Korejský Jindo Dog

FCI:

Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 5 – Asijští špicové a příbuzná plemena.

Povaha:

Je to velice samostatný, inteligentní a odvážný pes, který je při řádné rané socializaci a správné výchově poslušný a svému majiteli oddaný. Dobře socializovaný a vychovaný je pak nevšední, na život a na smrt věrný a oddaný společník, hlídač a energický obranář, na kterého je vždy spolehnutí.

Výchova:

Jeho majitelem by neměl být v žádném případě nezkušený začátečník. Pokud se v útlém věku socializace zanedbá, může být v dospělosti rvavý a mít sklon vystupovat vůči cizím lidem agresivně, protože jak instinkt úporné ochrany teritoria, tak obranářský, je u něho nesmírně silný a hluboce zakořeněný. Proto je tak důležité, aby měl majitel již nějaké předcházející zkušenosti s výchovou psů tohoto typu, aby pro něho měl dostatek pochopení a aby byl za všech možných situací velmi opatrný. Navíc by to měl být člověk klidný a rozvážný, obdařený přirozenou autoritou, kterou dokáže za všech okolností nenásilně uplatňovat.

K. j. je „pes jednoho pána“, který je sice ochoten přijmout nového majitele, ale nepřestane být věrný a oddaný tomu původnímu. Nikdy by proto nemělo u něho docházet v dospělosti ke změně vlastníka, mohlo by to vést k fatálnímu dopadu na psychiku psa. Vůči cizím osobám zůstává obvykle rezervovaný a nedůvěřivý. Má vyvinut silný obranářský instinkt. Pro skutečně příjemné soužití je též třeba, aby nebyl trvale zavřen ve venkovním kotci, ale aby mohl být, jak jen to je možné, nejlépe trvale, pohromadě s majitelem a členy jeho rodiny. Kontakt s „vlastními“ lidmi je pro něho důležitý po psychické stránce a je podmínkou jeho dobré ovladatelnosti.

Stavba těla:

Jde o středně velkého psa vyvážené silné stavby těla a téměř čtvercového, nejvýše krátce obdélníkového tělesného rámce. Vztyčené ušní boltce a ocas, nesený v afektu vždy vzhůru, zatočený nebo srpovitě zahnutý, podtrhuje živý výraz a zcela oprávněný dojem hbitosti, síly, bdělosti a důstojnosti. Kohoutková výška u psů činí 50 – 55 cm, u fen činí 45 – 50 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje u psů mezi 18 – 23 kg a u fen mezi 15 – 19 kg.

Hlava má celkově tvar tupého trojúhelníku a nikdy nesmí být neušlechtilá nebo hrubá. Žvýkací svaly jsou mocně vyvinuté a srst na lících odstává, tento znak bývá pokládán za velmi typický. Mozkovna má být středně velká, svrchu je lehce zaoblená a směrem k očím se zužuje. Čelní sklon má být zřetelný, nikoli však příliš srázný. Podélná čelní brázdička je jen slabě naznačená. Čenichová partie nesmí být hrubá a protáhlá. Nos má být černý, ale u bíle zbarvených jedinců může být masové (růžové) barvy.

Pysky jsou tenké, na okrajích černě pigmentované a těsně přiléhají k čelistem a zubům, horní však lehce překrývá dolní. Zuby musejí být velmi silné, skus se požaduje nůžkový. Líce jsou náležitě vyvinuté, suše osvalené, přiměřeně zaoblené, plynule přecházejí do čenichové partie.

Oči mají být tmavě hnědé, spíš malé, mandlového tvaru a velice živého výrazu. Ušní boltce musejí být dokonale vztyčené, středně velké, trojúhelníkového tvaru, tenké. Nesmějí být nasazeny ani příliš vysoko, ani příliš nízko. Je žádoucí, aby z vnitřní strany byly porostlé krátkou, jemnou a hustou srstí.

Krk má být silný, správně vyvážený, svalnatý, v šíji pěkně klenutý a zejména při vzrušení hrdě vzhůru nesený. Trup musí mít pevný a rovný hřbet a suše osvalená silná bedra, která jsou užší než hrudník.

Ocas je nasazen dosti vysoko a je-li natažen dolů, dosahuje špičkou k hleznům. Může být nesen vzhůru rovně natažený, a pak se nesmí za pohybu kývat ze strany na stranu, anebo může být srpovitě zahnutý či zatočený tak, že se jeho konec dotýká zádě nebo jedné ze slabin. Nesmí však být stočený do úplně těsného kroužku. Je bohatě osrstěný, zejména zespoda.

Hrudník má být mohutný, dostatečně hluboký, nikoli však příliš široký. Žebra mají být přiměřeně klenutá, předhrudí je dobře vyvinuté, břicho vtažené. Hrudní končetiny jsou rovné a vzájemně rovnoběžné. Lopatky mají být silné, správně šikmo uložené, mocně osvalené. Lokty těsně přiléhají k tělu, záprstí je lehce zešikmené. Tlapky jsou „kočičí“ (krátce okrouhlého tvaru), prsty sevřené, drápy silné, nejlépe černě zbarvené (černé barvě se dává přednost). Nášlapné polštářky mají být tlusté a velmi pružné.

Pánevní končetiny musejí být přiměřeně zaúhlené a rovné, vzájemně rovnoběžné. Paspárky mají být odstraněny s výjimkou těch zemí, kde je zákonem na ochranu zvířat tento zákrok zakázán. Stehna jsou patřičně silná, kolena přiměřeně zaúhlená, hlezna nízko nad podkladem, náležitě úhlená.

Osrstění sestává z krycí srsti a podsady. Podsada je měkká, hustá, světlé barvy a tak bohatá, že krycí srst není přilehlá, ale poněkud odstává. Ve srovnání se srstí na trupu je srst na hlavě, ušních boltcích a končetinách kratší, kdežto na krku, kohoutku, hřbetě a zádi delší. Na ocase a zadních stranách stehen má být delší než jinde na těle. Její zbarvení může být červené, plavé, bílé, černé, černo-tříslové, vlkošedé (tvořené rovnoměrně promíchanou směsí pesíků barvy bílé, černé a plavé) nebo žíhané (známé jako „tygrování“, při němž jsou na světlém podkladu úzké, tmavě hnědavé nebo černé proužky, patrné obzvlášť u mladých jedinců).

Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být považována za vadu a posuzována přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny.