Kromfohrländer
FCI:
Kromfohrländer patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce 10 – Kromfohrländer
Povaha:
Je to velice přizpůsobivý, což je dáno jeho původem, inteligentní, temperamentní, ale v podstatě klidný a veselý společník, poněkud rezervovaný k cizím lidem, s mírně vyvinutými loveckými vlohami, ale beze sklonu k útěkům za zvěří. Veškeré projevy agresivity a plachosti jsou u něho krajně nežádoucí a běžně se nevyskytují, pokud ovšem nebyla zanedbána raná socializace a nedošlo k závažným pochybením při výchově. Vyznačuje se dobráckým vztahem k lidem, snadnou ovladatelností a přítulností. Miluje pohyb, ale nemusí jej mít každý den. Když je třeba, spokojí se i s kratší vycházkou. Dožívá se v průměru vysokého věku a dokonce si do stáří zachovává hravost.
Při vrozené chytrosti a chápavosti je snadno cvičitelný. Díky jeho bystrosti a vnímavosti je možné s ním snadno komunikovat hlasem se správně zvolenou intonací, pochvala se musí diametrálně lišit od příp. pokárání. Protože je vůči člověku velice vstřícný, je zbytečné ba škodlivé ho tvrdě trestat za nějaké přestupky, stačí důrazné napomenutí vyřčené spíše vyčítavou než výhrůžnou intonací.
Je společensky založený, nemůže žít trvale ve venkovním kotci, potřebuje společnost majitele. Nejspokojenější je, může-li žít „ve společné domácnosti“ s jiným psem, klidně i odlišného plemene. Je vhodný i pro začátečníky.
Výchova:
Jeho výchova a příp. výcvik, např. pro účely agility nebo jiného psího sportu, který vyhovuje jeho naturelu, nedělá zvláštní problémy, vyžaduje od majitele pouze vlídnou, ale nezlomnou důslednost, která je také základem výchovy. Další nespornou výhodou k. je velikost, není příliš malý ani velký a hodí se právě tak do měst jako na venkov. Je vhodný jak pro osoby sportovně založené, tak pro lidi starší, kteří mají dostatek času se mu věnovat.
Stavba těla:
Je to středně velký pes, který se vyskytuje ve dvou osrstěním odlišných rázech, jako hrubosrstý a hladkosrstý. Délka těla je poněkud větší než koh. výš., tělesný rámec má být krátce obdélníkový. Koh. výš. činí 38 – 46 cm (po psy i feny), těl hmot. se pohybuje u psů v rozmezí 11 – 16 kg a u fen v rozpětí 9 – 14 kg.
Nos má být středně velký, s řádně otevřenými nozdrami. Přednost se dává černému, může však být i hnědý.
Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům a nemají být příliš tlusté. Jejich okraje jsou tmavě pigmentované a ústní koutky uzavřené. Čelisti musejí být silné, s úplným chrupem sestávajícím ze 42 zubů odpovídajících zubnímu vzorci (2krát 3.1.4.3 / 3.1.4.2) a pravidelným úplným nůžkovým skusem, což znamená, že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus je také přípustný.
Oči mají být středně velké oválného tvaru, mírně šikmé, tmavě hnědě zbarvené. Středně hnědá barva je rovněž přípustná.
Ušní boltce jsou vysoko nasazené, dopředu klopené (ohyby nesmějí být nad linií temene hlavy) trojúhelníkového tvaru se zaoblenými vrcholky. Přiléhají k hlavě, jsou velice pohyblivé a nesené podle nálady psa nebo feny. Mohou být též poněkud „lehké“, za pohybu trochu nepevné.
Ocas se nekupíruje, měl by být středně dlouhý, u kořene silný, šavlovitě zahnutý, příp. i mírně zakroucený. Jeho osrstění odpovídá celkovému osrstění těla. V klidu je nesen zavěšený s mírně vzhůru zahnutou špičkou, v pohybu vzhůru, srpovitě nad hřbet zahnutý.
Hrudník má být přiměřeně široký a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Tlapky mají mírně klenuté, těsně sevřené prsty se silnými drápy a tuhými, tmavě zbarvenými nášlapnými polštářky. Světlé drápy jsou také přípustné.
Osrstění může být buď hrubé, nebo hladké. Hrubá srst je hustá, tvrdá, na konci dolní čelisti tvoří bradku. Na kohoutku a na hřbetě není delší než 7 cm, na bocích je kratší, dlouhá okolo 3 cm. Na hřbetě a končetinách má být hrubší než na bocích těla. V obličeji a na její čenichové partii je delší, na ušních boltcích odpovídá osrstění na těle.
Podsada musí být krátká a měkká. Hladká srst by měla být hustá, měkká, bez bradky. Na kohoutku a hřbetě nesmí být delší než 7 cm, na bocích je obvykle kratší, dlouhá asi 3 cm. Těsně přiléhá ke kůži. Na ušních boltcích, spodní části krku a na hrudi má být delší, na ocase tvoří zespoda „vlajku“, na zadních stranách hrudních končetin „praporce“ a na zadních stranách stehen „kalhoty“. V obličeji a na jeho čenichové partii je krátká. Podsada se požaduje krátká a měkká.
Zbarvení srsti na těle je bílé se světle hnědými, červenohnědými až velmi tmavě hnědými skvrnami různé velikosti nebo se „sedlem“. Při hnědě zbarvené podsadě mohou být konce pesíků černé. Na hlavě jsou na lících, nad očima a na ušních boltcích světle hnědé, červenohnědé až velmi tmavě hnědé znaky rozdělené od sebe uprostřed co nejsymetričtější bílou lysinou, která se táhne bez přerušení přes čelo až k týlu.
K těžkým vadám patří světlé oči, příliš vysvětlalé hnědé znaky, černě stínované skvrny bez hnědé podsady, chybění barevných znaků na těle, výrazně asymetrická kresba na hlavě.