Podhalaňský ovčák

FCI:

Podhalaňský ovčák patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1967.

Povaha:

Podhalaňský ovčák je klidný, inteligentní, učenlivý, vyrovnaný a pozorný, současně však velmi ostražitý. Původně byl určen ke strážení stád ovcí před predátory a lupiči dobytka, je však neobyčejně všestranný.

Výchova:

Při odpovídající výchově je poslušný, ta ovšem musí být důsledná a laskavá, neboť jakákoli tvrdost ho jen zkazí. Stále častěji se díky atraktivnímu zjevu stává také psem společenským plnícím současně úlohu spolehlivého hlídače domu nebo zemědělské usedlosti. Za všech okolností je věrný a zcela oddaný majiteli i členům jeho rodiny. K neznámým lidem se chová nedůvěřivě. Domácí zvířata obvykle nepronásleduje, s dětmi vychází dobře, je však třeba dát pozor, aby jejich hra nebyla příliš divoká.

Měl by mít dostatek příležitostí k volnému pohybu, nejlépe na vlastní oplocené zahradě, není-li k dispozici, jsou nutné vydatné vycházky do přírody. Hodí se tudíž především pro majitele sportovně založené, časově extrémně nezaneprázdněné, kteří mu je mohou dopřát. Používá se též jako pes hlídací, záchranářský a lavinový, uplatnění nalezl dokonce i ve službách armády a policie.

Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, neměl by v něm ale být zavřen trvale. Potřebuje nutně stálý nebo aspoň co nejčastější a dlouhodobý kontakt s lidmi. Nejspokojenější je v rodinném kruhu.

Stavba těla:

Stavba těla musí být statná, kompaktní a má vzbuzovat oprávněný dojem síly a pohyblivosti. Tělesný rámec je obdélníkový, kohoutková výška činí 65 – 70 cm u psů a 60 – 65 cm u fen.

Hlava je suchá, v pohybu i v postoji bývá nesena středně vysoko. Mozkovna má být při pohledu ze strany svrchu mírně klenutá, podélná čelní brázdička je mělká, čelní sklon má být svažitý. Čenichová partie musí být silná a postupně se směrem k nosu zužuje, nosní hřbet je široký, nos černý, středně velký, s široce otevřenými nozdrami.

Žádoucí jsou suché pysky s tmavě pigmentovanými okraji těsně přiléhající k čelistem a zubům, ty mají být silné, pravidelně rozmístěné v čelistech. Žádoucí je nůžkový skus, klešťový je však také přípustný.

Oči jsou středně velké, mírně šikmé, výrazné, jejich duhovka má být tmavě hnědá. Okraje očních víček jsou tmavé.

Ušní boltce mají být nasazené v úrovni vnějších očních koutků nebo výše. Jsou středně dlouhé, dosti silné, trojúhelníkového tvaru, hustě osrstěné. Předními okraji se zlehka dotýkají lící a jsou pohyblivé.

Krk je středně dlouhý, svalnatý, bohatě osrstěný, srst na něm tvoří „límec“. Linie šíje se zvedá nad horní linii těla, trup je dlouhý, mohutný, kohoutek jasně vyznačený a široký, hřbet rovný, náležité šířky, bedra široká, pevně spojená se zádí, ta má být mírně svažitá.

Ocas není příliš vysoko nasazený, v klidu je nesen pod úrovní horní linie těla, v afektu nad ní, nikoli však zatočený nad záď a bedra. Je-li dolů zavěšený, dosahuje k hleznům a jeho špička může být mírně vzhůru zahnutá.

Hrudník má být hluboký, žebra jsou zešikmená, spíše plochá, břicho by mělo být mírně vtažené.  Hrudní končetiny musejí být svalnaté, silných kostí, ne však příliš těžké, jsou rovné a kolmé k podkladu. Záprstí jsou mírně zešikmená, tlapky kompaktní, s těsně k sobě přiléhajícími prsty, oválného tvaru, poměrně velké, v meziprstních prostorách osrstěné, se silnými, tuhými a tmavě pigmentovanými nášlapnými polštářky a pevnými, tupými a tmavě zbarvenými drápy. Pánevní končetiny i nárty mají být kolmé k podkladu.

Srst na hlavě včetně čenichové partie, přední části hrudních končetin a pánevních končetin od hlezen dolů je krátká a hustá. Krk a trup jsou pokryty dlouhou, hustou, rovnou nebo mírně zvlněnou srstí, na pohmat tvrdou, podsada má být bohatá. Zbarvení je jednotně bílé, i malé krémově zbarvené skvrny jsou nežádoucí. Srst vyžaduje pravidelnou údržbu.

Jakákoliv odchylka od výše uvedených požadavků standardu má být považována za vadu a posuzována podle stupně vyjádření. K vadám patří hluboká podélná čelní brázdička, nedostatečná pigmentace nosu, okrajů očních víček a pysků, světlé oči, entropium, ušní boltce nasazené příliš vysoko, složené vzad nebo kupírované, krk nízko nesený, přestavěná záď, ocas trvale nesený nad horní linií těla, perzistence paspárků, nedostatečné osrstění meziprstních prostorů, chybění „límce“, „praporců“ na hrudních a „kalhot“ na pánevních končetinách.

K vylučujícím vadám náleží agresivita nebo bázlivost, povlovný stop, zašpičatělá čenichová partie, větší počet chybějících zubů, předkus nebo podkus dolní čelisti, ektropium, srst kučeravá nebo hedvábná, chybění podsady, skvrnité zbarvení nebo nervozita.

Chovatelský klub:

www.kchpon.cz