Portugalský krátkosrstý ohař

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální.

Povaha:

Povahově je to mírný, dobromyslný a dobře ovladatelný, společensky založený a učenlivý lovecký pes. Miluje svého majitele a znamenitě vychází s dětmi. Rád se mazlí.

Výchova:

Při jeho výchově a výcviku se nesmějí v žádném případě používat jakékoli donucovací nebo tvrdé metody, vedly by k jeho zrazení až úplnému psychickému zničení. Při laskavé důslednosti a odpovídajícím citlivém přístupu si s jeho výchovou, a při nezbytných základních znalostech též s výcvikem, poradí i začátečník. Lze ho snadno vycvičit i k přinášení ulovené zvěře, aportuje ochotně a s radostí. Při lovu je výkonný, pracovitý a spolehlivý, odolný, temperamentní a vytrvalý. Díky inteligenci a vstřícnosti spolupracuje úzce s lovcem. Odměnou je mu potěšení majitele z úlovku. Je ochoten pracovat i za různorodých terénních a klimatických podmínek.

Stavba těla:

Je to středně velký pes, jehož stavba těla je harmonická, proporčně vyvážená, silná, ale svědčící o značné hbitosti a pohyblivosti. Kohoutková výška činí u psů 56 cm, u fen 52 cm při toleranci ±4 cm u obou pohlaví. Průměrná tělesná hmotnost činí u dospělého psa 20 – 27 kg, u dospělé feny 16 – 22 kg.

Hlava je velikostí přiměřená velikosti jedince, ale přesto vypadá dost velká. Má být poměrně mohutná, ale ušlechtilá. Při pohledu zepředu má být hranatá, při pohledu ze strany jsou její obrysové linie rovné. Kůže na ní je jemná, volná, ale nemá tvořit žádné záhyby či vrásky. Mozkovna by měla být při pohledu zepředu svrchu téměř plochá, vysoká, široká, souměrná, při pohledu ze strany mírně klenutá se sotva zřetelným týlním hrbolem a vystupujícími, nikoli však příliš hrubými nadočnicovými oblouky. Čelní sklon (stop) je výrazně spáditý.

Čenichová partie je o něco kratší než mozkovna a má rovný a po celé délce přiměřeně široký, plochý nosní hřbet. Nos je velký, s široce otevřenými nozdrami, u jedinců kamzičí barvy musí být černý, u hnědě zbarvených musí být světle nebo tmavě kaštanově hnědý, světlejší než osrstění.

Ústa jsou přiměřeně široká, sliznice dutiny ústní je nepravidelně pigmentovaná. Horní pysk je zavěšený, nikoli však nadměrně volný (plandavý), ale při úplně zavřených ústech překrývá pysk dolní. Nemá být příliš tlustý a při pohledu ze strany dodává čenichové partii hranatý tvar. Čelisti na sebe musejí přesně dosedat, chrup má být úplný, skus nůžkový.

Oči směřují přímo vpřed, musejí být stejně velké, symetrické, oválného tvaru, s horizontálními spojnicemi vnějších a vnitřních koutků. Nesmějí být ani zapadlé, ani vypoulené, přednost se dává tmavým. Oční víčka jsou tenká, volně pohyblivá a dobře přiléhají k bulvám. Jejich okraje mají být v souladu s barvou nosu černě nebo hnědě pigmentované. Ušní boltce mají být zavěšené, zhruba trojúhelníkového tvaru, u základen širší než na vrcholcích. Musejí být tenké, měkké, pokryté jemnou, hustou a krátkou srstí, symetricky nesené, vysoko nasazené a ploše přiléhají k hlavě.

Krk je rovný, v horní třetině mírně klenutý, nikdy nesmí být příliš tlustý, má však být dostatečně dlouhý, s nevelkým lalokem na hrdle. Přechází plynule do hlavy i do plecí, takže s nimi tvoří jednotný celek. Kohoutek je vysoký, suše osvalený. Hřbet musí být krátký a přechází plynule do beder. Bedra jsou krátká, náležitě široká, mocně osvalená, mírně klenutá, pevně spojená se zádí. Ta odpovídá šíří bedrům a při pohledu ze strany je mírně svažitá.

Ocas má být přiměřeně vysoko nasazený, vodorovně nesený a tvoří přímé prodloužení linie zádě. Poslední třetina se kupíruje. Nekrácený nemá přesahovat úroveň hlezen, lepší je, pokud k hleznům ani nedosahuje. V klidu bývá zavěšený, nikoli však stažený mezi pánevní končetiny. Za pohybu se zvedá do úrovně horní linie těla nebo i nad ni, ale nikdy nesmí být úplně vztyčený nebo srpovitě zahnutý.

Hrudník je hluboký a široký, prostorný, spíš hlubší a delší než širší, na pomyslném příčném řezu má zhruba tvar podkovy. Dolní linie těla mírně stoupá od konce hrudníku směrem k zádi do přiměřeně objemného břicha. Vzdálenost od posledních žeber ke kyčlím musí být krátká. Slabiny jsou vyplněné.

V postoji mají být hrudní končetiny při pohledu zepředu i ze strany kolmé k podkladu. Lokty jsou pevné, poměrně nízko nad podkladem a nesmějí ani vybočovat, ani vbočovat. Pánevní končetiny mají být při pohledu zezadu kolmé k podkladu a při pohledu ze strany tvoří zadní linie stehen, bérců a Achillových šlach výraznější nebo méně výrazné křivky. Kolena jsou mírně zaúhlená, vystupují poněkud vpřed a smějí být lehce vybočená. Hlezna jsou přiměřeně zaúhlená, pevná, široká a silná, nárty krátké, kolmé k podkladu, skoro válcovité, suché, oba stejně silné. Tlapky hrudních i pánevních končetin musejí být velikostně úměrné délce končetin a jejich síle. Jsou spíš okrouhlé než protáhlé, nikoli však tzv. kočičí.

Srst musí být krátká, hustá, dokonale přilehlá, nikoli příliš měkká. Je stejná na celém těle s výjimkou podpaží, slabin, okolí řitního otvoru a pohlavních orgánů, kde smí být řidší a měkčí. Na hlavě, zvláště na ušních boltcích, má být krátká a jemná, na pohmat měkká, na boltcích sametová. Podsada chybí. Zbarvení srsti je žluté nebo hnědé, jednotné nebo s bílými skvrnami.

Chovatelský klub:

www.breton.cz