Leonberger

FCI:

Leonberger patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je to vyrovnaný, příjemný a poslušný pes, hravý, snadno ovladatelný, učenlivý a pozorný. Za všech okolností je nebojácný a sebejistý. Je mu vlastní nadhled plynoucí z vědomí fyzické převahy, který se projevuje v jeho počínání rozvážností a klidem, což jsou vlastnosti, které ho neopouštějí ani ve značně turbulentním prostředí. Rozhodně však není flegmatický, je nadán poměrně živým temperamentem. Nikdy nesmí být ani bázlivý, ani agresivní. Je výborným hlídačem, prostor svěřený mu k ostraze ohlídá vždy dokonale. I když je neútočný, dokáže v případě potřeby účinně zasáhnout, navíc svojí velikostí a neochvějným sebevědomím případné nezvané hosty, kteří bývají při svých nekalých až zločinných úmyslech zhusta zbabělí, odrazuje od jejich úmyslu.

Výchova:

Je vhodný i pro majitele-začátečníky, pokud jsou schopni respektovat elementární požadavky, např. že výchovu a příp. výcvik (pokud jde o základní ovladatelnost) je třeba vést v klidu, pozvolnějším tempem, vlídně, ale důsledně, bez jakýchkoli tvrdostí či dokonce hrubostí. Nejdůležitější je vytvořit vztah vzájemné důvěry a oboustranného respektu.

Dobrá základní ovladatelnost je samozřejmě nezbytná, protože nevychovaného psa, jehož těl. hmot. může v dospělosti dosáhnout 70 – 80 kg, nezvládne ani velmi silný člověk. V podstatě jde jen o přivolání a několik málo dalších povelů, jako např. „Fuj!“, „Sedni“, „Lehni“ apod.

Učí se snadno díky svojí inteligenci a výborné paměti, jen se na něho nesmí zbytečně spěchat. Dobře vychovaného l. může majitel vzít s sebou bez obav a potíží kamkoliv, kam se při svojí velikosti vejde. Není-li správně vedený a vychovaný, určuje např. na vycházce na vodítku suverénně směr, kterým se půjde a majiteli pak nezbývá než poslechnout. Navíc, i když nepatří k plemenům intenzivně prahnoucím po zaujetí vůdčího postavení v societě-„smečce“, kterou je pro něho rodina majitele, se mu zcela nenásilně a den co den připomíná, kde je jeho místo na hierarchickém žebříčku. Je tak učiněno tím, že je veden na vodítku vždy tak, aby byl spíše o půl kroku za člověkem než o pár cm před ním.

L. je známý svou výjimečně přátelskou povahou a trpělivostí, kterou má s dětmi. Konflikty s jinými psy sám ani nevyvolává, ani nevyhledává. Je si vědomý svojí fyzické převahy a nezneužívá ji. Vzhledem ke svým rozměrům je náročný na prostor a výživu. Přestože by mohl být celoročně ubytován ve venkovním kotci, není tento způsob jeho držení ideální. Vzhledem k vysloveně kladnému vztahu k lidem je potřeba, aby měl možnost žít pokud možno se „svojí rodinou“.

Stavba těla:

Je to velký, robustní a svalnatý, přesto však elegantní pes vyvážené stavby těla. Zejména psi (samci) jsou mohutní a silní. Koh. výš. se má k dél. těla jako 9 : 10, tělesný rámec je mírně obdélníkový. Koh. výš. činí u psů 72 – 80 (v ideálním případě 76) cm, u fen 65 – 75 (v ideálním případě 70) cm.

Hlava je celkově hlubší než širší, spíše protáhlá než široká, délka čenichové partie, měřená od špičky nosu po spojnici vnitřních očních koutků, se má k délce mozkovny, měřené od spojnice vnitřních očních koutků po vrchol týlního hrbolu, přibližně jako 1 : 1. Čelní sklon (stop) je dobře patrný, ne však srázný. Čenichová partie má být poměrně dlouhá, ale nesmí být na konci zašpičatělá.

Nosní hřbet je stejnoměrně široký, při pohledu ze strany nesmí být nikdy sedlovitě pronesený (konkávní), spíše může být lehce vyklenutý (konvexní) a tvořit mírný klabonos. Nos musí být černý. Pysky pevně přiléhají k čelistem a zubům, jejich okraje jsou černé a ústní koutky uzavřené.

Čelisti mají být silné s dokonalým, pravidelným a úplným chrupem a nůžkovým skusem, což znamená, že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo. Chrup má sestávat ze 42 zdravých zubů odpovídajících zubnímu vzorci (2krát 3.1.4.2 / 3.1.4.3), ale povoleno je chybění 3. stoliček (M3). Přípustný je i klešťový skus. Dolní čelist nesmí být v úrovni dolnočelistních špičáků zúžená.

Oči jsou světle až tmavě hnědé, střední velikosti, oválné, ani zapadlé, ani vypoulené, ani příliš blízko u sebe, ani moc daleko od sebe uložené v očnicích. Oční víčka těsně přiléhají k očním bulvám, spojivku nesmí být vidět. Oční bělmo (viditelná část bělimy) nesmí být zarudlé.

Ušní boltce jsou vysoko a nepříliš vzadu nasazené, zavěšené, silné, středně velké, těsně přilehlé k hlavě. Krk přechází lehkou, plynulou křivkou šíje do kohoutku, je spíše dlouhý než příliš mohutný (tlustý). Na hrdle nesmí být volná kůže nebo lalok. Kohoutek je výrazný, zejména u psů (samců).

Hřbet má být pevný, široký, rovný. Bedra jsou široká, pevně osvalená. Záď, jejímž kostním podkladem je pánev, má být při pohledu ze strany zešikmená, široká, poměrně dlouhá a mírně zaoblená. Plynule přechází k nasazení ocasu, nikdy nesmí být tzv. přestavěná, tj. vyšší v úrovni kyčelních hrbolů než koh. výš.

Ocas je hustě osrstěný, v klidu rovně dolů zavěšený, za pohybu pouze mírně vzhůru prohnutý. Nikdy by neměl být nesen nad úrovní horní linie těla.

Hrudník je široký a hluboký tak, že dosahuje minimálně k loktům. Není sudovitý, spíše by měl mít na pomyslném příčném řezu oválný tvar. Břicho má být mírně vtažené. Končetiny jsou velmi silné, zejména u psů (samců).

Barva srsti může být žlutá připomínající zbarvení lva, červená, červenohnědá, písková (světle žlutá až smetanová). Také všechny kombinace těchto barev jsou možné. V obličeji má být vždy černá maska. Černé konce pesíků jinde na těle jsou přípustné, nicméně černá nesmí být převládající barvou. Světlejší srst na spodní části ocasu, ve hřívě, v „praporcích“ a „kalhotech“ nesmí rušit vyváženost celkového zbarvení. Neveliká bílá skvrna nebo úzký bílý proužek zepředu na hrudi se toleruje podobně jako menší bílé znaky na tlapkách.

Chovatelské kluby:

www.leonberger.cz

www.leonbergerclub.info