Malorský ovčák

FCI:

Malorský ovčák patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1982.

Povaha:

Malorský ovčák je hrdý a absolutně respektuje pouze svého majitele. Je inteligentní a poslušný, v mládí však bývá poněkud nesmělý a plachý, ba skoro bázlivý a projevuje mimořádnou citlivost. Dnes je plemenem vzácným. V dospělosti je statečný, občas trochu svárlivý a samostatný.

Výchova:

Není určen pro začátečníky, majitel musí mít autoritu a důslednost. Nepatří do rukou nezkušených vlastníků a lidí postrádajících schopnost pochopit jeho počínání. Raná socializace je nezbytná, ale musí probíhat zvolna a s maximálním pochopením ze strany majitele i okolí, nesmí být ani náznakem násilná. Výchova má být od nejútlejšího mládí sice důsledná, ale vždy vlídná.

Je typickým psem „jednoho pána“, i když se k dalším členům rodiny chová přátelsky. Z ostatních osob je obvykle ochoten tolerovat ty, které jsou podle jeho úsudku dobrými přáteli vlastníka. Projevuje se výrazně teritoriálně a má silné ochranářské sklony, které ho vedou k tvrdé obraně majitele a členů jeho rodiny v případě bezprostředního ohrožení. Jestliže jim mohl zvykat už v mládí, snáší se správně socializovaný a vychovaný m. o. dobře s jinými psy, dalšími zvířaty i dětmi.

Vyžaduje dlouhé a vydatné vycházky, a protože je velmi aktivní a temperamentní, potřebuje také nějaké pravidelné zaměstnání, nejlépe formou tréninku vhodného psího sportu. K výcviku obran se nehodí, mohla by se rozvíjet jeho agresivita.

Stavba těla:

Jde o středně velkého nebo o něco většího než středně velkého psa, robustní, proporcionální stavby těla. Vyskytuje se ve dvou rázech, se srstí krátkou nebo dlouhou. Kohoutková výška činí u psů 66 – 73 cm a u fen 62 – 68 cm, povolená je tolerance + / –1 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje kolem 40 kg.

Hlava je masivní, mozkovna musí být dostatečně prostorná a celkově objemná, lehce trojúhelníkového tvaru. Týlní hrbol musí být zřetelný, čelní sklon by měl být svažitý, čenichová partie je široká, silná, nesmí být na konci zašpičatělá. U dlouhosrstého rázu bývá na konci obvykle špičatější. Nosní hřbet je při pohledu ze strany lehce vyklenutý, zatímco okraj dolní čelisti má být rovný. Nos se požaduje velký, černý, s dobře otevřenými nozdrami. Strakatý nebo světle zbarvený se pokládá za krajně nežádoucí.

Sliznice dásní je černě pigmentovaná, okraje pysků mají být černě zbarvené, vcelku nenápadné. Při zavřených ústech překrývá horní pysk dolní. Zuby mají být bílé, velké, zasazené svisle v čelistech. Skus se požaduje nůžkový a horní vnější řezáky se musejí dotýkat dolnočelistních špičáků. Stoličky mají být náležitě mohutné.

Oči jsou poměrně malé, lehce mandlového tvaru a poněkud šikmé. Oční duhovka má barvu medu, od nejsvětlejšího po úplně tmavý. Výraz očí je poněkud záhadný, inteligentní, ale trochu zádumčivý a trochu nedůvěřivý. Jejich okraje musejí být černě pigmentované.

Ušní boltce mají být zavěšené, v poměru k velikosti hlavy dosti malé, trojúhelníkového tvaru, je na nich patrný podélný záhyb, dosahují vrcholky k vnějším očním koutkům, musejí být vysoko nasazené, dosti silné, nekupírované. Jejich špičky lehce odstávají od hlavy. V klidu jsou dozadu složené, v afektu se nadzvedávají, takže jsou pak neseny trochu dále od hlavy.

Krk je silný, masivní, svalnatý, pevný. Kůže na něm tvoří neveliký lalok. Trup má být robustní, proporcionální, silný a pružný. Kohoutek je výrazný, široký, pevný. Hřbet musí být rovný, vodorovný. Bedra jsou široká a silná, záď má být mírně zaoblená, široká, pevná a řádně osvalená.

Ocas je nasazen v linii zádě, má být okrouhlý a u kořene dosti silný. Asi 8 cm od nasazení se na délku zhruba 10 cm zespoda oplošťuje, a pak je zase až ke špičce okrouhlý. Nekrátí se, dosahuje minimálně k hleznům, ale nikdy nesmí být tak dlouhý, aby se dotýkal podkladu. Dlouhosrstý ráz může mít ocas osrstěn zespoda bohatěji. V klidu má být dolů zavěšený, mírně obloukovitě vzhůru prohnutý.

Hrudník je prostorný, hluboký, tvoří jej přiměřeně klenutá žebra. Slabiny jsou velmi lehce vykasané. Hrudní končetiny mají být silné, rovnoběžné a svislé. Lokty musejí přiléhat k hrudníku. Předloktí jsou silná, kolmá k podkladu, pevných, rovných kostí. Záprstí mají být krátká, lehce zešikmená. Tlapky jsou poněkud kratší a širší s přiměřeně klenutými a těsně sevřenými prsty. Černě pigmentované nášlapné polštářky mají být odolné proti případným zraněním. Paspárky musejí být odstraněny.

Pánevní končetiny jsou svalnaté, silné. Stehna jsou silná, svalnatá, bérce jsou dlouhé, silné. Nárty jsou silné, tlapky plošší než u hrudních končetin. Paspárky se připouštějí, ale mohou také chybět. Pohyb by měl být vyrovnaný a elegantní.

Srst je u krátkosrstého rázu krátká, přiléhavá, 1,5 – 3 cm dlouhá, podsada má být jemná, hustá. U dlouhosrstého rázu se mohou pestíky na hřbetě lehce vlnit. Délka srsti záleží na ročním období, v zimě bývá nejdelší, může měřit přes 7 cm. Podsada je bohatá, nikoli však příliš hustá. U obou rázů musí být osrstění měkké, dostatečně jemné a odolné vůči nepřízni počasí. Jediné přípustné zbarvení srsti je sytě smolně nebo trnkově (modravě) černé, to je nejcennější. Bílé znaky jsou přípustné zepředu na hrudi a hrdle, kde tvoří úzký svislý proužek a na tlapkách hrudních i pánevních končetin, zde však nesmějí zasahovat příliš vysoko.

Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků standardu má být pokládána za vadu a posuzována přesně podle stupně vyjádření. K vylučujícím vadám náleží agresivita nebo přílišná bázlivost, hlava příliš hrubá, široká, těžká nebo „chrtí“, nos růžový nebo bílý, předkus nebo podkus dolní čelisti větší než 3 mm, každé oko jinak zbarvené, oči jiné barvy než světle hnědé (rozmarýnového medu) až tmavěhnědé (karobového medu), ušní boltce kupírované, vztyčené za pohybu nebo téměř vztyčené v klidu, dvojitý lalok na hrdle, krk silnější u hlavy než u hrudníku, trup příliš dlouhý nebo nadměrně krátký, ocas velmi tlustý, stejně silný po celé délce, velmi dlouhý nebo krátký, u krátkosrstého rázu s „kartáčem“ na spodní straně, u dlouhosrstého bez „vlajky“, srst jiné barvy než černé, jedna bíle nebo jinak zbarvená tlapka hrudních nebo pánevních končetin u jinak černého jedince, odlišně zbarvené „ponožky“ na kterékoli končetině, ne zcela černá barva s výjimkou bílých znaků na hrudi, ojedinělých bílých pestíků na břiše, předkožce a špičce ocasu, které jedince zcela nediskvalifikují, avšak zásadním způsobem snižují jeho hodnocení, důvodem diskvalifikace je vždy jeden zcela bílý prst nebo prst jiné než černé barvy na hrudních končetinách, přesahující standardem vymezená kohoutková výška a váha.