Pumi

FCI:

Pumi patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1935.

Povaha:

Pumi je živý, neúnavný a temperamentní, velice odvážný a vůči neznámým osobám nedůvěřivý pes. Uplatňoval se nejen jako pes ovčácký a skotácký, ale také a především jako pes honácký. Má velmi dobrý čich a při práci bývá dost hlasitý. Tento opravdu živý a činorodý pes je doslova neúnavný a mimořádně odvážný. I když je poněkud neklidný až vznětlivý, hodí se díky svojí inteligenci a učenlivosti také jako pes společenský. Je trvale čilý a připravený k jakékoli činnosti. Plachost nebo flegmatické chování je mu naprosto cizí.

Výchova:

Vyžaduje vlídné, velice důsledné vedení a trpělivost při výchově. Lidé neklidní a netrpěliví, nedůslední a nesystematičtí z něho poslušného a ovladatelného psa nevychovají.

Může žít jak na venkově, tak i ve městě. Bez problémů snáší chov v bytě, potřebuje ovšem hodně pohybu a nějaké zaměstnání, nejlépe trénink některého ze psích sportů (agility, obedience apod.). Je ideálním společníkem lidí, kteří mají rádi rozruch a neustálé dění.

Svým povahovým založením připomíná teriéry, což potvrzuje nejlépe výraz jeho obličeje a očí. Jeho celkový vzhled přímo vyzařuje touhu po nějaké činnosti a při jeho neutuchající aktivitě a podnikavosti jsou všechny části jeho těla neustále v pohybu.

Stavba těla:

Je to středně velký štíhlý pes vyváženého vzhledu a čtvercového tělesného rámce. Kohoutková výška činí u psů 41 – 47 cm, u fen činí 38 – 44 cm, tělesná hmotnost psů se pohybuje mezi 10 – 15 kg a u fen mezi 8 – 13 kg.

Hlava má být poměrně dlouhá a úzká s typicky protáhlou čenichovou partií. Mozkovna je svrchu poměrně široká a klenutá, dlouhé čelo smí být jen slabě klenuté. Nadočnicové oblouky jsou přiměřeně výrazné. Čelní sklon je téměř neznatelný, čenichová se směrem k nosu zužuje. Nosní hřbet musí být rovný, nos úzký, tupě zakončený, vždy černý.

Pysky pevně přiléhají k čelistem a zubům a jsou na okrajích tmavě pigmentované. Čelisti mají být silné, zuby poměrně velké, pevné a bílé. Chrup odpovídá zubnímu vzorci, skus je pravidelný, úplný, nůžkový.

Líce jsou dostatečně osvalené, oči přiměřeně daleko od sebe a trochu šikmé, středně velké, oválné, tmavě hnědé, živého a inteligentního výrazu. Okraje očních víček jsou pigmentované.

Ušní boltce mají být vysoko nasazené, středně velké, stejnoměrně nesené, tvaru obráceného písmene „V“, horní třetina je šikmo dopředu klopená. Hbitě reagují na všechny podněty.

Krk má být středně dlouhý, v šíji mírně klenutý, dobře osvalený, je nesen vysoko. Trup má být dostatečně, suše a mimořádně pevně osvalený. Horní linie těla je rovná. Kohoutek nad ni vystupuje, je protáhlý a směrem dozadu spadá. Hřbet má být krátký, rovný a silný. Bedra jsou krátká, pevná a rovná. Záď je krátká, mírně svažitá, přiměřeně široká.

Ocas musí být vysoko nasazený a tvoří široký kruh nad zádí. Na jeho spodní straně je srst dlouhá 7 – 12 cm, drátovitá, odstávající, s trochou podsady. Vrozeně zkrácený nebo kupírovaný ocas je nepřípustný.

Hruď má být zepředu rovná, hrudník je dlouhý a hluboký, dosahuje k loktům, žebra jsou mírně ploše klenutá. Hrudní končetiny jsou svislé, rovnoběžné a nepříliš daleko od sebe. Lopatky mají být dlouhé, poněkud strmé. Ramenní kosti mají být krátké, náležitě osvalené. Lokty těsně přiléhají k trupu, předloktí jsou dlouhá, suchá, záprstí strmá. Tlapky mají být okrouhlé, s těsně k sobě přiléhajícími prsty. Nášlapné polštářky jsou pružné, drápy musejí být pevné, černě nebo břidlicově šedě zbarvené.

Pánevní končetiny mají být velmi silné, vzájemně rovnoběžné. Stehna musejí být svalnatá, dlouhá, směrem dozadu zešikmená, bérce jsou dlouhé, štíhlé, hlezna suchá, nárty krátké, strmé. Paspárky jsou nežádoucí. Pohyb je vysloveně živý, čilý, rázný, dynamický a souladný.

Osrstění sestává z tvrdé, nikoli však hrubé krycí srsti a měkké podsady. Srst má být středně dlouhá, zvlněná a tvoří chomáče a kudrny. Nikdy nesmí být ani hladká, ani zplstnatělá. Pestíky jsou dlouhé 4 – 7 cm a rostou v menších nebo větších chomáčcích, které jsou pružné, chundelaté a husté.

Žádoucího vzhledu osrstění se dosahuje škubáním srsti rukou. Menší korekce nůžkami na hlavě a končetinách jsou možné, celková úprava osrstění nůžkami je však nežádoucí.

Zbarvení srsti může být šedé, černé, plavé nebo bílé, ale vždy musí být jednotné a syté. Šedá a plavá barva může být různého odstínu, dále i načervenalá, žlutavá a krémová. Žádoucí je černavý nebo šedavý nádech základní barvy a tmavá maska v obličeji. U barevných není vadou bílý odznak zepředu na hrudi o průměru do 3 cm nebo bílé čárky na prstech.

Všechny odchylky od výše uvedených požadavků standardu musejí být považovány za vady stejně jako i jakékoli povahové rysy či fyzické znaky, které mu jsou cizí. K vylučujícím vadám patří kulatá hlava připomínající puliho, čenichová partie kratší než 40 % celkové délky hlavy, příliš výrazný stop, chybění jednoho zubu nebo několika zubů z kategorie řezáků, špičáků, 2. – 4. premolárů (P2 – P4) a 1. – 2. stoliček (M1 – M2), chybění více než dvou 1. premolárů (P1), přičemž na 3. stoličky (M3) se nebere ohled, předkus nebo podkus dolní čelisti, nepravidelný nebo zkřížený skus, ušní boltce zcela vzpřímené, zavěšené hned od základu nebo nestejně nesené, srst krátká hladká, dlouhá, silně zplstnatělá, odstávající, nepatřičné struktury, čokoládově hnědé nebo strakaté zbarvení a všechny ostře ohraničené skvrny (např. tříslové odznaky, tzv. plášť atd.), celková velikost vymykající se hodnotám stanoveným standardem.

Chovatelský klub:

www.pannoniaklub.cz