Redbone Coonhound
FCI:
N – FCI neuznaná plemena.
Povaha:
Povahově je přívětivý a žije-li v úzkém kontaktu s člověkem, je také milý, přizpůsobivý a dobře ovladatelný. Líbivý exteriér přispívá spolu s povahovým založením k tomu, že je stále častěji vyhledáván též jako společenské plemeno. Může být společenským a současně i výkonným loveckým psem.
Podobně jako u jiných honičů je jeho počínání při lovu a chování doma naprosto odlišné, při lovu si počíná divoce, zuřivě kořist pronásleduje, doma se naopak chová klidně a mírně. Potřebuje být se „svojí rodinou“ a plně se zúčastňovat jejího života, ochotně přijímá i přátele rodiny a její dobré známé. Po příchodu kohokoli z rodiny nebo známých musí dostat příležitost řádně a s nelíčeným nadšením je uvítat. Jinak je však jeho chování decentní, nedomáhá se neodbytně pozornosti kdykoli si vzpomene, nicméně za každou pozornost je vděčný. Pokud je vyzván ke hře, je kdykoli ochoten a připraven se do ní zapojit. K dětem má vřelý vztah, ale právě s ohledem na svoji velikost, mrštnost a sílu je vhodným partnerem pouze pro starší a poučené.
Výchova:
Jeho výchova nečiní obvykle obtíže, protože miluje nezměrně svého majitele i členy jeho rodiny, je na nich psychicky závislý a snaží se vyhovět. Kdyby musel žít trvale ve venkovním kotci, duševně by strádal. Vzhledem ke svým fyzickým dispozicím v dospělosti musí být od raného mládí veden vlídně, ale důsledně k plné ovladatelnosti.
Výchova nesmí být nikterak násilná, musí být vedena s klidem a trpělivostí. Přitom nelze zapomínat, že dospívá pomalu, tělesné i mentální dospělosti dosahuje až ve věku dvou let, proto se nesmí s výchovou a případným výcvikem zbytečně spěchat. Adolescentní jedinci jsou obzvlášť nabití energií a touhou po jakékoli činnosti. O to více je třeba se jim věnovat, v opačném případě hrozí, že se z nedostatku aktivity pustí třeba do destrukce bytového zařízení.
I přes svoje kladné vlastnosti není nejvhodnějším plemenem pro majitele naprosté začátečníky. Dá se totiž snadno rozmazlit, a pak už při své velikosti, síle a nemalém sebevědomí tak milým společníkem není. Není-li pravidelně a často využíván lovecky, je třeba mu zajistit jiné zaměstnání. Při správném přístupu se dá vycvičit docela dobře i k hlídání a jako obranář. Díky svojí inteligenci dokáže přesně rozlišovat a jiným hlasem oznamovat známé i neznámé příchozí.
Potřebuje hodně pohybu a bez dlouhých vycházek, nejlépe do přírody, se neobejde. Podobně jako jiní honiči ale nesmí být v těchto případech puštěn z vodítka, neboť narazí-li na stopu zvěře, pustí se po ní a majitel by mohl na jeho návrat čekat na místě velmi dlouho. Při práci je to vytrvalý, náruživý lovecký pes, naprosto spolehlivý za každého počasí a v jakkoli neschůdném terénu. Za kořistí jde s nevšedním zaujetím, a unikne-li mu na strom, snaží se ji pronásledovat i tam.
Stavba těla:
Jde o psa vzácně vyvážené stavby těla, velmi elegantního a povahově přívětivého, nadaného mimořádnými loveckými schopnostmi. Kohoutková výška činí u psů 56 – 68,5 cm a u fen 53 – 63,5 cm, tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 23 – 32 kg. Tělesný rámec je mírně obdélníkový.
Hlava odpovídá velikostí celkové velikosti těla, v mozkovně je přiměřeně široká a čenichová partie musí mít odpovídající délku. Přednost se dává nůžkovému skusu, ale i klešťový je přípustný.
Oči jsou barvy tmavě až oříškově hnědé, čím tmavší, tím lépe. Ušní boltce mají být poněkud níže nasazené, jemné, zavěšené a tak dlouhé, aby dosahovaly, jsou-li nataženy bez jakéhokoli násilí kupředu, až k nosu. Celkově odpovídají velikosti hlavy.
Krk má být středně dlouhý, silný, v šíji lehce klenutý, hrdě vzhůru nesený. Kůže na hrdle nesmí tvořit lalok, pouze pod úhly dolní čelisti může být několik menších kožních záhybů.
Hřbet má být silný, bedra jsou lehce klenutá. Hrudník je široký a hluboký, tvořený přiměřeně klenutými žebry. Hrudní končetiny mají svalnaté, nikoli však vyboulené plece. Předloktí jsou rovná, silných kostí, svalnatá, nikdy ale nesmějí být hrubá. Zápěstí musejí být rovná.
Stehna pánevních končetin mají být svalnatá, nikoli však do stran vyboulená. Bérce jsou rovné, silných kostí, řádně osvalené, nicméně nikdy nesmějí být hrubé. Hlezna nemají být při pohledu zezadu sbíhavá, kravský postoj je krajně nežádoucí. Tlapky jsou okrouhlé, tzv. kočičí, se silnými, klenutými a těsně sevřenými prsty s pevnými nášlapnými polštářky. Nesmějí být ani vybočené, ani vbočené.
Ocas by měl být středně dlouhý, na spodní straně s maličko delším osrstěním („kartáčem“).
Osrstění má být hladké, lesklé, těsně přilehlé, přičemž pesíky nesmějí být ani příliš jemné, ani nadměrně tvrdé, ani moc dlouhé, ani velmi krátké, ale středně hrubé, přiměřené délky. Zbarvení je buď jednotně červené, nebo červené s malými bílými odznaky zepředu na hrudi a na tlapkách. Jednotně červenému se dává přednost.