Pikardský dlouhosrstý ohař

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce – Kontinentální.

Povaha:

Povahově je vlídný, přítulný a veskrze přátelský. Pokud ho majitel nevhodným zacházením nezkazí, je naprosto vyrovnaný a klidný. Vyniká však též nemalým, i když plně oprávněným sebevědomím při lovu. Může být vynikajícím, milým společníkem člověka, vděčným za každou pozornost, která je mu věnována. Vykazuje nemalou míru přizpůsobivosti. Snáší se dobře s dětmi i cizími psy. Ostatním zvířatům, např. kočkám nebo fretkám, je třeba ho od raného věku systematicky přivykat.

Nelze od něho očekávat zvláštní obranářské schopnosti, jakž takž hlídá, ale spíš jen štěkáním ohlásí, že se děje něco. Při svém veskrze přátelském založení je ochotný přivítat i nezvaného návštěvníka jako dobrého známého. Má všechny předpoklady k tomu, aby byl jak výborným společenským psem, tak výkonným psem loveckým.

Výchova:

Je to dobře ovladatelný, poslušný a snadno cvičitelný, mírný, inteligentní, ale též nesmírně citlivý pes, proto vyžaduje jednoznačně laskavé zacházení. Parforsní výcvik ho po psychické stránce doslova zničí. Při vlídném a důsledném vedení je možné z něho vychovat poslušného a dobře ovladatelného psa. Pokud ho majitel hodlá lovecky využívat, může počítat s jeho neúnavnou pracovitostí, vynikajícím čichem a nevšední výdrží.

Stavba těla:

Je to statný typický dlouhosrstý ohař se silnými, pevnými končetinami, vesele a hrdě nesenou hlavou a mírným výrazem v očích. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 55 – 60 cm, u samců se připouští max. 62 cm.

Hlava má okrouhlou a širokou mozkovnu s výrazným týlním hrbolem a plochými bočnicemi, líce nesmějí být do stran vyboulené. Čelní sklon (stop) je srázný, nesvírá však s nosním hřbetem pravý úhel. Čenichová partie má být protáhlá, přiměřeně široká a od kořene směrem k nosu se zužuje. Nosní hřbet je uprostřed velmi lehce vyklenutý, tvoří lehký klabonos. Pysky jsou středně silné, poněkud volné, nikdy však úplně převislé či dokonce plandavé.

Oči mají barvu tmavého jantaru a mají být patřičně otevřené, nesmějí být přimhouřené. Ušní boltce musejí být dosti nízko nasazené, pokryté hezky zvlněnou hedvábnou srstí, rámují hlavu a dodávají jí typický vzhled.

Krk je pevně zasazený do plecí, náležitě osvalený. Hřbet má být středně dlouhý, za kohoutkem lehce pokleslý. Hrudník musí mít patřičnou šířku a měl by být tak hluboký, aby dosahoval k loktům. Slabiny nejsou příliš vtažené (hluboké), ale mají být vysoko vykasané. Bedra by měla být rovná, nepříliš dlouhá, široká a silná. Hrboly kyčelních kostí prominují a jsou o něco níže než kohoutek, ve výši hřbetu a beder. Záď je velmi mírně svažitá a zaoblená.

Ocas nemá být příliš vysoko nasazený, je nesen dolů zavěšený a tvoří dva mírné oblouky, jeden konvexní a druhý konkávní. Nesmí být příliš dlouhý a je pokrytý krásnou hedvábnou srstí.

Hrudní končetiny musejí být dokonale rovné, dobře osvalené a osrstěné. Lopatky jsou dosti dlouhé, spíše strmě uložené, jejich podélné osy svírají s ramenními kostmi velmi tupé úhly. Musejí být dostatečně osvalené. Ramena mají být svalnatá, lokty směřují přímo vzad, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Pánevní končetiny by měly být na zadní straně až po hlezna bohatě osrstěné, stehna se požadují rovná, dosti dlouhá, široká a svalnatá. Hlezna mají být jen mírně zaúhlená, nárty jsou rovné, tlapky okrouhlé, široké, s těsně sevřenými prsty. Meziprstní prostory mají být dosti osrstěné.

Kůže je poměrně tenká a pružná. Srst má být tvrdá, nikoli příliš jemná, na těle lehce zvlněná, na hlavě jemnější. Zbarvení je šedě grošované s hnědými plotnami na různých částech trupu a na kořeni ocasu. Někdy jsou na hlavě a tlapkách tříslově zbarvené odznaky.

Fotografie: Kateřina Skopalová foto

Chovatelský klub:

www.kchmpp.cz