Portugalský podengo

FCI:

Portugalský podengo patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 7 – Lovečtí psi primitivního typu. Uznán v roce 2003.

Povaha:

Jde o velmi bystrého, inteligentního a ostražitého psa, který se ve své vlasti používal doslova odnepaměti nejen lovecky, ale také jako hlídač a krysař, k jehož povinnostem patřilo i pronásledování drobných šelem. Plemeno se dále člení na tři velikostní rázy, velký je nejvzácnější.

Malý ráz se liší povahově od velkého, jelikož malí připomínají spíše pinče a teriéry, jsou živí a čilí, roztomilí a inteligentní, zvědaví a nebojácní. Nepochybně díky těmto vlastnostem jsou ze všech tří rázů nejčastěji společenskými psy. Střední ráz je povahově poněkud jiný, za všech okolností je to poměrně klidný, především však ostražitý a pozorný hlídač, který štěkáním upozorní majitele na veškeré neobvyklé dění. Není ani tak činorodý a živý jako malý, ani tak odtažitý k neznámým osobám jako velký. Velký ráz připomíná svým povahovým založením ostatní (velká) plemena králičích psů (ibizského, kanárského aj.). 

Výchova:

Malí zástupci plemene dobře vycházejí s dětmi, pro které jsou ochotnými a aktivními spoluúčastníky her. Pokud jsou v raném věku řádně socializování, nemají žádné problémy ani s jinými psy, ani s domácími miláčky. Rozhodně nepatří do venkovního kotce, potřebují žít v úzkém kontaktu s členy „svojí“ rodiny, jsou však i dostatečně samostatní a sebevědomí a nechybí jim ani potřebná ostrost. Dostanou-li příležitost, prokážou bez potíží svoje lovecké vlohy. S potěšením se věnují tréninku psích sportů, dostihů a coursingu, trénink agility nebo jiného psího sportu provozují se stejným zaujetím, navzdory krátkým končetinám jsou vynikajícími skokany.

Střední ráz není na vlastníka zdánlivě tak pevně fixovaný jako malý ráz, ale to neznamená, že by k němu neměl kladný vztah. Má-li být volně puštěn např. na zahradě, musí být oplocení důkladně zabezpečeno proti podhrabání. Velikostně se hodí pro ty majitele, kteří nechtějí malého, ale z různých důvodů nemohou mít velkého psa. Je velmi adaptabilní, nejen svojí velikostí, ale i povahou.

Velký ráz může být vhodný pro lidi, kteří nemilují rozruch, ale naopak dávají přednost klidu. Je ovšem, podobně jako střední ráz, náročný na pohyb, vyžaduje pravidelné a spíše delší vycházky. Vyhovovaly by mu samozřejmě i chrtí dostihy, jak na dráze (racing), tak v terénu (coursing). Ty se samozřejmě neobejdou bez odpovídajícího kondičního tréninku. Protože je původně loveckým psem určeným na vysokou zvěř, musí být v přírodě vždy veden na vodítku, aby se nevydal po případné nalezené stopě.

Výchova a vedení všech tří rázů musí respektovat odlišnosti jejich povahového založení a musí se tudíž poněkud lišit. Základem je ovšem vždy naprostá důslednost – u malého rázu vlídná, u středního laskavá a u velkého citlivá. S absolutní poslušností sice tak jako tak nelze počítat u žádného z nich, nicméně lze při správném postupu založeném na vzájemné důvěře a porozumění ze všech vychovat psy dobře ovladatelné. Všechny rázy snášejí dobře i vysoké letní teploty.

Stavba těla:

Jde o staré, a proto na první pohled zdánlivě málo ušlechtilé plemeno proporcionální stavby těla, suše, ale výrazně osvalené, silné kostry, s krátkým nebo hrubým osrstěním. Kohoutková výška činí u malého rázu 20 – 30 cm, u středního 40 – 55 cm a u velkého 55 – 70 cm. Tělesná hmotnost malého rázu je 4 – 5 kg, středního 16 – 20 kg a velkého 25 – 30 kg.

Hlava je suchá přibližně tvaru čtyřbokého jehlanu se širokou základnou, směrem k nosu je dosti ostře zašpičatělá. Mozkovna má být mezi ušními boltci plochá, nadočnicové oblouky jsou zřetelné, podélná čelní brázdička je sotva patrná, týlní hrbol má však být výrazný. Čelní sklon by měl být povlovný. Čenichová partie je kratší než mozkovna a směrem k nosu se zřetelně zužuje. Nosní hřbet musí být rovný, nos je úzký, musí být vždy zbarven sytěji než srst.

Pysky jsou tenké a dokonale přiléhají k čelistem a zubům. Zuby mají být silné, bílé, skus je klešťový, není povolen ani podkus, ani předkus dolní čelisti.

Oči nepatrně vystupují a mají barvu medovou až tmavě hnědou (podle barvy srsti). Jsou poměrně malé, šikmo uložené. Okraje očních víček mají být zbarveny sytěji než srst.

Ušní boltce jsou přiměřeně vysoko a šikmo nasazené, vztyčené, dopředu natočené, pohyblivé, středně velké, tenké, u základen široké, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zašpičatělé.

Krk je rovný, patřičné délky, silný, výrazně osvalený, tvoří naprosto plynulý přechod mezi hlavou a trupem. Horní linie těla je protáhlá, hřbet má být dlouhý, vodorovný nebo mírně svažitý, bedra mohou být rovná či slabě klenutá, záď je středně dlouhá, široká a svalnatá, rovná nebo mírně svažitá.

Ocas má být nasazen spíš vysoko než nízko, je středně dlouhý, u kořene silný a zužuje se do špičky. V klidu bývá nesen dolů zavěšený a dosahuje k hleznům, jeho konec se zatáčí nahoru. Za pohybu je nesen výše, buď vodorovně, s lehkým zakřivením, nebo vzhůru, šavlovitě až srpovitě prohnutý. Nikdy nemá být stočený do kolečka.

Hrudník tvoří osvalené předhrudí, je přiměřeně široký, dost dlouhý a hluboký, žebra jsou mírně klenutá, břicho je vtažené. Hrudní končetiny jsou svislé, rovné, řádně osvalené. Lopatky jsou dlouhé, šikmo uložené a svalnaté, předloktí mají být dlouhá, svislá, suše osvalená, zápěstí jsou suchá, záprstí krátká, silná a trochu zešikmená. Tlapky mají být okrouhlé, prsty dlouhé, ale klenuté a sevřené, drápy krátké a silné. Přednost se dává tmavě zbarveným. Nášlapné polštářky by měly být tvrdé a odolné.

Pánevní končetiny jsou rovné a vzájemně rovnoběžné, suše osvalené. Stehna jsou dlouhá, silná, přiměřeně široká, bérce pevné, dlouhé, hlezna by měla být mohutná a výše nad podkladem. Nárty mají být silné, nepříliš dlouhé, náležitě zešikmené.

Srst je buď krátká, tj. kratší a měkčí, přilehlá a hustší, nebo hrubá, tj. delší, tvrdší a poněkud řidší, ne tak těsně přiléhavá. Místy dokonce odstává. Podsada chybí. Zbarvení je většinou plavé nebo žluté různého odstínu, může také být tříslově červené nebo černé, jednotné či s bílými odznaky. Vyskytuje se i zbarvení bílé se znaky v uvedených barvách. Velký ráz se prakticky, až na koh. výšku, od středního neliší. Malý se odlišuje od středního, kromě menší velikosti, tím, že je výrazně obdélníkového tělesného rámce.

Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být považována za vadu a hodnocena přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny.

Chovatelské kluby:

www.faraonklub.cz