.png){kind=small}
v detailu produktu a získáte ZDARMA dárkový box pro 
Pyrenejský horský pes
FCI:
Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.
Povaha:
Povahově je to inteligentní, vyrovnaný a odvážný pes vědomý si své síly a fyzické převahy nad lidmi i většinou jiných psů, čímž jsou také podmíněny jeho sklony k nezávislosti. Bezdůvodně svých fyzických dispozic nikdy nezneužívá, je v podstatě dobromyslný a neagresivní.
Ke svému majiteli a členům jeho rodiny se chová vždy přátelsky a velkoryse, je jim plně oddaný a věrný. Vůči dětem je vstřícný, přítulný a trpělivý, přesto však by s ním vzhledem k jeho mohutnosti ty menší neměly nikdy zůstávat samy bez dohledu dospělé zodpovědné osoby. Kdyby se totiž hrající si děti dostaly náhle do sporu, mohl by se rozhodnout zjednat pořádek a některé třeba porazit. Větší děti musejí být řádně poučeny o jednání s ním.
I když je v současnosti většinou plemenem společenským, zůstává stále velice ostražitým hlídačem, připraveným v případě potřeby, např. pronikne-li někdo nepovolaný do prostoru, který je mu svěřen ke strážení, zakročit bezodkladně a velmi tvrdě, a to i v nepřítomnosti majitele. V podobných situacích si totiž počíná naprosto samostatně. Přítomnost nepovolané osoby oznamuje hlubokým štěkotem, který je pro ni současně výstrahou a varováním, že je připraven „svoji rodinu-smečku“ bránit se vším důrazem. Nutno uznat, že jeho zjev i chování v takových situacích působí preventivně.
Výchova:
Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, ale potřebuje co nejčastější a nejdelší kontakt s lidmi, proto nesmí být v kotci trvale zavřený. Protože jde o psa mohutného, velice silného a zdatného, musí být za všech okolností i v dospělosti dokonale ovladatelný. Je zcela nezbytné naučit ho již coby štěně chůzi na vodítku bez tahání, neboť zvládnout ze všech sil táhnoucího dospělého p. h. p. je nad možnosti i velmi silného člověka.
Musí být veden laskavou, ale naprosto neústupně důslednou výchovou od nejútlejšího mládí. Ta se ze strany majitele neobejde bez patřičné dávky trpělivosti a vytrvalosti, proto patří toto plemeno jen do rukou osob klidných, rozvážných a především důsledných, nadaných přirozenou autoritou, kterou jsou schopny zcela nenásilně prosazovat. Nutná je také raná a co nejširší socializace. Vůči některým psům, které považuje za příliš dotěrné, má totiž tendenci vystupovat dominantně.
Mohou mu vadit třeba příslušníci malých plemen samčího pohlaví „trpící“ syndromem malých plemen, jakousi obdobou napoleonského komplexu u lidí. Naproti tomu bývá velkorysý k malým volně drženým domácím miláčkům (pets), a to včetně koček.
Stavba těla:
Je to velký, vpravdě impozantní, mohutně stavěný pes nepostrádající eleganci. Formát těla má být krátce obdélníkový. Koh. výš. činí u psů 70 – 80 cm, u fen 65 – 75 cm.
Hlava není v poměru k celkové velikosti těla tak mohutná. Ze stran je poměrně plochá.
Šířka mozkovny v její nejširší části má být stejná jako její délka měřená od spojnice vnitřních očních koutků po vrchol týlního hrbolu. Svrchu je lehce klenutá. Sagitální hřeben má být dobře hmatný, týlní hrbol výrazný, takže mozkovna má ve své zadní části tvar lomeného (gotického) oblouku.
Čenichová partie musí být poněkud kratší než mozkovna, je široká a směrem k nosu se pozvolna zužuje. Při pohledu shora má tvar písmene „V“ se zaoblenou špičkou. Partie pod očima jsou dobře vyplněné (nepropadlé). Nos musí být zcela černý.
Pysky nejsou příliš hluboké a volné, horní právě překrývá dolní čelist. Jejich okraje jsou černé nebo velmi hustě černě skvrnité – stejně jako patro dutiny ústní. Požaduje se úplný chrup, zuby musejí být zdravé, bílé. Skus má být nůžkový, hornočelistní řezáky mají těsně překrývat dolnočelistní tak, že se vzájemně dotýkají. Klešťový skus je přípustný i v tom případě, že oba střední řezáky dolní čelisti (tzv. klíšťky) směřují kupředu.
Oči jsou spíše malé, mandlového tvaru, poněkud šikmé, inteligentního a rozvážného výrazu a jantarově hnědé barvy. Oční víčka nesmějí být nikdy volná a jejich okraje musejí být černě pigmentované. Pohled je mírný, trochu zasněný, v podstatě vážný.
Ušní boltce jsou nasazené v úrovni linie očí, poměrně malé, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zaoblené, zavěšené a ploše přilehlé k hlavě. V afektu bývají poněkud u základen nadzvednuté.
Krk je silný, nepříliš dlouhý, s nevelikým lalokem na hrdle. Hřbet musí být patřičně dlouhý, silný. Bedra jsou přiměřeně dlouhá a záď má být lehce svažitá, se zřetelně vystupujícími hrboly kyčelních kostí. Ocas dosahuje minimálně k hrbolům patních kostí, je bohatě osrstěný a srst na jeho spodní straně tvoří tzv. vlajku. V klidu je nesen zavěšený, pokud možno na konci vzhůru zahnutý tak, že tvoří háček. V afektu je nesen vysoko a zatočený tak, že se špička dotýká beder.
Hrudní končetiny mají být silné, v postoji kolmé k podkladu. Paspárky na obou pánevních končetinách musejí být zdvojené, dobře vyvinuté, na hrudních končetinách mohou být jednoduché nebo zdvojené. Pohyb je energický a volný, nikdy nesmí být těžkopádný. Akce končetin je spíš prostorná než rychlá, ale musí být pružná a elegantní, díky zaúhlení neúnavná.
Zbarvení srsti může být jednotně bílé nebo bílé s šedými (jezevčitě šedými nebo vlkošedými), světle žlutými nebo oranžovými (rezavými) skvrnami na hlavě, ušních boltcích, u kořene ocasu.