Knírač střední

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové, knírači, dogovití psi a švýcarští salašničtí psi, sekce 1 – Pinčové a knírači.

Povaha:

S původním využitím s. k. úzce souvisejí jeho povahové vlastnosti i možnosti současného uplatnění. Typický je pro něho živý temperament vyvážený rozvahou a klidem. Je dobromyslný, vždy veselý a bdělý, hravý a oddaný svému majiteli „až za hrob“, milý k dětem s výjimkou úplně malých, které nedokáží respektovat jeho osobnost.

Je nepodplatitelný a nesmírně ostražitý hlídač, který zbytečně neštěká. Jako inteligentní a učenlivý pes se hodí ke sportovnímu i služebnímu výcviku. Uplatňuje při něm svoji neohroženost, vytrvalost a odolnost vůči nepřízni počasí. I dnes je vynikajícím hlídacím, ale také společenským psem.

Výchova:

Lze ho vycvičit jako psa záchranářského, lavinového, asistenčního i obranáře. Vhodnou tělesnou i mentální aktivitou je pro něho trénink a účast na soutěžích v agility. Je učenlivý, základem úspěchů ve výcviku je stejně jako při výchově důslednost. Oblíbený je také proto, že není ani úplně malý, ani příliš velký.

Nehodí se pro každého majitele. Potřebuje takového, který má již nějaké předcházející zkušenosti a dokáže být skutečným, aktivním a dominantním vůdcem smečky. Měl by být nadán přirozenou autoritou, kterou je za všech okolností schopen nenásilně prosazovat. Jeho jednání musí být ve všech situacích konzistentní, jinak hrozí, že sebevědomý pes bude kdykoli připraven převzít vůdčí postavení ve „smečce–rodině“ a stane se obtížně ovladatelným domácím tyranem, se kterým bude těžké pořízení třeba při běžném česání nebo při návštěvě veterinární ordinace, jejímž cílem je pouhá vakcinace.

Naopak dobře vychovaný s. k. je milým, optimistickým a milujícím přítelem majitele i všech příslušníků jeho rodiny. Dobře se cítí na zahradě, kde může ostražitě hlídat. Vzhledem k vrozené teritorialitě bude ovšem hlasitým štěkotem ohlašovat všechny kolemjdoucí a jako „původním povoláním“ krysař bude lovit myši a pronásledovat kočky ze sousedství. K cizím osobám bývá nedůvěřivý. Potřebuje delší vydatné vycházky, při kterých, má-li spolehlivé přivolání, může mít dostatek volnosti, aby uspokojil svoji zvídavost a touhu po kontaktu s jinými psy.

Stavba těla:

Je to středně velký, silný, spíše podsaditý než štíhlý pes téměř čtvercového tělesného rámce. Koh. výš. je zhruba stejná jako délka trupu – psů i fen činí 45 – 50 cm. Těl. hmot. se má u obou pohlaví pohybovat v rozmezí 14 – 20 kg.

Hlava by měla odpovídat celkové velikosti jedince a být tak dlouhá, aby její celk. dél. měřená od špičky nosu po vrchol týlního hrbolu odpovídala 1/2 vzdálenosti od kohoutku k nasazení ocasu. Mozkovna je silná a protáhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolu, čelo ploché, bez vrásek. Horní linie mozkovny má být v pomyslném prodloužení při pohledu ze strany rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Čelní sklon (stop) se kvůli obočí zdá být výrazně svažitý.

Čenichová partie má tvar komolého klínu. Nosní hřbet je rovný, nos velký, s široce otevřenými nozdrami, vždy černý. Pysky s černě pigmentovanými okraji pevně a hladce přiléhají k čelistem a zubům. Ústní koutky jsou uzavřené. Horní i dolní čelist musí být silná. Chrup se požaduje úplný, pozůstávající ze 42 zubů odpovídajících zubnímu vzorci, skus nůžkový. Zuby musejí být silné, velké, čistě bílé. Horní a dolní na sebe přesně nasedají. Žvýkací svaly jsou mocné, ale celkově hranatý tvar hlavy podmíněný vousem nesmějí příliš narušovat do stran vystupující (vyboulené) líce.

Oči mají být středně velké, oválného tvaru. Směřují přímo vpřed, jsou tmavé, živého výrazu. Oční víčka těsně přiléhají k očním bulvám. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, dopředu klopené, tvaru písmene „V“. Vnitřními okraji přiléhají k lícím a jsou neseny symetricky, natočené kupředu, přičemž jejich přehyb musí být stejně vysoko a nesmí vyčnívat nad úroveň temene hlavy.

Horní linie těla je při pohledu ze strany za kohoutkem, který je jejím nejvyšším bodem, směrem k zádi lehce svažitá. Hřbet má být silný, krátký a pevný, bedra by měla být krátká, silná a mohutně osvalená. Vzdálenost od posledních žeber ke kyčlím nesmí být dlouhá, aby byl zachován celkově kompaktní zjev. Záď je lehce zaoblená a plynule přechází do kořene ocasu. Ten se ponechává přirozeně dlouhý, žádoucí je, aby byl nesen šavlovitě nebo srpovitě zahnutý.

Hrudník má být přiměřeně široký, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru, hluboký tak, že dosahuje k loktům. Předhrudí má být při pohledu ze strany výrazné, vrchol hrudní kosti vystupuje před ramenní klouby. Dolní linii těla tvoří elegantní křivka, kterou při pohledu z boku přechází dolní okraj hrudníku plynule, bez zalomení, do břicha. Slabiny nejsou nadměrně vykasané.

Tlapky hrudních končetin mají být krátké a zaoblené, s prsty těsně sevřenými a řádně klenutými („kočičí“), s tmavými, krátkými drápy a drsnými nášlapnými polštářky. Pánevní končetiny jsou při pohledu ze strany v postoji šikmé, při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné. Postoj nemá být příliš úzký. Stehna musejí být středně dlouhá, široká a silně osvalená. Kolena nesmějí být ani vybočená, ani vbočená. Bérce jsou dlouhé a silné, šlachovité, přecházejí ve výrazně zaúhlená hlezna, která jsou mocná a pevná. Nikdy by neměla být ani sbíhavá, ani rozbíhavá. Nárty mají být krátké, kolmé k podkladu. Tlapky jsou krátce okrouhlé, s klenutými a těsně sevřenými prsty a nepříliš dlouhými, černě zbarvenými drápy. Pohyb je pružný, elegantní, obratný, volný a prostorný.

Kůže na celém těle těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. Srst by měla být drátovitá, tvrdá a hustá. Sestává z bohaté podsady a krycí srsti, která nesmí být nikdy příliš krátká, ale tvrdá až hrubá, dobře přilehlá a dostatečně dlouhá, aby bylo možné posoudit její texturu. Nesmí být ani rozježená, ani zvlněná. Na končetinách bývá poněkud měkčí. Na čele a ušních boltcích je krátká. Typický je vous na čenichové partii, který nesmí být příliš jemný, a huňaté obočí, které lehce zakrývá oči.

Zbarvení může být čistě černé s černou podsadou, anebo tzv. pepř a sůl. U této barvy je chovatelským cílem střední odstín se stejnoměrně rozloženým, sytým „pepřením“ (tmavými pesíky rovnoměrně promísenými se světlou srstí) a šedou podsadou. Přípustné jsou všechny odstíny od tmavě ocelově šedého po stříbřitě šedý. U všech je nutná tmavá maska v obličeji. Podtrhuje výraz tváře a musí harmonicky ladit s barvou ostatního osrstění. Výrazné bílé znaky na hlavě, zepředu na hrudi a na končetinách jsou nežádoucí.

Chovatelský klub:

www.kchk.cz