Rotvajler

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je to přátelský a klidný, v podstatě vlídný pes. Je naprosto oddaný majiteli, poslušný, dobře ovladatelný, pracovitý, s dobrým vztahem k dětem. Je však také mimořádně rozhodný a sebejistý. Své okolí sleduje s mimořádnou ostražitostí, stále pozorně hlídá a proti každému podezřelému je vždy připraven okamžitě zakročit. V akci je nečekaně rychlý a maximálně razantní. Její účinnost podtrhuje jeho fyzický fond a při požadované mohutnosti překvapivá hbitost. R. však nikdy neútočí bezdůvodně. Je v podstatě vyrovnaný a k okolí tolerantní, od přírody neagresivní, ale sebevědomý a tvrdý obranář.

Výchova:

Správná výchova je nezbytná a ne každý, kdo ho vlastní, je schopný ji úspěšně zvládnout. Především je nutná co nejširší raná socializace. Výchova, s níž se začíná v den převzetí štěněte, musí být vlídně důsledná. Kdo není schopen být železně důsledný, neměl by být nikdy jeho majitelem. Vlastník musí být nadán přirozenou autoritou, kterou dokáže za všech okolností nenásilně prosazovat, jednání s r. musí být naprosto konzistentní - co je povoleno jednou, musí být dovoleno vždy, co je jednou zakázáno, musí být zapovězeno provždy.

Vlastník musí vystupovat jako skutečný a nezpochybnitelný, přísný, ale naprosto spravedlivý vůdce „smečky“, na kterého je za všech situací spolehnutí. Kdo jím není, nemá naději r. řádně vychovat. Oprávněně suverénní pes nevidí ze svého hlediska jinou možnost, než slabého (nerozhodného, nedůsledného, „nezodpovědného“) vůdce smečky nahradit, jinak jí v jeho pojetí hrozí zkáza, které je třeba zabránit, neboť její zachování je základní podmínkou přežití. Pak se může r. změnit v obtížně zvládnutelného psa, který může být svému okolí na obtíž nebo i nebezpečný, za což často, ač je bez viny, zaplatí životem. Po zlém s ním nikdo nic nepořídí. R. patří pouze do rukou zkušených, naprosto klidných a rozvážných majitelů. Nevhodný vlastník může r. zkazit a učinit nepříjemným společníkem.

Stavba těla:

Je to středně velký až velký pes, robustní, nikoli však těžkopádný. Nesmí být příliš lehký, chrtovitý nebo vysokonohý. Při případném obranném zákroku musí být těžiště těla spíš nízko nad podkladem, což mu při střetu s protivníkem dodává na stabilitě. Stavba těla je souměrná a podsaditá a má být jednoznačně výrazem velké síly, obratnosti a vytrvalosti.

Kohoutková výška činí u psů 61 – 68 cm, u fen 56 – 63 cm. Tělesná hmotnost činí u psů asi 50 kg a u fen asi 42 kg.

Mozkovna je středně dlouhá, mezi ušními boltci široká. Linie čela by měla být při pohledu ze strany mírně klenutá. Týlní hrbol má být výrazný, ale nesmí nadměrně prominovat. Čelní sklon (stop) je výrazně svažitý. Čenichová partie nemá být v poměru k mozkovně ani příliš krátká, ani nadměrně dlouhá. Nosní hřbet je rovný, širší u základny (pod očima), směrem k nosu se mírně zužuje. Nos je velký, spíše široký než kulatý, s poměrně velkými nozdrami, vždy černé barvy.

Pysky jsou na okrajích černě pigmentované a pevně přiléhají k čelistem a zubům. Ústní koutky mají být uzavřené, dásně co nejtmavší, horní i dolní čelist je silná, široká. Zuby musejí být velké, chrup se požaduje úplný, sestávající ze 42 zubů, skus nůžkový.

Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, temně hnědé barvy. Oční víčka dobře přiléhají k očním bulvám. Ušní boltce mají být středně velké, zavěšené, trojúhelníkového tvaru, vysoko a daleko od sebe nasazené. Jsou-li natočené kupředu (v afektu), přiléhají předními okraji těsně k hlavě. Zadní okraje přitom odstávají a zdánlivě rozšiřují mozkovnu.

Krk je silný, přiměřeně dlouhý, řádně osvalený, v šíji lehce klenutý, suchý, bez laloku a příliš volné kůže na hrdle. Hřbet musí být rovný, silný, pevný. Bedra jsou krátká, pevná, mohutná. Záď je široká, středně dlouhá, lehce zaobleně svažitá, ani úplně rovná, ani srázná.

Ocas se ponechává přirozeně dlouhý a má být nesen vodorovně v prodloužení horní linie těla. V klidu může být také zavěšený.

Hrudní končetiny mají být při pohledu zepředu rovné a jejich postoj nesmí být úzký. Tlapky jsou okrouhlé, prsty těsně sevřené a klenuté. Nášlapné polštářky mají být tuhé, drápy krátké, černé a pevné. Pánevní končetiny musejí být při pohledu zezadu rovné a jejich postoj nesmí být úzký. V klidovém postoji, bez zapření vzad, mají být tupě zaúhlené. Jejich tlapky mají být poněkud delší než tlapky hrudních končetin, prsty silné, těsně sevřené a klenuté.

Typickým a obvyklým druhem pohybu je klus. Hřbet zůstává za lokomoce pevný a relativně klidný. Pohyb je pravidelný, jistý, vydatný a plynulý, akce končetin musí být prostorná.

Osrstění se skládá z krycí srsti a podsady a je přechodné délky, ani úplně krátké, ani vysloveně dlouhé. Krycí srst má být středně dlouhá, drsná, hustá a těsně přilehlá, podsada přes ni nesmí přerůstat. Na zadních stranách končetin je srst poněkud delší. Zbarvení musí být černo-tříslové (černé s ostře ohraničenými „pálenými“ odznaky). Syté rezavě červené odznaky jsou na lících, čenichové partii, spodní straně krku, zepředu na hrudi, na končetinách, nad očima a kolem řitního otvoru.

Chovatelský klub:

www.rkcr.cz