Mexický naháč

FCI:

Patří do skupiny V – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 6 – Primitivní plemena.

Povaha:

Je to klidný a milý pes přátelské povahy, velmi inteligentní, věrný a oddaný, mimořádně milující majitele a příslušníky jeho rodiny. Má sklon být tzv. psem jednoho pána (one man dog). Příslušníci lysé variety jsou vhodní i do rodin, kde někdo trpí alergií. Několik tvrdých štětinovitých chlupů na jejich těle alergickou reakci (díky textuře) nevyvolává.

Výchova:

Absolutně nesnáší tvrdé či drsné zacházení a nespokojený je v neklidném prostředí, jakým je třeba rozhádaná rodina. Zmatek a nadměrný rozruch nemá rád.

Z jeho počínání vyzařuje jistá důstojnost. Je to převážně tichý společník, neštěká, ale jeho hlasové projevy jsou typické - jde o kňučení poněkud připomínající dětský pláč. Je přirozeně nedůvěřivý vůči neznámým osobám a ostražitě hlídá. K majiteli a jeho rodině, včetně dětí, je přítulný, od cizích lidí si však udržuje odstup a o tom, s kým se bude přátelit, rozhoduje vždy sám. Od raného mládí je třeba ho přivykat v rámci co nejširší socializace kontaktům s ostatními psy a domácími zvířaty. Přivykne-li jim v mládí, vychází s nimi později dobře.

Je učenlivý, učí se rychle a úspěšný je jak v soutěžích v obedience, tak v agility. Mimořádně vhodný je také pro canisterapii, styk jeho hladkého, intenzivní teplo vyzařujícího těla je ošetřovaným osobám velmi příjemný.

Musí žít trvale v bytě, jeho držení vyžaduje dostatek času na naprosto nezbytnou péči o lysou kůži. Nelze zapomínat, že ta je i na pouhý dotyk mimořádně citlivá, proto je třeba se vyvarovat i veškerých hrubších mechanických podnětů. V zimě je třeba ho chránit před prochladnutím a omrznutím některých partií těla, např. ušních boltců. Osvědčilo se před vycházkou jejich okraje intenzivně, leč s citem, promasírovat vetřením malého množství neslaného vepřového sádla. V létě je nutno účinnou kosmetikou špičkové kvality ošetřovat lysou kůži, aby nedošlo při delším pobytu na slunci ke spálení pokožky.

Stavba těla:

Je to vzhledově velmi nevšední atraktivní pes proporcionální stavby těla s delšími končetinami, krátce obdélníkového tělesného rámce. Standard FCI rozeznává tři velikostní rázy, standardní, o koh. výš. 45 – 55 cm, střední, o koh. výš. 35 – 45 cm, a malý o koh. výš. 25 – 35 cm.

Hlava má být silná, lupoidního (vlka připomínajícího) typu, při pohledu shora široká v mozkovně, přesto však elegantní, směrem k nosu se rovnoměrně zužuje v zašpičatělou čenichovou partii. Týlní hrbol je málo patrný, čelní sklon jen slabě naznačený, ale zřetelný. Nos je u jedinců s tmavě zbarvenou pokožkou tmavý, u jedinců s bronzově nebo zlatožlutě zbarvenou může být růžový nebo hnědý. U strakatých smí být nepigmentovaný.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Řezáky jsou uspořádány do souvislé řady, skus se požaduje nůžkový. Předkus nebo podkus dolní čelisti, jakož i jiné anomálie čelistí, se hodnotí jako těžká vada. Chybění premolárů a molárů není vadou. Líce jsou málo patrné, ploché, nevystupují, žvýkací svalovina nemá být nadměrně vyvinutá.

Oči mají být střední velikosti, mandlového tvaru, pozorného a živého výrazu. Jejich barva odpovídá zbarvení kůže a zasahuje od černé přes hnědou, červenohnědou (kaštanovou), jantarovou až po žlutou. Pokud je to možné, dává se přednost tmavě zbarveným očním duhovkám. Obě oči musejí mít stejnou barvu. Okraje očních víček mohou být zbarveny od černé přes hnědou až po šedou. Světlé nebo růžové přerušení pigmentace je přípustné, ne však příliš žádoucí.

Ušní boltce jsou dlouhé, poměrně velké, tzv. netopýří, jemné a elegantní. V afektu musejí být vždy vztyčené, jsou-li kupírované nebo zavěšené, jde o diskvalifikující vadu. Zavěšený ušní boltec je znak nepůvodní.

Krk má být vysoko nesený, v šíji lehce klenutý, přiměřené délky, štíhlý, ohebný, dobře osvalený a velmi elegantní. Trup má být statný, kohoutek málo patrný, hřbet naprosto rovný, nesmí být ani vyklenutý nebo pronesený, ani příliš dlouhý nebo slabý, provázený krátkými končetinami. Bedra jsou silná, svalnatá. Záď má být při pohledu ze strany lehce svažitá, je silná, osvalená a lehce zaoblená.

Ocas je dlouhý, poměrně tenký, nízko nasazený. Rovnoměrně se zužuje do špičky, na níž bývá trocha štětinovité srsti. V pohybu je nesen vysoko, obloukovitě prohnutý, nikdy však nesmí být na hřbetě zatočený. V klidu je dolů zavěšený, dosahuje k hleznům a na konci bývá lehce hákovitě vzhůru zahnutý.

Hrudník by měl být při pohledu z boku dlouhý, žebra jsou mírně klenutá. Má patrné přiměřeně široké předhrudí. Dolní linie těla má být elegantní, břicho je svalnaté, vtažené.

Hrudní končetiny jsou rovné, kolmé k podkladu, dobrých proporcí, plece mají být ploše osvalené, lokty jsou silné, těsně přiléhají k hrudníku. Tlapky mají být protáhle oválného tvaru, tzv. zaječí, klenuté prsty k sobě těsně přiléhají a roste na nich štětinovitá srst. Drápy jsou krátké, černé u jedinců tmavě zbarvených, světlejší u jedinců zbarvených bronzově nebo zlatožlutě. Nášlapné polštářky musejí být pevné, odolné vůči jakémukoli povrchu. Meziprstní kožní duplikatury jsou dobře vyvinuté.

Pánevní končetiny musejí být absolutně rovné, vzájemně paralelní. Stehna jsou široká a mocně osvalená. Paspárky musejí být odstraněny.

Nejdůležitějším plemenným znakem je naprosté chybění srsti na trupu. Osrstěné jedince standard FCI nepřipouští, lysí nemají na trupu skutečně žádnou srst, pouze na čele, v týlu a na šíji bývá krátká, štětinovitá, hustá srst, která může mít jakoukoli barvu. Je-li velmi dlouhá, je to důvodem k diskvalifikaci. Často se vyskytuje tvrdá srst také na tlapkách a na špičce ocasu, pokud tu však chybí, nejde o vadu. Kůže může být zbarvena různě, od černé přes černošedou, břidlicově šedou, tmavě šedou, růžovou, játrově hnědou, bronzovou až po zlatožlutou. Povoleno je i zbarvení strakaté, jednotně zbarveným jedincům tmavého odstínu se však dává přednost.

Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být považována za vadu a posuzována přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny.

Chovatelský klub:

www.kchmpp.cz