Norský losí pes černý

FCI:

Norský losí pes černý patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 2 – Severští lovečtí psi. Uznán v roce 1877.

Povaha:

Norský losí pes černý je nesmírně odvážný, energický a přitom přátelský pes. Je známý svojí pracovitostí a samostatností, bez těchto vlastností by nemohl zvládnout náročnou loveckou práci, k níž je především určen. V porovnání s šedým norským losím psem je poněkud samostatnější, hbitější, ale také hašteřivější. Jako většina špicovitých psů je též ostražitým hlídačem. Stejně jako při lovu si počíná i při výkonu této práce s mimořádným důrazem. Z všestranného a převážně lovecky využívaného psa se poslední dobou stává častěji také plemeno společenské.

Výchova:

Potřebuje majitele rozhodného, klidného a dostatečně trpělivého, který s ním jedná za všech okolností konzistentně, je nadán přirozenou autoritou, kterou také umí nenásilně uplatnit, a má dostatek zkušeností s výchovou. Není vůbec vhodný pro začátečníky.

Majiteli a členům jeho rodiny je naprosto oddaný a lne k nim velmi pevně. Tato vazba je pochopitelně patrná pouze u těch jedinců, kteří opravu mohou žít pospolu se „svými“ lidmi, kteří s nimi mají stálý kontakt, nikoli u psů a fen držených po celý život ve venkovním kotci. Vzhledem ke své otužilosti by v něm mohl být docela dobře ubytován celoročně, z důvodů psychických to však vhodné není.

Podobně jako u jiných losích psů je pro něho velmi důležitá raná a co nejširší socializace, seznamování s cizími osobami a s neznámými psy, příp. i jinými zvířaty. Při jeho vrozeně poněkud svárlivém založení nesmí být v tomto směru opravdu nic zanedbáno, má-li se předejít konfliktům, které by mohl vyvolávat v dospělosti. Stejně významná je laskavá, ale neústupná důslednost při jeho výchově, se kterou musí být započato již v útlém věku. Jen tak z něho může být skutečně příjemný, i když svérázný a nevšední společník člověka.

Stavba těla:

Jde o typického severského špice čtvercového tělesného rámce. Kohoutková výška se u psů pohybuje v rozmezí 46 – 49 cm a u fen v rozpětí 43 – 46 cm. Za ideální se považuje 47 cm u psů a 44 cm u fen.

Hlava má mít celkově tvar klínu, směrem k nosu je zašpičatělá. Má být suchá a spíše lehká, mezi ušními boltci přiměřeně široká. Mozkovna je svrchu téměř plochá, čelní sklon má být zřetelný, nikoli však příliš srázný. Nos musí být černý, nosní hřbet rovný.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Chrup se požaduje úplný, skus nůžkový.

Oči nesmějí příliš vystupovat (být vypoulené). Přednost se dává tmavě hnědě zbarveným duhovkám. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, vztyčené, na vrcholcích zašpičatělé. Jejich délka je poněkud větší než šířka u základny.

Krk má být středně dlouhý, pevný, hrdě vzhůru nesený. Horní linie těla probíhá rovně od kohoutku až po záď. Kohoutek je dobře patrný, hřbet rovný a silný. Bedra musejí být správně utvářená, široká a rovná. Záď je také široká, řádně osvalená.

Ocas má být vysoko nasazený, krátký, silný, hustě pokrytý přiléhající srstí. Nikdy na něm nesmí být zespoda tzv. vlajka. Je vzhůru nesený, těsně stočený nad zádí a nemá směřovat ani na jednu, ani na druhou stranu, ale doprostřed.

Hrudník musí být poměrně hluboký, žebra jsou patřičně klenutá. Břicho má být mírně vtažené. Hrudní končetiny musejí být pevné, šlachovité a silné, nikdy však nesmějí být hrubé. Lopatky jsou šikmo uložené, což znamená, že jejich vrcholy směřují nahoru a vzad. Ramenní kosti mají být vzhledem k lopatkám přiměřeně zaúhlené. Lokty nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí jsou rovná, záprstí při pohledu z boku mírně zešikmená, tlapky poměrně malé, nanejvýš krátce oválného tvaru, uzavřené (s těsně sevřenými prsty), nikdy nesmějí být vybočené.

Pánevní končetiny musejí být přiměřeně zaúhlené jak v kolenou, tak v hleznech a mají být navzájem rovnoběžné. Stehna musejí být svalnatá a široká, bérce středně dlouhé. Nárty jsou při pohledu z boku mírně zešikmené a při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné. Paspárky jsou nežádoucí. Tlapky by měly být spíše malé, nanejvýš krátce oválného tvaru, uzavřené.

Osrstění sestává z delší a tvrdší krycí srsti a kratší a měkčí podsady. Krycí srst je hustá a hrubá a těsně přiléhá ke kůži. Na hlavě a zepředu na končetinách musí být krátká, hladce přilehlá. Delší jsou pesíky na hrudníku a na krku, zezadu na hrudních končetinách, na stehnech a na spodní straně ocasu, kde však nikdy nesmí být „vlajka“. Podsada musí být vlnovitá, černě zbarvená. Zbarvení srsti je leskle černé. Malé bílé odznaky zepředu na hrudi a na koncových částech končetin je možno tolerovat.

Všechny odchylky od požadavků standardu se pokládají za vady a hodnotí přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. K vadám patří klešťový skus, chybějící podsada, větší bílé znaky zepředu na hrudi, na distálních partiích končetin (tzv. ponožky) a na ocase, nervozita, stres, uštěkanost. K těžkým vadám se počítá vrozeně zkrácený ocas (brachyurie).

Mezi vylučující vady náleží agresivita a bázlivost, podkus a předkus dolní čelisti a kohoutková výška o 3 cm menší nebo o 4 cm větší, než je stanovená ideální hodnota.

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com