Papillon
FCI:
Papillon patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce - Malý kontinentální španěl.
Povaha:
Je to něžný, ale živý a inteligentní pes. Na první pohled sice vyhlíží dost křehce, ale to je jen zdání. Umí být veselý, hravý a zábavný, miluje pohyb i různá cvičení, např. trénink agility. Rozhodně není vhodný pro držení ve venkovním kotci, neboť je velmi přátelský a dokonale spokojený pouze ve společnosti majitele nebo členů jeho rodiny. S mimořádnou oblibou se dává chovat v náručí.
Jeho počínání je oduševnělé, okouzlující, něžné, vznešené a mírné. Je trpělivý, ale také hrdý, což jsou vlastnosti, které je při výchově i výcviku nutno respektovat. Při tréninku je poslušný i náležitě vytrvalý.
Výchova:
Jeho výchova nečiní žádné větší problémy, je-li vlídná a důsledná. Jenom nesmí majitel podlehnout domnění, že pes této velikosti a povahového založení vlastně vůbec žádnou výchovu nepotřebuje. Byl by to velký omyl. Rozmazlený a naprosto neposlušný p. by pak vzdor všem svým vynikajícím vlastnostem mohl být dost málo příjemným společníkem.
Má rád děti. Pokud měl v mládí možnost si na ně zvyknout, může žít pospolu i s kočkami aj. volně drženými domácími miláčky. Pokud necvičí, potřebuje pravidelné každodenní delší vycházky.
Hodí se do městského bytu, ale protože má sklon hlídat, může zde vadit jeho štěkání. Tomu ho lze důslednou výchovou do značné míry odnaučit. Osrstění je jeho ozdobou, ale vyžaduje nezbytně pravidelnou péči (česání), což vyžaduje čas.
Stavba těla:
Je to dlouhosrstý, elegantní, přitom však relativně statný psík hrdého držení a harmonické stavby těla, lehkých a půvabných pohybů. Délka těla měřená od předního okraje ramenního kloubu po sedací hrbol na pánvi je stejná nebo o málo delší než kohoutková výška. Ta se pohybuje kolem 28 cm. Podle těl. hmot. se rozlišují dvě kategorie – lehčí o těl. hmot. do 2,5 kg pro psy i feny, a těžší o těl. hmot. 2,5 – 4,5 kg pro psy a 2,5 – 5 kg pro feny. Minimální těl. hmot. činí 1,5 kg.
Hlava je v poměru k tělu proporcionální, ale poměrně lehčí a kratší než u velkých a středně velkých španělů. Mozkovna nemá být příliš klenutá ani při pohledu ze strany, ani zepředu. Někdy je na ní patrná slabě naznačená podélná čelní brázdička. Nos je malý, černý a zaoblený, shora mírně oploštěný.
Pysky musejí být na okrajích sytě pigmentované, úzké a dobře přiléhají k čelistem a zubům. Čelisti jsou poměrně silné, požaduje se normální nůžkový skus. Jazyk nesmí být při zavřených ústech vidět. Pokládá se za vadu, jestliže je stále viditelný nebo nezatáhne-li se na dotyk prstu.
Oči jsou dosti velké, patřičně otevřené, mandlového tvaru, nevypoulené, uložené poměrně hluboko, tmavé barvy, výrazné. Vnitřní oční koutky mají být právě na přechodu mozkovny do čenichové partie. Okraje očních víček musejí být sytě pigmentované.
Ušní boltce by měly být poměrně jemné, ale pevné. Ať jsou vztyčené, nebo zavěšené, nesmějí být na koncích ostře zašpičatělé, což je třeba ověřit pohmatem. Jsou nasazené poměrně daleko vzadu na hlavě, dosti zeširoka, takže nezakrývají mírné zaoblení klenby mozkovny.
Ocas je poměrně vysoko nasazený, dosti dlouhý. Bohaté osrstění na něm vytváří „vlajku“. Za pohybu je nesen zvednutý v úrovni horní linie těla a směrem ke konci obloukovitě zahnutý tak, že špička se může dotýkat hřbetu. Nikdy by neměl být zakroucený nebo ploše přiložený na hřbet.
Hrudník má být široký, dosti hluboký. Jeho obvod měřený mezi posledními dvěma páry žeber musí být přibližně roven koh. výšce.
Tlapky jsou dosti dlouhé, tzv. zaječí a spočívají rovnoměrně na nášlapných polštářcích. Drápy mají být silné, nejlépe černé, ale u hnědě a bíle zbarvených jedinců mohou být světlejší. Bílé drápy u jedinců bílé barvy nebo s bílými končetinami nejsou vadou, pokud jsou jinak dobře pigmentovaní.
Srst je bez podsady, bohatá, vlnitá, nikoli však kučeravá, s hedvábným leskem. Není na pohmat úplně měkká, spíš je trochu tvrdší, přilehlá, poměrně hladká, lehce zvlněná. Osrstění připomíná srst king charles španěla, ale výrazně se liší od srsti pekinéze a ani trochu se nesmí podobat srsti špice.
K vadám patří svrchu plochá mozkovna, lebka jablkovitého tvaru a klenutá jako u king charles španěla, příliš srázný nebo příliš povlovný stop, konvexní nebo konkávní nosní hřbet, neúplná pigmentace pysků, podkus nebo předkus dolní čelisti, oči malé, příliš okrouhlé, vypoulené nebo světle zbarvené, s viditelným bělmem.