Schillerův honič

FCI:

Schillerův honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Je přátelský, klidný, spolehlivý, vnímavý, chytrý, pozorný a laskavý, vyrovnané povahy, ale také živý a energický.

Lovecká vášeň ho může přimět k pronásledování koček (pokud s ním nežijí „ve společné domácnosti“) aj. domácích zvířat. Jestliže se mu však dostane rané socializace, má-li možnost již jako štěně si na jiná malá a drobná volně v domě či bytě držená zvířata zvyknout, nepronásleduje je, ale např. se zakrslými králíky či morčaty by přesto nikdy neměl zůstávat sám.

Výchova:

Při výchově i výcviku potřebuje důsledné vedení, neboť jako skoro všichni honiči má dostatek samostatnosti a rád se rozhoduje podle svého uvážení, jako když loví. Není ale zatvrzelý a při odpovídajícím přístupu je poslušný a ovladatelný, což jsou vlastnosti důležité pro jeho společenské uplatnění. Přesto není nejvhodnější pro majitele, kteří jsou úplní začátečníci.

Jakékoli projevy agresivity, anebo naopak bázlivosti, jsou důkazem, že majitel neměl pro povahové založení psa dostatek pochopení, anebo se mu nedostávalo základních znalostí o výchově psů, trpělivosti, důslednosti apod.

Sch. h. se dobře snáší s jinými psy, s dětmi, se kterými – včetně menších – si ochotně hraje, i s neznámými osobami.

Stavba těla:

Je to celkově statný, šlachovitý, na první pohled rychlý a silný lovecký pes harmonické, vyvážené stavby těla, mírně obdélníkového tělesného rámce. Koh. výška činí u psů 53 – 61 (ideál. 57) cm, u fen 49 – 57 cm (ideál. 53 cm).

Hlava je protáhlá, při pohledu zepředu i ze strany trojúhelníkovitá, ale čenichová partie nesmí být příliš zašpičatělá nebo slabá. Nos musí být černý s náležitě otevřenými nozdrami. Žádoucí je nůžkový skus. Zuby musejí být silné a velké.

Oči mají být tmavě hnědé barvy, živého výrazu. Ušní boltce by měly být vysoko nasazené a tak dlouhé, že nataženy bez násilí kupředu dosahují téměř do poloviny čenichové partie. V afektu mohou být poněkud nadzvednuté. Jsou měkké a ploše zavěšené, takže svým předním okrajem těsně přiléhají k lícím.

Krk je dlouhý, silný a elegantně přechází do plecí. Kůže na něm má být pružná, ale těsně přilehlá ke kosterní svalovině a podkoží.

Ocas má být nasazen v úrovni horní linie těla a je rovný nebo šavlovitě prohnutý, široký u kořene. Směrem ke konci vybíhá do špičky. Je tak dlouhý, že dosahuje k hleznům. V pohybu nemá být nesen nad úrovní horní linie těla.

Hrudník je dlouhý, prostorný a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Hrudní končetiny jsou silných kostí a odpovídají celkové velikosti těla. Při pohledu zepředu mají být jejich volné části (od loktů po tlapky) rovné a vzájemně rovnoběžné. Pánevní končetiny musejí být silné a při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné.

Srst má být tvrdá, ne úplně krátká, ale velmi hustá a přilehlá. Na hlavě, ušních boltcích a předních stranách končetin je osrstění krátké, hladké. Na spodní straně ocasu a na zadních stranách stehen smí být srst delší.

Zbarvení srsti je tříslové s výrazně ohraničeným černým pláštěm na hřbetě a svrchních částech boků, stranách krku a horní straně ocasu. U dospělých jedinců nesmí být tříslově zbarvená srst promíšena černými pesíky, černé odznaky na lících jsou však přípustné.

K vylučujícím vadám náleží agresivita a bázlivost, ustrašené a příliš opatrné chování, výrazný podkus nebo předkus dolní čelisti, koh. výška nedosahující min. hranice nebo přesahující max. hranici uvedeného rozpětí.