Porcelán

FCI:

Porcelán patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Povahově je to noblesní aristokrat. Používá se především na zajíce, spárkatou zvěř a divočáky. V současnosti se uplatňuje většinou při lovu malé zvěře štvaním. Vyniká excelentním čichem a neobyčejnou vytrvalostí, se kterou dokáže držet stopu. Při lovu je náruživý a důrazný, jinak mírný, klidný a poslušný, veselý a vlídný.

Výchova:

Je inteligentní a při správném přístupu se dobře a snadno učí. Nutno ovšem počítat s tím, že je patřičně samostatný a poměrně dost akustický, což může v některých situacích působit jisté potíže. Základem úspěšného výcviku musí být dobrý vzájemný vztah založený na oboustranné důvěře, respektu a porozumění.

Stavba těla:

Je to typický francouzský honič dokazující každým detailem svého exteriéru, že je plemenem vysoce prošlechtěným. Koh. výška se pohybuje u psů v rozmezí 55 – 58 cm a u fen v rozmezí 53 – 56 cm.

Hlava musí být velmi typická, suchá a jemně modelovaná, celkově dosti dlouhá. Nos má být velký a sytě černý. Nozdry jsou široce otevřené.

Oči mají být přiměřené velikosti, tmavé a uložené pod patrnými nadočnicovými oblouky. Mají inteligentní a milý výraz.

Ušní boltce jsou tenké, elegantně dovnitř vývrtkovitě zatočené, na koncích oble zašpičatělé. Jsou-li nataženy nenásilně kupředu, dosahují ke konci nosu. U základen jsou úzké a nikdy nesmějí být nasazeny nad linií očí. Krk je dost dlouhý a štíhlý, na hrdle může být nevelký napjatý tenký lalok.

Ocas má být nasazen ve správné výšce. U kořene je silný, ke konci se zužuje. Má být přiměřeně dlouhý a nikdy nesmí mít na spodní straně delší odstávající pesíky připomínající osiny obilného klasu. Je nesen lehce vzhůru prohnutý.

Hrudní končetiny musejí být dosti dlouhé, rovné a navzájem rovnoběžné, suché, nikoli však příliš jemné. Šlachy na nich mají být pevně napjaté. Tlapky mají tvar typický pro francouzské honiče, s dosti protáhlými a suchými, těsně sevřenými prsty. Nášlapné polštářky jsou pevné a tuhé.

Pánevní končetiny mají přiměřeně mohutná, dlouhá a svalnatá stehna s patřičně zešikmenými stehenními kostmi a ostře vykresleným svalovým reliéfem.

Osrstění musí být krátké, jemné, těsně přilehlé a matně lesklé, vždy bez lysin. Zbarvení je čistě bílé s okrouhlými oranžovými skvrnami, které nikdy netvoří tzv. plášť. Skvrny se vyskytují ponejvíce na místech, kde je kůže tmavě pigmentovaná. Typické pro plemeno je drobné oranžové tečkování na ušních boltcích.

K vylučujícím vadám patří nedostatečná typičnost celkového zjevu, světlé oči nebo světlý nos a jakákoli rozsáhlá depigmentace okrajů pysků nebo očních víček, ocas pokrytý kolem dokola delšími tvrdými odstávajícími pesíky připomínajícími osiny obilného klasu, srst tvrdá nebo hrubá, příliš sytě zbarvený plášť mahagonového odstínu, skvrny prošedivělé nebo promíšené černými pesíky.

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com