Krašský ovčák

FCI:

Patří do skupiny II - Pinčové, knírači, dogovití psi a švýcarští salašničtí psi, sekce 2 – Dogovití psi

Povaha:

Povahově je k. p. p. dobromyslný, klidný, poměrně obtížně vydrážditelný, v případě potřeby však patřičně ostrý, odvážný a statečný. Nikdy však není bezdůvodně útočný a je oddaný majiteli. Počíná si jako nepodplatitelný strážce nedůvěřivý k cizím osobám. Přitom může být i příjemným a dobře ovladatelným společenským psem, i když stále si zachovává svoji individualitu. Právě proto od něho nelze žádat ani očekávat absolutní (otrockou) poslušnost. Je to pochopitelné, vezme-li se v úvahu, že jako pes strážící stáda dobytka na pastvě před velkými šelmami a zloději musel při zákroku spoléhat vždy především sám na sebe, sám se rozhodoval, kdy a jak zakročí, když hrozilo bezprostřední nebezpečí. Patrně i proto se při výcviku chová, jako kdyby smysl povelu zvažoval a hodnotil, zda účelný je, či není.

Výchova:

Nepatří do rukou začátečníků a lidí nejistých, postrádajících přirozenou autoritu, nedůsledných, pasivních a nervózních, stejně jako těch, kteří by s ním nedokázali jednat naprosto konzistentně. Musí vždy přesně vědět, na čem je, co je dovoleno a co nikoli. Majitel zase musí být za všech okolností suverénním „vůdcem smečky“, rozhodným a spravedlivým. Nikdy nesmí v tomto směru zklamat. Vrozené sebevědomí spolu s oprávněnou sebejistotou by k. p. p. mohlo totiž vést ke snaze ujmout se vůdčího postavení v societě, což by bylo pro majitele nepříjemné, ale z hlediska psa zcela oprávněné, neboť „smečka“ (za kterou společenství, v němž žije, pokládá) se slabým vůdcem nemá naději na přežití. Proto je potřeba postupovat při jeho výchově se železnou, i když vlídnou důsledností.

Křik rozhodně nepomůže stejně jako fyzické tresty. Ty nejsou ani nutné, ani vhodné. Takové počínání majitele by vedlo pouze k zatvrzelosti psa, příp. by ho mohlo vyprovokovat, např. pokud by nabyl pocitu nespravedlnosti či dokonce útisku, k boji o α-pozici v societě. Vztah majitele a psa musí být založen na vzájemné důvěře a oboustranném respektu.

Stavba těla:

Je to středně velký pes harmonické a robustní stavby těla s dobře vyvinutým osvalením, pevné konstituce. Délka těla se má ke koh. výšce jako 9 : 8, tělesný formát je obdélníkový. U fen bývá délka trupu o trochu větší. Koh. výš. činí u psů 57 – 63 (ideál. 60) cm a u fen 54 – 60 (ideál. 57) cm.

Hlava odpovídá velikostí celkové velikosti těla, nesmí být ani příliš jemná, ani moc hrubá. Při pohledu ze strany má být hluboká (vysoká) a její obrysové linie jsou zaoblené. Nesmí být hranatá.

Nosní hřbet má být rovný a široký, nos černý, dostatečné velikostí a šířky. Při pohledu ze strany mírně vystupuje před linii pysků. Ty jsou masité a dobře přiléhají k čelistem a zubům, nemají být převislé. Jejich okraje jsou černě pigmentované. Požaduje se úplný chrup, silné zuby, zvláště řezáky, a nůžkový skus.

Oči jsou dosti daleko od sebe a nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé. Jsou mandlového tvaru, kaštanově nebo tmavě hnědé barvy. Jejich výraz je upřímný, klidný a pevný, díky černě pigmentovaným okrajům očních víček téměř melancholický. Ušní boltce musejí být zavěšené, přiměřeně vysoko nasazené, středně dlouhé, takže jejich vrcholy dosahují k vnějším očním koutkům. Mají tvar písmene „V“ a spadají ploše podél lící, přičemž jejich vnitřní (přední) okraje jsou prohnuté ven.

Krk je široký, silný, svalnatý, na pomyslném příčném řezu oválný, střední délky (asi 25 cm), pevně zasazený do plecí, spojený s hlavou a trupem silnou svalovinou. Linie šíje může být rovná nebo lehce klenutá, linie hrdla je rovná, bez laloku, neboť silná kůže těsně přilehlá ke kosterní svalovině a podkoží.

Trup by měl být mohutný středně dlouhý s protáhlou hrudní partií. Horní linie těla má být rovná, vodorovná nebo mírně svažitá. Kohoutek je dlouhý, přiměřeně široký, středně vysoký, pevně spojený s krkem. Hřbet má být rovný, středně dlouhý, široký a svalnatý.

Hrudní končetiny musejí být při pohledu zepředu i ze strany rovné a jejich jednotlivé části mají být naprosto harmonicky spojené. Lopatky by měly být středně dlouhé, široké, šikmo uložené, dobře osvalené a těsně přilehlé k hrudníku. Ramenní kosti jsou poměrně dlouhé, uložené šikměji než lopatky, mocně osvalené, pevně přilehlé k hrudníku. Tlapky jsou stejné jako tlapky hrudních končetin.

Pohyb má být harmonický, pružný, dobře koordinovaný. Nejraději a nejelegantněji se k. p. p. pohybuje klusem. Ve cvalu, s dlouhým „předkrokem“ (protáhlou akcí hrudních končetin), působí méně elegantně.

Kůže je středně silná, pevná, pružná a dobře přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. Netvoří žádné záhyby nebo vrásky a má být tmavě pigmentovaná.

Srst je hustá, dlouhá, ploše přilehlá, s bohatou podsadou. Hlava má být osrstěna krátce stejně jako přední okraje ušních boltců a přední strany končetin. Na zadních okrajích ušních boltců by měla být srst delší a jemnější. Šíje je pokryta dlouhou, tuhou a velmi bohatou srstí tvořící „hřívu“, na hrdle je srst delší a měkčí a vytváří tzv. límec, který se rozšiřuje u základny krku. Trup je pokryt dlouhou, na břiše měkčí srstí. Ocas musí být rovnoměrně huňatý, bez „vlajky“. Na zadních stranách hrudních končetin tvoří dlouhá jemnější srst „praporce“, na zadní straně pánevních končetin je srst ještě delší a huňatější a tvoří tzv. kalhoty. Délka krycí srsti má být alespoň 10 cm.

Barva srsti je železitě šedá (sytě modrošedá), přičemž tmavý odstín je žádoucí především na hřbetě. Směrem k břichu a na končetinách přechází postupně do světle šedé až pískové s tmavě šedými proužky na předních stranách končetin. Tmavá maska v obličeji zasahuje až na mozkovnu. V týlní krajině je ohraničena srstí šedé, pískové nebo světle plavé barvy s černým stínováním.

Každá odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být pokládána za vadu a hodnocena přesně podle stupně vyjádření.

Chovatelský klub:

www.sarplaninec-club-cz.cz