou silné, s perfektním nůžkovým skusem. 6 hornočelistních řezáků těsně překrývá 6 dolnočelistních, přičemž obojí jsou v čelistech zasazené kolmo. Dolní pysk nesmí být tak masitý, aby ovlivňoval skus.

Oči jsou tmavé, mandlového tvaru a zasmušilého výrazu. Světlejší barva duhovky je přípustná u jedinců se světlou barvou srsti. Okolní volná kůže tvořící vrásky nebo srst nesmí nikdy nepříznivě ovlivňovat oči a oční víčka. Ušní boltce jsou vysoko, zeširoka, daleko od sebe a výrazně vpředu nad očima nasazené, velmi malé, spíše tlusté, od základen dopředu klopené, tvaru rovnostranného trojúhelníku, na vrcholcích lehce zaoblené. Těsně přiléhají k hlavě a jejich vrcholky směřují k očím. Vztyčené ušní boltce jsou krajně nežádoucí.

Krk má být středně dlouhý, silný, pevně zasazený do plecí. Lalok na hrdle by neměl být přehnaně velký. Horní linie těla se za kohoutkem lehce svažuje a v partii beder je mírně vyklenutá. Hřbet musí být krátký, pevný, bedra jsou krátká, široká, záď by měla být spíše rovná.

Ocas, který má být silný u kořene a na pomyslném příčném řezu okrouhlý, vybíhá do tenké špičky. Musí být patřičně vysoko nasazený, vzhůru nesený, obloukovitě prohnutý, těsně stočený nebo zahnutý. Směřuje nad záď a bedra nebo k jedné straně. Zkrácený nebo zcela chybějící ocas je nežádoucí.

Hrudník by měl být tak široký a hluboký, aby dosahoval k loktům. Dolní linie těla pod bedry lehce stoupá. Hrudní končetiny jsou rovné, přiměřeně dlouhé, silných kostí. Kůže na nich netvoří žádné vrásky. Lopatky mají být šikmo uložené, řádně osvalené, s vrcholy směřujícími nahoru a vzad. Záprstí jsou při pohledu ze strany poněkud šikmá, silná a pružná.

Pánevní končetiny musejí být svalnaté, silné, přiměřeně zaúhlené, kolmé k podkladu a při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné. Kožní vrásky jsou na stehnech, bércích a nártech nežádoucí stejně jako zesílená kůže na hleznech. Ta mají být nízko nad podkladem. Tlapky jsou středně velké, s náležitě klenutými prsty, kompaktní („uzavřené“). Paspárky na pánevních končetinách jsou nežádoucí. Upřednostňovaným způsobem lokomoce je klus. Pohyb má být volný, vyrovnaný a energický. Akce hrudních končetin musí být prostorná, pánevní jsou zdrojem vydatného dopředného impulzu (odrazu).

Srst musí být velmi typická, krátká, drsná a zježená, rovná, odstávající, na končetinách však převážně přilehlá. Podsada chybí. Kromě bílého je přípustné jakékoli jednotné zbarvení. Ocas a zadní strany stehen jsou často zbarvené světleji. Tmavší odstín barvy srsti uprostřed hřbetu a na ušních boltcích je přípustný.

Chovatelské kluby:

www.kmdpp.eu

www.exoticklub.eu

www.sharpeiclub.cz