Německý pinč

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Je to živý čilý sebevědomý pes vyrovnané povahy, inteligentní a vytrvalý. Přestože je milým společníkem člověka, zůstává ostražitým hlídačem a důrazným obranářem. Po předcích zdědil přirozenou ostrost, kterou však uplatní jen tehdy, když je to zapotřebí. Jeho počínání v různých situacích dokazuje, že je chytrý, učenlivý, energický a veselý, hravý, temperamentní (dokonce až do vysokého stáří), oddaný a věrný majiteli a členům jeho rodiny. Doslova hýří aktivitou. Dobře vychází s dětmi, dokáže s nimi mít hodně trpělivosti. K neznámým osobám bývá však značně nedůvěřivý a jeho chování může být výrazně teritoriální, což je dědictví po předcích, jejichž nejdůležitějším úkolem bylo hlídání.

Výchova:

Je potřebná raná a patřičně široká socializace. Dobře a ochotně se učí, je relativně snadno vychovatelný, ovšem jen za předpokladu, že výchova je vlídná a důsledná. Při bystrosti a mazanosti n. p. se majiteli jakákoli nedůslednost nevyplatí. Nic tomuto plemeni neujde, prakticky v jakékoli situaci si ví rady, nikdy ho nikdo nezaskočí. Hodí se proto pro majitele, kteří mají již nějaké předcházející zkušenosti s živými a temperamentními psy (např. s jinými pinči nebo teriéry) a dostatek trpělivosti a pochopení. Při nedostatečné důslednosti by z n. p. mohl vyrůst obtížně zvladatelný až umíněný pes, anebo dokonce rváč. Po zlém se s ním nepořídí vůbec nic. Nesprávná zbytečně tvrdá výchova se projeví bázlivostí, až defenzivní agresí, při které pes ze strachu, je-li zahnán fakticky nebo obrazně do kouta, zaútočí, pokud nemá možnost úniku.

N. p. nemůže být trvale ubytován ve venkovním kotci. Především mu hrozí v zimě, nemá-li k dispozici vytápěnou boudu, omrzliny (hlavně ušních boltců), ale existují i důvody psychické. Je velice společenský a potřebuje být, pokud možno stále, se „svými lidmi“, jinak duševně strádá. Nehodí se pro osoby, které milují klid a vadí jim jakýkoli větší rozruch nebo nadměrná aktivita v okolí.

Stavba těla:

Jde o středně velkého elegantního psa silného jako střední knírač, hrdého držení těla, plynulých obrysových linií, čtvercového tělesného rámce. Výrazné osvalení je díky krátkému hladce přiléhajícímu osrstění dobře patrné, obzvlášť za pohybu. Koh. výška u psů i fen se pohybuje v rozpětí 45 – 50 cm, těl. hmotnost kolísá u obou pohlaví v rozmezí 14 – 20 kg.

Mozkovna má být silná, protáhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolu. Čelo je ploché. Horní linie mozkovny musí být při pohledu ze strany v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Čelní sklon (stop) je povlovný, ale jasně patrný.

Čenichová partie má na konci tvar tupého klínu. Nosní hřbet je rovný, nos velký, vždy černý. Pysky jsou na okrajích černě pigmentované a hladce a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Ústní koutky musejí být uzavřené. Horní i dolní čelist má být silná. Požaduje se nůžkový skus a úplný chrup sestávající ze 42 čistě bílých zubů odpovídajících zubnímu vzorci. Zuby jsou silné a přesně do sebe zapadají. Žvýkací svaly mají být mohutné, ale líce nesmějí být do stran vyboulené.

Oči musejí být tmavé, oválné, černě pigmentované, s očními víčky těsně přiléhajícími k očním bulvám. Ušní boltce jsou dopředu klopené, vysoko nasazené, tvaru písmene „V“, natočené kupředu. Vnitřními okraji těsně přiléhají k lícím. Jejich rovnoběžné ohyby nemají vyčnívat nad temeno hlavy.

Krk je v šíji ušlechtile klenutý a nesmí být příliš krátký. Plynule přechází do plecí, musí být suchý, bez laloku nebo volné kůže na hrdle. Horní linie těla má být od kohoutku směrem k zádi mírně svažitá. Kohoutek je jejím nejvyšším bodem. Hřbet musí být silný, krátký a pevný. Bedra jsou krátká, silná a mohutná. Vzdálenost od posledních žeber ke kyčlím musí být krátká, aby stavba trupu byla náležitě kompaktní. Záď je mírně zaoblená a plynule přechází do nasazení ocasu. Ten se ponechává přirozeně dlouhý a žádoucí je, aby byl nesen šavlovitě nebo srpovitě prohnutý.

Hrudník by měl být přiměřeně široký, na pomyslném příčném řezu oválný, hluboký tak, aby dosahoval k loktům. Předhrudí je výrazné, protože vrchol hrudní kosti vystupuje při pohledu ze strany zřetelně před ramenní kloub. Slabiny nemají být příliš vtažené. Dolní linii těla tvoří okraj hrudníku stoupající elegantní křivkou směrem k zádi.

Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu silné, rovné a jejich postoj nesmí být úzký. Lopatky přiléhají těsně k hrudnímu koši a jsou po obou stranách hřebene dobře osvalené. Lokty přiléhají k trupu, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí jsou silná, výrazně osvalená, zcela rovná při pohledu zepředu i ze strany. Zápěstí mají být silná a pevná, záprstí přiměřeně pružná, při pohledu zepředu kolmá k podkladu, při pohledu ze strany mírně zešikmená. Tlapky jsou krátké a okrouhlé (tzv. kočičí) s prsty těsně sevřenými a správně klenutými, s pevnými nášlapnými polštářky a krátkými silnými černými drápy.

N. p. je klusák. Jeho hřbet má být za lokomoce pevný a relativně klidný. Pohyb musí být harmonický, jistý, plný síly, uvolněný, s patřičně dlouhou akcí končetin. Klus je prostorný, volný a plynulý, s dostatečně vpřed zasahujícími hrudními a pánevními končetinami. Ty jsou zdrojem vydatné dopředné hnací síly (odrazu).

Kůže na celém těle přiléhá těsně ke kosterní svalovině a podkoží. Srst je krátká a hustá, hladce přilehlá, lesklá, bez lysin.

Zbarvení je buď jednotné, nebo černo-tříslové. Jednotné může mít odstín jelení červeně, červenohnědý (světle tříslový) až tmavě červenohnědý (tmavě tříslový). U černo-tříslového zbarvení je základní barva lakově černá s červenými nebo červenohnědými (tříslovými) odznaky, které mají být pokud možno co nejtmavší, syté a zřetelně ohraničené. Jsou nad očima, na hrdle, na záprstí hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a kolem řitního otvoru.

Chovatelské kluby:

www.klubchovatelupincu.cz

www.klubpincu.cz