Pikardský ovčák

FCI:

Pikardský ovčák patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi s pracovní zkouškou. Uznán v roce 1964.

Povaha:

Pikardský ovčák je nesmírně pracovitý a naprosto spolehlivý, inteligentní a učenlivý, ale také značně samostatný, přestože se dobře snáší s celou rodinou majitele, plně respektuje obvykle pouze jednoho jejího člena, je to většinou tzv. pes jednoho pána.

Výchova:

Při správném vedení a odpovídajícím přístupu zkušeného majitele může být příjemným společenským psem. Majitel však musí za všech okolností a bez jakéhokoli fyzického násilí zůstat vůdcem „smečky“. Musí být důsledný, rozvážný, leč rozhodný. Znamená to, že pikardský ovčák není psem vhodným pro úplné začátečníky. Nesnese tvrdé zacházení, při výchově a výcviku nelze zapomínat na pozitivní stimulaci.

Neměl by být trvale ubytován ve venkovním kotci, protože potřebuje co nejčastější a nejdelší kontakt s člověkem. Nezbytná je jeho systematická raná socializace. Je dokonalým obranářem a velmi přísným hlídačem, vůči neznámým osobám je krajně nedůvěřivý.

Vyžaduje dostatek pohybu. Je vhodný k služebnímu vojenskému nebo policejnímu výcviku i k výcviku sportovnímu.

Stavba těla:

Jde o středně velkého, náležitě osvaleného psa krátce obdélníkového tělesného rámce. Kohoutková výška se pohybuje u psů v rozmezí 60 – 65 cm a u fen v rozpětí 55 – 60 cm. Hlava odpovídá velikostí celkové velikosti těla, mozkovna má být široká a mírně klenutá. Čelní sklon by měl být velmi povlovný, líce jsou mírně zaoblené. Hrubá srst nad očima spadá dopředu a tvoří obočí, které je tak husté a dlouhé, že zastiňuje oči.

Čenichová partie se mírně zužuje od stopu směrem k nosu. Nosní hřbet je rovný. Srst na čenichové partii tvoří výrazný vous a bradku. Nos má být velký, vždy musí být černý. Pysky jsou tenké a napjaté, tmavě pigmentované. Chrup by měl být úplný, skus nůžkový, zuby jsou rovné, bílé.

Oči jsou středně velké, vodorovné, oválného tvaru. Duhovka je zbarvena hnědě, může být různého odstínu odpovídajícího zbarvení srsti, ale nikdy nesmí být světlejší než oříškově hnědá. Okraje očních víček jsou černě zbarvené.

Ušní boltce jsou přiměřené velikosti, dlouhé asi 7,5 cm. Mají být nasazené spíš vysoko a vždy nesené přirozeně vztyčené. U základny jsou široké, na vrcholcích lehce zaoblené.

Krk je dlouhý, ale silný a svalnatý, přechází plynule do plecí, hřbet je silný, rovný. Bedra musejí být svalnatá a široká, záď má být lehce svažitá a přechází elegantně do zadních stran stehen.

Ocas tvoří přirozené prodloužení horní linie těla. Nekrátí se, u kořene je silný, směrem ke špičce se zužuje. Je-li pes v klidu, má být dolů nesený, dosahuje pak právě k hleznům a na konci je zahnutý ve tvaru velkého tiskacího písmene „J“. Je-li pes v akci, je ocas nesen výše, ale nikdy nesmí být nad úrovní horní linie těla. Srst na něm je stejně dlouhá jako na trupu.

Hrudník dosahuje právě k loktům a směrem dopředu vybíhá v předhrudí, které je mírně oválného tvaru. Žebra jsou v partiích u páteře patřičně klenutá, a pak spadají dolů a mírně se zahýbají k hrudní kosti. Břicho je mírně vtažené. Hrudní končetiny mají rovné, silné, dlouhé, patřičně osvalené a přiměřeně šikmo uložené. Záprstí jsou mírně zešikmená, lokty musejí být rovnoběžné směřovat přímo vzad.

Pánevní končetiny mají být dlouhé a náležitě osvalené. Nárty jsou silné, suché, přiměřeně dlouhé, rovnoběžné a kolmé k podkladu. Nášlapné polštářky tlapek musejí být pružné a pevné, drápy silné a tmavě zbarvené. Paspárky se odstraňují.

Osrstění sestává z hrubé a rozcuchané krycí srsti a podsady, délka pesíků krycí srsti činí asi 5 – 6,5 cm na celém těle s výjimkou hlavy, kde je poněkud kratší. Textura krycí srsti je na omak drsná a lámavá.

Zbarvení může být šedé, šedočerné, šedé s černými odlesky, šedomodré, šedočervené, světle nebo sytě plavé, případně tvořené směsí těchto barev. Neveliké bílé odznaky zepředu na hrudi a na koncích prstů jsou přípustné. Srst vyžaduje pravidelnou údržbu.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince. Jako vada se hodnotí chybějící nebo příliš mocné obočí, chybění vousů a bradky, chybění dvou premolárů, uši delší než 12 cm, příliš krátký nebo překroucený ocas, velká bílá náprsenka a celé svrchu bílé tlapky. Vylučující vadou je chybění čtyř a více premolárů, nedokonalé vzpřímení uší, trvale vzhůru, zatočený nad hřbetem nebo zkrácený ocas nebo zbarvení sytě černé, bílé, blue merle a strakaté.

Chovatelský klub:

www.kchmpp.cz