Polský ovčák nížinný
FCI:
Polský ovčák nížinný patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1963.
Povaha:
Polský ovčák nížinný je živý, přizpůsobivý pes, ostražitý, hbitý, inteligentní, vnímavý, s výbornou pamětí, rovněž vyniká mimořádnou vytrvalostí, samostatností, nevšední odvahou a nepodplatitelností. Svému majiteli, jakož i členům jeho rodiny je naprosto věrný. I dnes se může uplatnit jako ovčácký a hlídací pes, ale také, především ve městech, jako příjemný společník.
Výchova:
Při správném vedení je poslušný a ovladatelný, při výchově však přijdou vhod určité předchozí zkušenosti. Jejím základem musí být vlídná důslednost a vzájemný respekt.
Je velmi společenský, zvídavý a na „své“ lidi velice fixovaný. Je naprosto spolehlivým hlídačem, který ostražitě sleduje okolí, je-li třeba, neváhá projevit potřebnou dávku ostrosti. I když je velmi oddaný svému majiteli, je nadán i patřičnou mírou samostatnosti. S dětmi vychází dobře, ale nesmějí s ním zacházet jako s hračkou. Rozumí si i s jinými domácími zvířaty. K cizím osobám je nedůvěřivý, nepřátelí se s každým.
Dobře odolává špatným klimatickým podmínkám a mohl by být i celoročně ubytován ve venkovním kotci, ale psychicky by strádal, pokud by neměl možnost častého a dlouhodobého kontaktu s lidmi. Je totiž velmi přizpůsobivý, může žít na venkově právě tak jako ve městě.
Potřebuje dostatek příležitostí k proběhnutí a aktivitě, např. různým hrám, s nadšením provozuje třeba agility nebo jiné sporty pro psy. Je velice učenlivý. Miluje dlouhé procházky v přírodě zpestřené různými hrami, nemá tendenci utíkat. Osvědčil se rovněž jako vodící pes nevidomých.
Stavba těla:
Je to středně velký pes kompaktní stavby těla, silný, svalnatý, s hustou dlouhou srstí, spíše obdélníkového tělesného rámce. Kohoutková výška činí u psů 45 – 50 cm a u fen 42 – 47 cm.
Hlava je středně velká, nikdy nesmí být příliš těžká, srst na čele, lících a bradě je hustá. Mozkovna není přehnaně široká a svrchu má být mírně klenutá. Podélná čelní brázdička je patrná stejně jako týlní hrbol, čelní sklon má být svažitý. Čenichová partie je silná, tupě zakončená, nosní hřbet rovný. Nos má být s ohledem na barvu srsti co nejtmavší, se široce otevřenými nozdrami.
Pysky dobře přiléhají k čelistem a zubům, jejich okraje mají stejnou barvu jako nos. Čelisti jsou silné, zuby rovněž, skus může být nůžkový nebo klešťový.
Oči jsou středně velké, oválného tvaru, nevypoulené, oříškově hnědé barvy, živého a pronikavého pohledu, okraje očních víček mají být tmavé. Ušní boltce jsou zavěšené, dosti vysoko nasazené, střední velikosti, srdčitého tvaru, u základen široké. Předními okraji přiléhají k lícím a mají být velmi pohyblivé.
Krk je středně dlouhý, silný, svalnatý, nesený spíše nízko. Na trupu je patrný výrazný kohoutek. Hřbet musí být rovný a velmi svalnatý, bedra mají být široká, pevně spojená se zádí, ta by měla být krátká, mírně svažitá.
Ocas může být vrozeně velmi krátký, pahýlovitý, velmi krátce kupírovaný (pokud to není zakázané zákonem) nebo nekupírovaný, poměrně dlouhý a velmi hustě osrstěný. V klidu je zavěšený, v afektu nesený vesele v oblouku nad hřbetem, nikdy však zakroucený nebo přilehlý k zádi a bedrům.
Hrudník musí být hluboký, středně široký, žebra jsou přiměřeně klenutá. Hrudní končetiny jsou rovné a kolmé k podkladu, lopatky mají být široké, středně dlouhé, šikmo uložené, patřičně, ale suše osvalené, ostře vykreslené. Záprstí jsou mírně zešikmená, tlapky mají být oválné s těsně k sobě přilehlými mírně klenutými prsty s pevnými nášlapnými polštářky a krátkými, co nejtmavšími drápy.
Pánevní končetiny jsou kolmé k podkladu, stehna jsou široká, dobře osvalená, hlezna mohutná. Pohyb musí být lehký a prostorný, plynulý.
Celé tělo je pokryto hrubou, hustou, tuhou, bohatou krycí srstí, která může být rovná nebo mírně zvlněná, a měkkou podsadou. Srst spadající z čela překrývá charakteristickým způsobem oči. Jakékoli zbarvení, včetně skvrnitého, je přípustné. Srst vyžaduje pravidelnou péči, protože má sklon plstnatět. Nutné je každodenní rozčesání hřebenem na dlouhou srst.
Všechny odchylky od výše uvedených požadavků standardu mají být považovány za vady a posuzovány podle stupně vyjádření.