Komondor

FCI:

Komondor patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1954.

Povaha:

Komondor je neúplatný, ostrý, odvážný a spolehlivý ochránce pasoucího se dobytka, obránce svého majitele a pozorný hlídač jeho obydlí, který si při obranném zákroku počíná tiše, ale o to razantněji. V teritoriu, které považuje za svoje výsostné území, nestrpí nikoho cizího. Je krajně nedůvěřivý. Jeho atraktivní zevnějšek a důstojné chování ostatně vzbuzuje respekt, ba dokonce jistou obavu u běžných pozorovatelů. To je způsobeno mimo jiné i tím, že patřičně dlouhá srst mu téměř úplně zakrývá obličej, takže jeho výraz zůstává pozorovateli skryt.

Výchova:

Nepatří do rukou nezkušených majitelů-začátečníků. Hodí se pro majitele klidné, rozvážné, důsledné, nadané přirozenou autoritou, kterou dokážou nenásilným způsobem v každodenním životě uplatňovat. Vyžaduje nejen včasnou, ale na naprosté důslednosti založenou výchovu od nejútlejšího věku, ale také co nejširší systematickou ranou socializaci.

Otrockou poslušnost od něho nikdo nemůže a nesmí ani očekávat, ani vyžadovat, jelikož je velice samostatný. Jeho vztah s majitelem musí být založen na vzájemném respektu a důvěře. Je inteligentní a při správně vedené výchově i výcviku spolupracuje. Cílem výcviku musí být jeho dokonalá ovladatelnost v dospělosti za nejrůznějších situací.

I jako výlučně společenský pes hlídá ostražitě a způsobem sobě vlastním. Nikomu nelze doporučit, aby se třeba jen pokusil vstoupit do jím střeženého objektu. Jako hlídač je stále zodpovědný a spolehlivý. Blíží-li se někdo evidentně nepovolaný, upozorní majitele a varuje vetřelce hlasitým štěkotem. Cizí osoby by se rozhodně neměly pokoušet o navázání bližšího kontaktu, protože v žádném případě není ochoten akceptovat jakékoli lidi, které dobře nezná.

Čím nedůvěřivější je k cizím lidem, o to věrnější a oddanější je majiteli a členům jeho rodiny. Řádně socializovaný k. dokáže být velmi tolerantní k dětem. Při své velikosti a síle si v jejich společnosti počíná ohleduplně a opatrně. To, že tento razantní obránce dovede být nečekaně citlivý a empatický, dokládá fakt, že se osvědčil při canisterapii.

Na vycházkách je radno ho mít stále na vodítku, též je doporučitelné, aby šel vždy asi půl kroku za majitelem, nikdy ne před ním. Jde o zákon psí smečky, podle kterého jde vepředu vždy její vůdce. K. může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, osrstění ho chrání před extrémními teplotami nad i pod nulou.

Stavba těla:

Zjev k. je neobvyklý. Robustní tělo téměř čtvercového, jen slabě obdélníkového formátu pokrývá plstnatící, provazce tvořící hustá a dlouhá srst. Kohoutková výška činí u psů min. 70 cm a u fen min. 65 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje u psů v rozmezí 50 – 60 kg a u fen v rozpětí 40 – 50 kg.

Hlava má být široká, hustě osrstěná. Mozkovna je svrchu klenutá, nadočnicové oblouky jsou výrazné. Čelní sklon má být dobře patrný. Čenichová partie musí být tupě zakončená. Nosní hřbet je rovný, nos černý.

Pysky jsou na okrajích černě pigmentované a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Dolní čelist musí být mocně osvalená a jako horní silná a mohutná. Požaduje se úplný chrup a pravidelný nůžkový skus. Líce jsou široké díky žvýkacím svalům ovládajícím sílu zákusu dolní čelisti.

Oči mají být horizontální, tmavě hnědé barvy. Oční víčka s černými okraji dobře přiléhají k očním bulvám. Ušní boltce jsou nasazené v patřičné výši, zavěšené, tvaru písmene „V“ nebo „U“. Ani v afektu, ani při útoku se nezvedají.

Krk je náležitě osvalený, v klidu je nesen poměrně nízko, má být spíše kratší. Partie trupu podílející se na horní linii těla jsou široké a náležitě osvalené. Kohoutek má být dostatečně dlouhý, dobře zřetelný. Hřbet je krátký, bedra jsou středně dlouhá, záď se požaduje široká, přiměřeně dlouhá, mírně svažitá.

Ocas má být nízko nasazený, vždy zavěšený, jeho špička je mírně, nanejvýš horizontálně zahnutá. Je žádoucí, aby dosahoval k hleznům. V afektu je nesen výše, nejvýše však po úroveň horní linie těla.

Hruď má být zepředu široká a dostatečně osvalená, hrudník patřičně hluboký, široký a dlouhý. Břicho má být mírně vtažené. Hrudní končetiny musejí být mohutné a rovné, sloupovité, navzájem paralelní a kolmé, postoj musí být široký. Jsou pevně spojené s trupem, přesto však volně pohyblivé, jejich kosti mají být silné a pevné, klouby velké. Tlapky mají být velké, silné, s těsně sevřenými prsty, nášlapné polštářky mají mít břidlicově šedou barvu a musejí být silné a pružné. Drápy by měly být šedé.

Pánevní končetiny jsou zaúhlené, navazují na záď a jako ona musejí být široké a náležitě osvalené. Stehna mají být velice svalnatá, objemná. Paspárky se mají odstraňovat. Pohyb je lehký, volný, pravidelný a prostorný.

Celé tělo má být pokryto dlouhou srstí. Ta sestává z bohaté hrubší krycí srsti a jemnější podsady a má sklon k plstnatění. Při správném ošetřování vytváří husté dlouhé a pevné plstnaté provazce. Srst je nejdelší na zádi, bedrech a zadní straně stehen min. 20 – 27 cm. Žádoucí není ani rozčesaná, ani nedostatečně ošetřovaná nebo zcela zanedbaná srst. Její zbarvení je slonovinově bílé. Srst se takzvaně prořezává, jednotlivé plstnaté šňůry a provazce totiž nevznikají samy od sebe, ošetřuje se nástrojem, prořezávačem. Na údržbu srsti si musí zvyknout již ve štěněčím věku, později by se mohl pes bránit.

Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno považovat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. K vylučujícím vadám náleží slabá konstituce, nedostatečné osvalení, vchlípení či vychlípení očních víček (entropium, ektropium), předkus či podkus dolní čelisti, zkřížený skus, vztyčené nebo lehké ušní boltce, krátký ocas (končící 3 cm nad hlezny), hrubé končetiny, nesprávný pohyb, srst jiné barvy než slonovinově bílé, vícebarevné osrstění, kohoutková výška menší než spodní hranice stanovená standardem.

Chovatelský klub:

www.pannoniaklub.cz