Puli

FCI:

Puli patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1966.

Povaha:

Puli je živý, temperamentní a učenlivý pes. Je rychlý, až akrobaticky obratný a hbitý, schopný v okamžiku měnit směr pohybu. Kromě práce u dobytka a loveckého uplatnění byl vždy také pozorným a ostražitým hlídačem a tuto schopnost si uchoval do současnosti.

Výchova:

Není vhodným psem po osoby nedůsledné, nerozhodné, těkavé, postrádající přirozenou autoritu. Má sklon být psem jednoho pána. Má v oblibě děti, s nimiž si umí hrát, výjimkou jsou pouze úplně malé, neschopné respektovat jeho osobnost. Znamenitě hlídá, nepřátelí se na potkání s neznámými osobami, ale není k nim agresivní. Nepostrádá ostrost, tu je kdykoli připraven uplatnit, např. když ho začne někdo, cizí pes nebo neznámý člověk, obtěžovat nadměrnou pozorností. Je to inteligentní pes, který nevyhledává konflikty s ostatními psy a vychází dobře i s malými domácími zvířaty, je-li na ně zvyklý od raného mládí.

Potřebuje hodně pohybu, a proto bývá někdy pokládán za plemeno nevhodné do měst. Ve skutečnosti může samozřejmě žít i ve městě, zvláště v domech se zahradou. Ten, kdo ji nemá, musí počítat s delšími a vydatnými vycházkami zpestřenými na vhodném místě nějakým cvičením. Je vhodný i k různým psím sportům, je vysloveně atleticky disponovaný. Nejlepší je v obedience a v agility.

Stavba těla:

Jde o psa střední velikosti, pevné konstituce, čtvercového tělesného rámce a jemné dobře osvalené kostry. Kohoutková výška činí u psů 39 – 45 cm a u fen 36 – 42 cm, tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 13 – 15 kg u psů a 10 – 13 kg u fen.

Hlava je zepředu kulatá, mozkovna má být malá, jemná. Nadočnicové oblouky jsou výrazné, čelní sklon je sotva patrný, čenichová partie nesmí být zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný, nos má být spíše malý, černě zbarvený. Ušní boltce mají být středně vysoko nasazené, u základny široké, zavěšené, tvaru písmene „V“, na vrcholcích zaoblené.

Pysky pevně přiléhají k čelistem a zubům a jsou na okrajích tmavě pigmentované. Požaduje se úplný chrup a nůžkový skus. Oči mají být středně velké, tmavě hnědé barvy, poněkud šikmé, živého a inteligentního výrazu. Okraje očních víček jsou plně pigmentované.

Krk je přiměřeně dlouhý, napjatý, náležitě osvalený, pokrytý hustou srstí. Horní linie těla je rovná, směrem k zádi stoupá. Kohoutek nad ni vystupuje jen málo. Hřbet je středně dlouhý, rovný, suše osvalený. Bedra jsou velmi svalnatá, krátká. Záď má být krátká, mírně svažitá.

Ocas je nasazený středně vysoko, ploše stočený na zádi a hustě osrstěný. Je-li natažen, dosahuje k hleznům.

Hrudník má být dlouhý a hluboký, tvořený patřičně klenutými žebry, ramenní kosti jsou přiměřeně dlouhé a náležitě osvalené, lokty těsně přiléhají k hrudníku. Předloktí jsou dlouhá, rovná, suše osvalená. Tlapky mají být krátké, okrouhlé, uzavřené, s těsně sevřenými prsty. Drápy jsou černé nebo tmavě břidlicově šedé, nášlapné polštářky tmavě zbarvené, pružné.

Pánevní končetiny jsou paralelní, stehna mají mít patřičnou délku a mají být náležitě osvalená stejně jako bérce. Hlezna jsou suchá, čistě tvarovaná, nárty by měly být krátké. Pohyb je velmi živý a čilý.

Srst štěňat je hustá, zvlněná nebo kudrnatá, později tvoří chomáče chlupů, střapce a silné provazce. Osrstění sestává z hrubší krycí srsti a jemnější podsady. Provazce jsou nejdelší na bedrech, zádi a zadní straně stehen, kde měří asi 20 – 30 cm.

Zbarvení srsti může být černé, černé mírně narezavělého nebo našedlého odstínu, plavé s výraznou černou maskou nebo čistě bílé. U jedinců prvních tří zbarvení je přípustná na předhrudí bílá skvrna o průměru max. 3 cm. Bílá srst mezi prsty se nepokládá za vadu. Bíle zbarvení jedinci musejí být perlově bílí, bez sebeslabšího žlutavého nádechu. Všechna jiná zbarvení a jiné barevné znaky než výše uvedené jsou nežádoucí.

Srst vyžaduje určitou péči a speciální vybavení, prořezávač, kterým se od sebe oddělují jednotlivé zplstnatělé prameny srsti po celé délce. Ostříhání nakrátko, např. v letních měsících, není vhodné. Srst totiž působí jako izolační vrstva nejen v zimě, ale i v létě. Částečné zkrácení srsti u extrémně dlouze osrstěných jedinců bývá ale nutné s ohledem na sportovní uplatnění, aby dlouhými provazci srsti např. při agility neporážel či neshazoval překážky.

Jakékoli odchylky od požadavků standardu musejí být považovány za vady a hodnoceny přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince. K vylučujícím vadám patří chybění jednoho nebo několika zubů z kategorie řezáků, špičáků, 2. – 4. premolárů (P2 – P4) a 1. – 2. stoliček (molárů, M1 – M2) a chybění více než dvou 1. premolárů (P1), přičemž na 3. stoličky (M3) se nebere ohled, předkus nebo podkus dolní čelisti, nepravidelný nebo zkřížený skus, srpovitě zahnutý nebo vodorovně nesený ocas, krátká nebo hladká srst, nezplstnatělá srst, vadné zbarvení a nežádoucí barevné znaky a skvrny, kohoutková výška vymykající se standardem FCI stanovenému rozpětí.

Chovatelský klub:

www.pannoniaklub.cz