Ruský černý teriér

FCI:

Ruský černý teriér patří do skupiny II. - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je naprosto nebojácný, s vrozeným sklonem k jisté agresivitě (ta se projevuje většinou u jedinců ruského původu). Tento sklon však lze účinně tlumit širokou ranou socializací a vlídnou, ale naprosto důslednou výchovou zahájenou již v útlém věku. Je inteligentní, poslušný, vyrovnaný, rozumný, iniciativní, dobře cvičitelný, odhodlaně bránící v případě potřeby majitele i členy jeho rodiny. Typická je pro něho rychlá a cílevědomá obranná reakce. Je nedůvěřivý vůči cizím osobám. S dětmi si rozumí velice dobře a je k nim velmi tolerantní. Domácím zvířatům, zejména drobným, volně drženým (kočka, fretka, morče, potkan apod.) musí být uvyklý od mládí.

Výchova:

Výchova není úplně snadná, i když je učenlivý a pracovitý. Je totiž také patřičně dominantní a vyžaduje srozumitelné jednání. Hodí se pouze pro osoby nadané přirozenou autoritou, schopné ji za jakékoli situace nenásilně uplatnit, klidné, rozvážné, trpělivé, jednající naprosto konzistentně, které již mají určité předcházející zkušenosti s výcvikem a vedením podobných psů. Je nezbytné, aby přesně věděl, což při své chytrosti pochopí velice záhy, jak jsou nastaveny mantinely, co se může a nemůže. Záleží pouze na důslednosti majitele.

Zkušení výcvikáři, kteří již připravili úspěšně k vrcholovým zkouškám třeba několik německých ovčáků, se ovšem nesmějí domnívat, že budou u č. t. úspěšní s toutéž metodikou výcviku. Jeho povahové založení je totiž úplně jiné. Citlivě reaguje na intonaci (nikoli intenzitu!) hlasu, která musí být naprosto jednoznačná, výrazná a zřetelná jak při chválení, tak při kárání. Trestání není vhodné, vede k zatvrzelosti a neochotě psa spolupracovat. Č. t. je tvrdý a velice odolný pes, který dokáže být (při nesprávně vedené výchově, zbytečném trestání) i značně neústupný.

Je také velmi aktivní, vytrvalý a miluje pohyb. Vyhovuje mu běhání u kola a rád plave.

Stavba těla:

Je to velký pes robustní a atletické stavby těla, pevné konstituce, se silnou kostrou a masivním osvalením, který má být na první pohled ztělesněním mimořádné aktivity a síly. Stavba těla musí být proporcionální, velikost hlavy má odpovídat celkové velikosti jedince a objemu a hloubce hrudníku. Sekundární pohlavní znaky jsou zřetelné, pes musí být na první pohled k rozeznání od feny a naopak Je třeba, aby i výraz obličeje odpovídal pohlaví jedince. Samci jsou impozantně velcí, s charakteristickým výrazem ve tváři. Jejich stavba těla je kompaktnější než u fen – těch může být délka těla poněkud větší než koh. výška.

Index formátu těla vyjadřující poměr koh. výš. k délce trupu se počítá jako podíl stonásobku délky trupu v cm a koh. výš. v cm. U psů by měl být tělesný rámec téměř čtvercový, u fen velmi krátce obdélníkový. Koh. výš. činí u psů 72 – 76 (min. 70 a max. 78) cm a u fen 68 – 72 (min. 66 a max. 74) cm.

Hlava musí být dlouhá, přiměřeně úzká v mozkovně, s lehce zaoblenými lícemi díky mírně vystupujícím jařmovým obloukům. Mozkovna má být dlouhá, masivní, velká, v nejširším místě jařmových oblouků přiměřeně široká.

Čenichová partie má být silná, široká a poněkud kratší než mozkovna. Nejširší je u základny (v úrovni stopu), směrem k nosu se zlehka zužuje. Vous a licousy jí dodávají na velikosti a hranatosti, takže vypadá tupě zakončená. Nos je velký, černě zbarvený.

Pysky jsou silné a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Mají být sytě pigmentované, jejich okraje jsou černé. Zuby se požadují velké, bílé a uložené v čelistech těsně jeden vedle druhého. Dolnočelistní řezáky mají být uspořádány v jedné řadě. Žádoucí je úplný chrup (sestávající ze 42 zubů) a nůžkový skus.

Oči mají být středně velké, oválného tvaru, rovné a daleko od sebe uložené, tmavé barvy. Okraje očních víček jsou suché, těsně přiléhají k očním bulvám a na okrajích musejí být černě pigmentované. Ušní boltce mají být vysoko nasazené, zavěšené, symetricky nesené, středně velké, trojúhelníkového tvaru. Jejich vnitřní okraje přiléhají těsně k lícím. Kůže na nich netvoří vrásky, srst je hustá.

Krk má být silný, suchý, svalnatý. Hřbet musí být rovný, silný, svalnatý. Jeho délka se rovná 1/2 vzdálenosti měřené od kohoutku po kořen ocasu. Bedra jsou krátká, široká, svalnatá, lehce vyklenutá. Záď má být široká, dobře osvalená, středně dlouhá, mírně svažitá.

Ocas je vysoko nasazený, u kořene silný, za pohybu vesele (vzhůru) nesený. Nikoli však jako u veverky, což znamená, že nesmí již od kořene směřovat nad hřbet. V zemi původu se tradičně kupíruje na délku 3 až 4 ocasních obratlů, ale může být (v zemích, kde je zákrok zakázán zákonem na ochranu zvířat) ponechán přirozeně dlouhý. Přednost se pak dává tvaru šavlovitě nebo srpovitě zahnutému. Nekrácený ocas nemá na hodnocení psa negativní vliv.

Hrudník musí být dlouhý, hluboký (dosahuje k loktům nebo ještě o něco níže), široký, tvořený lehce klenutými žebry, takže má na pomyslném příčném řezu oválný tvar.

V klusu směřuje akce končetin přímo vpřed. Horní linie těla zůstává za pohybu pevná. Kůže je napjatá a pružná, netvoří žádné záhyby a vrásky. Má být rovnoměrně pigmentovaná.

Osrstění musí být tvrdé a husté a sestává z krycí srsti a podsady. Krycí srst je hrubá, hustá, mírně zvlněná a pokrývá celý povrch těla. Podsada musí být krátká, měkká a velmi hustá. Končetiny jsou pokryty dlouhou srstí, jejíž úprava do správné podoby je žádoucí. Celkově má úprava srsti zdůraznit povahové založení plemene a jeho sílu, nemá být mimořádně dekorativní. Musí zdůrazňovat mohutnost hlavy, ploché čelo, přiléhající ušní boltce, sílu krku a odpovídající stavbu těla. Nejdelší srst se ponechává na končetinách a na čenichové partii. Obočí má být hrubé, překrývá oči a na nosním hřbetu splývá s vousem. Delší srst na krku a kohoutku tvoří tzv. hřívu. Hrudní končetiny jsou od loktů po tlapky pokryté dlouhou hrubou srstí, na pánevních je stejná srst od stehen po tlapky. Zbarvení srsti má být černé, ale černé nenápadně promíšené šedivými pesíky je též přípustné.

Chovatelské kluby:

www.kpcrt.estranky.cz

www.klubct.euweb.cz