Rumunský ovčák – Bucovina

FCI:

Patří do skupiny II. - Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi.

Povaha:

Povahově jde o vyrovnaného, klidného, majiteli oddaného psa, vynikajícího ochránce stád, odvážného, schopného utkat se v případě potřeby s medvědem, vlkem nebo rysem. Stráží dobytek nejen ve dne, ale stejně důsledně i v noci, kdy se pohybuje v jeho těsném okolí. Hlas má velmi silný a hluboký. Spolehlivě ohlásí při sobě vlastní ostražitosti jak přítomnost šelmy, tak každého cizince v blízkosti stáda. Vetřelci tím dává na vědomí, že vstup je zakázán.

Povahově je hrdý, sebevědomý, rozhodný, přitom však při správném vedení dobře ovladatelný. Hodí se pro majitele, kteří mají již nějaké předcházející zkušenosti s výcvikem pasteveckých psů dogovitého původu.

Výchova:

Základem výchovy musí být vlídná, ale naprosto železná důslednost. Je nutno s ní začít hned v útlém věku. Stejně nezbytná je co nejširší raná socializace. Uplatnění nalezne spíš na venkově než ve městě.

Podobně jako další s ním příbuzná plemena by mohl být nápomocen v různých evropských zemích při ochraně velkých šelem. Ty, ač formálně zákonem chráněny, jsou likvidovány tam, kde zasáhnou do ekonomických zájmů člověka, např. když způsobí škodu na ovcích. Stádo chráněné podle své početnosti jedním nebo několika psy by bylo před takovými útoky spolehlivě zabezpečeno, což by umožňovalo existenci velkých predátorů, např. vlků, v počtu větším než stopovém. To by se pozitivně odrazilo na stavech a zdravotní kondici srnčí, jelení i černé zvěře. Stačilo by, aby nárok majitele dobytka na úhradu škody od státu byl podmíněn držením výkonných pasteveckých psů v počtu odpovídajícím množství chovaných kusů.

Stavba těla:

Jde o velké plemeno s výrazným sexuálním dimorfismem – psi jsou na první pohled snadno rozeznatelní od fen, zřetelně mohutnější. Tělesný formát je obdélníkový, délka trupu má být poněkud větší než koh. výška. Ta činí u psů 68 – 78 (ideál. 71 – 75) cm a u fen 64 – 72 (ideál. 66 – 68) cm. Při toleranci –4 cm. Těl. hmotnost má odpovídat koh. výšce.

Hlava je mohutná, nikoli však hrubá, nesená poněkud nad úrovní horní linie těla. Mozkovna musí být stejně dlouhá jako čenichová partie. Je svrchu mírně klenutá a přiměřeně široká. Klenutí je patrné při pohledu zepředu, při pohledu ze strany se zdá být mozkovna svrchu téměř plochá a její horní linie je v pomyslném prodloužení rozbíhavá s linií nosního hřbetu. Čelisti jsou velmi silné, nos je velký, výrazný, černě zbarvený.

Pysky mají být tlusté, ale přiléhají těsně k čelistem a zubům, nesmějí být volné nebo dokonce plandavé. Na okrajích jsou sytě pigmentované. Chrup se požaduje úplný, zuby musejí být silné, bílé, zdravé, pevně zasazené v čelistech. Žádoucí je nůžkový skus, klešťový se však také připouští. Líce nemají být vyboulené, nesmějí příliš vystupovat do stran.

Oči jsou v poměru k velikosti hlavy malé, mandlového tvaru, šikmé, barvy hnědé nebo poněkud světlejší, nikoli však žluté. Okraje očních víček mají být sytě pigmentované. Ušní boltce by měly být poměrně vysoko nasazené, tvaru písmene „V“, na vrcholcích zaoblené, zavěšené. Těsně přiléhají k lícím. Nikdy nesmějí být kupírované.

Krk je středně dlouhý, mohutný, bez laloku. Trup musí být pevný, statný. Horní linie těla je horizontální, kohoutek má být jen mírně naznačený, hřbet pevný a svalnatý. Bedra jsou silná, řádně osvalená stejně jako záď, která se mírně svažuje směrem ke kořeni ocasu. Ocas musí být vysoko nasazený. V klidu bývá dolů nesený a dosahuje k hleznům nebo pod ně.  Za pohybu nebo v afektu je nesen výše, v úrovni horní linie těla nebo poněkud nad ní. Na konci bývá lehce vzhůru zatočený. Nikdy nesmí být ani přetočený nad záď a bedra, ani kupírovaný.

Hrudník má být široký a hluboký tak, že dosahuje min. k loktům. Tvoří jej řádně klenutá žebra. Dolní linie těla směrem ke slabinám lehce stoupá. Končetiny musejí být při pohledu ze strany, zepředu nebo zezadu rovné. Hrudní mají dlouhé, šikmo uložené a těsně k hrudníku přiléhající lopatky. Ramenní kosti jsou přiměřeně dlouhé a náležitě osvalené. Lokty těsně přiléhají k tělu, jsou však volně pohyblivé. Zápěstí musejí být silná, záprstí krátká a při pohledu ze strany mírně zešikmená. Tlapky mají být oválného tvaru, tzv. uzavřené, mohutné, s řádně klenutými prsty a černými nebo tmavě popelavě šedými drápy.

Pánevní končetiny mají přiměřeně dlouhá, široká a velmi svalnatá stehna. Bérce jsou patřičně dlouhé a osvalené. Hlezna mají být mohutná, při pohledu ze strany náležitě zaúhlená. Při pohledu zezadu nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá, musejí směřovat přímo vzad. Nárty jsou silné a rovné, tlapky stejné jako tlapky hrudních končetin. Přítomnost paspárků není důvodem k penalizaci.

Pohyb má být harmonický, pružný, dokonale koordinovaný, vzbuzující dojem mimořádné síly. Přednost se na výstavě dává předvedení v kroku. Křížení končetin za pohybu musí být penalizováno.

Kůže má být silná, těsně přilehlá ke kosterní svalovině a podkoží, tmavě šedě popelavé barvy. Hlavu a přední strany končetin pokrývá krátká srst. Na trupu je srst delší, dlouhá 6 – 9 cm, bohatá, ploše přilehlá, rovná, tvrdá. Podsada musí být krátká, velmi hustá a měkká, světlejší barvy než krycí srst. Na krku je srst delší a tvoří tzv. hřívu. Na zadních stranách hrudních končetin vytváří dlouhá srst „praporce“, na zadních stranách stehen „kalhoty“. Ocas má být bohatě osrstěný.

Zbarvení srsti může být strakaté (pokládá se za tradiční) nebo jednotné. U strakatého je základní barva čistě nebo béžově bílá, ostře ohraničené skvrny jsou šedé, černé nebo černé s červenoplavým (různě sytým tizianovým) odleskem. Na končetinách mohou být drobné černé nebo šedé tečky. Žíhané skvrny jsou nepřípustné. Jednotné zbarvení je sice přijatelné, ale méně žádoucí. Může být bílé, béžovobílé, popelavě šedé nebo černé.

Všechny odchylky od požadavků standardu se pokládají za vady a posuzují se přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince.

Chovatelský klub:

www.kchmpp.cz