Rumunský karpatský ovčák

FCI:

Rumunský karpatský ovčák patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 2005.

Povaha:

Rumunský karpatský ovčák je vrozeně odvážný pes, vynikající obranář, instinktivně a nekompromisně strážící a bránící svěřené mu území, stádo i majitele. Je klidný a spolehlivý, počíná si důstojně. Nedá se snadno vyprovokovat, pokud se však rozhodne zasáhnout, je neobyčejně razantní. Jeho chování má kořeny v minulosti.

Výchova:

Patří jen do rukou zkušených, klidných a důsledných majitelů, kteří nezapomenou na nezbytnou ranou socializaci a na to, že jeho výchova musí být vlídně, ale železně důsledná. Jinak by jedinec mohl být nepříjemný, až agresivní. Majitel musí mít autoritu, kterou je schopen nenásilně prosazovat za všech okolností. Jednání musí být konzistentní. Je náležitě samostatný a právem značně sebevědomý, musí být dokonale ovladatelný i v dospělosti. Proto musí být majitel také „vůdcem smečky“.

Uplatnění dnes může vzhledem ke svým schopnostem najít při ochraně stád ovcí. Může také pracovat jako naprosto spolehlivý, maximálně důrazný a nepodplatitelný hlídač domu a zahrady či objektu. Je však nutno dbát i na detaily, např. na to, že pes na vodítku nesmí jít nikdy na vycházce před majitelem, ale po jeho boku nebo o půl kroku za ním.

Stavba těla:

Jde o velkého, silného, pohyblivého, energického psa obdélníkového tělesného rámce s mohutným a hlubokým hrudníkem a širokou lehce svažitou zádí. Ideální kohoutková výška se má pohybovat u psů 65 – 73 cm, u fen 59 – 67 cm, ale celkový dojem, kterým jedinec působí, je vždy mnohem důležitější než absolutní velikost.

Hlava má být lupoidního typu (připomínat vlka), se středně dlouhou mozkovnou, celkově silná, ne však příliš těžká. Mozkovna by měla být v čelní partii široká a svrchu slabě klenutá. Směrem k čelnímu sklonu se zřetelně zužuje. Podélná čelní brázdička by měla být dlouhá, dostatečně zřetelná. Čenichová partie má tvar komolého kuželu, je silná a přibližně oválná. Nos by měl být velký, široký, vždy černě zbarvený.

Pysky jsou tlusté, plně pigmentované na okrajích. Těsně přiléhají i v ústních koutcích, vždy perfektně zakrývají zuby. Čelisti musejí být dobře vyvinuté, silné a pevné. Zuby mají být velké, skus se požaduje nůžkový. Řezáky jsou uspořádány do lehkého oblouku, protože čelisti musejí být dosti široké.
Líce by měly být suché, tvořené silnými svaly. Oči jsou mandlového tvaru, mírně šikmé, nikoli příliš velké. Mají tmavě hnědou barvu. Okraje očních víček jsou černě pigmentované.

Ušní boltce nemají být příliš velké, mají tvar trojúhelníku s lehce zaoblenými vrcholy a jsou nasazené poněkud nad linií očí, zavěšené a těsně přilehlé k lícím.

Krk je svalnatý, velmi silný, středně dlouhý. Trup musí být statný, mohutný, mírně protáhlý. Jeho horní linie má být rovná, pevná, kohoutek jen lehce prominuje. Hřbet je rovný, pevný a svalnatý, bedra jsou silná, dobře osvalená, záď je široká a patřičně svalnatá, střední délky, lehce svažitá.

Ocas je relativně vysoko nasazený, bohatě osrstěný, bývá nesen dolů zavěšený, rovný nebo lehce šavlovitě vzhůru prohnutý, dosahuje k hleznům. V pohybu a v afektu bývá nesen výše, nad horní linií těla, nikdy však nesmí být zatočený do kruhu nebo stočený a přiložený na záď.

Hrudník musí být patřičně prostorný, poměrně široký, žebra musejí být silná a náležitě klenutá. Hrudní končetiny mají silné kosti a jsou rovné, kolmé k podkladu. Lopatky jsou silné, přiměřeně šikmo uložené, lokty těsně přiléhají k tělu, předloktí jsou rovná, silná a oválná, záprstí mají být krátká, lehce zešikmená. Tlapky jsou oválného tvaru, mohutné, kompaktní. Drápy mohou být popelavě šedé nebo černé.

Pánevní končetiny musejí být rovné a kolmé k podkladu, svalnaté, silných kostí, přiměřeně zaúhlené. Stehna mají být široká a velmi svalnatá, bérce silné, náležitě osvalené, odpovídající délky. Hlezna se požadují pevná, nárty musejí být pevné, kolmé k podkladu. Prsty by měly být klenuté, sevřené. Paspárky, jsou-li vyvinuty, mohou být odstraněny. Nášlapné polštářky jsou pružné a odolné. Pohyb musí být volný, vydatný, rázný a naprosto jistý.

Krycí srst je hrubá, hustá, rovná, podsada hustá a měkká. S výjimkou hlavy a předních stran končetin, kde je srst krátká a přilehlá, má být osrstění na celém těle dlouhé, bohaté. Na krku, na zadních stranách končetin a na ocase je srst nejdelší. Zbarvení srsti se požaduje vlkošedé, různého odstínu, bývá zpravidla tmavší na svrchní straně těla a světlejší na bocích a břiše. Přípustné jsou bílé znaky, ale nesmějí převládat.

Za vady se pokládají všechny odchylky od požadavků standardu, přičemž jejich závažnost se hodnotí podle stupně jejich vyjádření. Mezi vylučující vady náleží přílišná agresivita, bázlivost nebo letargičnost, nápadně atypický vzhled připomínající krátkosrsté dogovité psy typu anglického mastifa, absence jednoho 3. premoláru (P3) a jednoho dalšího zubu, absence špičáku, absence jednoho 4. premoláru (P4), absence některé stoličky (M), absence tří nebo více zubů (netýká se 1. premolárů, P1), předkus nebo podkus dolní čelisti, klešťový skus, příliš lehká kostra, nedostatečně vyvinutý hrudník, chybějící podsada, jiná než krátká srst v obličeji a na koncových částech končetin, srst kudrnatá, chundelatá, drátovitá, dlouhá, zplihlá, hedvábná, tvořící pěšinku táhnoucí se středem hřbetu, výrazná depigmentace okrajů očních víček, nosu, kůže a okrajů pysků, světle zbarvené oči, zbarvení srsti hnědé, žíhané, žluté nebo strakaté, kohoutková výška u psů menší než 62 cm a u fen menší než 58 cm.

Chovatelský klub:

www.pannoniaklub.cz