Knírač malý

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové, knírači, dogovití psi a švýcarští salašničtí psi, sekce 1 – pinčové a knírači.

Povaha:

M. k. je temperamentní, chytrý, hbitý a vytrvalý, naprosto nebojácný a ostražitý pes, což spolu s malou velikostí z něho činí sympatické a oblíbené společenské plemeno vhodné jak na venkov, tak do malých městských bytů. Může zastat jak práci psa hlídacího, tak služebního, např. u celních orgánů při pátrání po omamných látkách a jiných objektech. Při tomto způsobu použití je jeho předností právě malá velikost, která mu na rozdíl od větších služebních psů umožňuje proniknout i do nejobtížněji přístupných zákoutí dopravních prostředků (úzkých mezer apod.). Jeho velkou výhodou je přitom horlivost, se kterou se pouští do jakékoli činnosti, při níž bývá aktivnější a poněkud hlasitější než oba jeho větší příbuzní. Jako hlídač, kterému nic neujde, je naprosto spolehlivý a nepodplatitelný.

Výchova:

Majiteli a jeho rodině je cele oddaný a věrný. Rád a rychle se učí, čehož je možno a nutno využít např. při tréninku některého ze psích sportů, které vyhovují jeho velikosti. Uspokojí se tak nejen jeho potřeba pohybu, ale i mentálního zaměstnání, protože je od přírody činorodý. Uplatňuje se jako ideální společník dětských her, které mohou být i bouřlivější.

Potřebuje, aby mu bylo věnováno ze strany majitelů dost pozornosti, neboť jinak se nudí, což může časem vést k jisté nervozitě. Jeho výchova a výcvik probíhá obvykle bez problémů, pokud s ním majitel jedná vlídně, ale naprosto důsledně. Plně respektuje zejména osoby nadané přirozenou autoritou, kterou také umějí nenásilně uplatňovat. Rychle to vycítí.

Stavba těla:

Je to malý, ale silný, spíš podsaditý než přehnaně štíhlý, vždy však elegantní pes téměř čtvercového tělesného rámce. Koh. výš. je zhruba stejná jako délka trupu. U psů i fen číní 30 – 35 cm, těl. hmot. se pohybuje u obou pohlaví v rozmezí 4 – 8 kg.

Hlava by měla velikostí odpovídat velikosti jedince a být tak dlouhá, aby její celková délka měřená od špičky nosu po vrchol týlního hrbolu odpovídala 1/2 vzdálenosti od kohoutku k nasazení ocasu. Mozkovna je silná a protáhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolu. Čelo má být ploché prosté vrásek. Horní linie mozkovny je v pomyslném prodloužení při pohledu ze strany rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Čelní sklon (stop) se kvůli obočí zdá být výrazně svažitý.

Čenichová partie má tvar komolého klínu. Nosní hřbet je rovný, nos velký, s široce otevřenými nozdrami, vždy černý. Pysky s černě pigmentovanými okraji pevně a hladce přiléhají k čelistem a zubům. Ústní koutky jsou uzavřené. Horní a dolní čelist má být silná. Chrup musí být úplný. Sestává ze 42 zubů odpovídajících zubnímu vzorci. Skus se požaduje nůžkový. Zuby jsou silné, velké, čistě bílé.

Oči mají být středně velké, oválné. Směřují přímo vpřed, jsou tmavé živého výrazu. Oční víčka těsně přiléhají k očním bulvám. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, dopředu klopené tvaru písmene „V“. Vnitřními okraji přiléhají k lícím a jsou neseny symetricky, natočené kupředu, přičemž jejich přehyby musejí být stejně vysoko a nesmějí vyčnívat nad úroveň temene hlavy.

Hrudník má být přiměřeně široký, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru, hluboký tak, že dosahuje k loktům. Předhrudí je výrazné díky vrcholu hrudní kosti vystupujícímu před ramenní klouby. Dolní linii těla tvoří při pohledu ze strany elegantně prohnutá křivka dolního okraje hrudního koše, která přechází plynule, bez zalomení do břicha. Slabiny nejsou nadměrně vykasané.

Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu silné, rovné a jejich postoj nemá být příliš úzký. Tlapky hrudních končetin jsou krátké, okrouhlého tvaru, s prsty těsně sevřenými a řádně klenutými („kočičí“), tmavými krátkými drápy a drsnými nášlapnými polštářky. Pánevní končetiny jsou při pohledu ze strany v postoji šikmé. Při pohledu zezadu musejí být rovnoběžné a jejich postoj nesmí být příliš úzký.

Akce hrudních končetin má dosahovat co nejdále kupředu (musí být patřičně dlouhá, vydatná), pánevní končetiny dosahují rovněž daleko vpřed, pruží a jsou zdrojem vydatné dopředné hnací síly (odrazu). Při lokomoci jde dopředu současně hrudní končetina na jedné straně a pánevní na straně druhé.

Srst by měla být drátovitá, tvrdá a hustá. Sestává z měkké podsady a krycí srsti, která nesmí být nikdy příliš krátká, ale má být dobře přilehlá, tvrdá, hrubá a dostatečně dlouhá, aby bylo možné zkontrolovat její texturu. Nesmí být ani rozježená, ani zvlněná. Na končetinách bývá poněkud měkčí. Na čele a ušních boltcích je krátká. Typický je vous na čenichové partii, který nesmí být příliš jemný, a huňaté obočí, které lehce zakrývá oči.

Zbarvení srsti může být čistě černé s černou podsadou, tzv. pepř a sůl, černo-stříbrné nebo čistě bílé s bílou podsadou. U jedinců s černo-stříbrným zbarvením je chovatelským cílem černá krycí srst s černou podsadou a světlými odznaky nad očima, na lících, čenichové partii (vous), na hrdle a přední straně hrudi (dva od sebe zřetelně oddělené trojúhelníky), záprstí, tlapkách, vnitřních stranách pánevních končetin a kolem řitního otvoru. Čelo, šíje a vnější strany ušních boltců mají být zbarvené černě.

Černo-stříbrná varieta je opatřena černou podsadou a krycí srstí stejné barvy. Černé musí být také čelo, vnější část uší a šíje psa. V oblasti na lících, nad očima, na vousech, v hrudní partii zepředu, na hrdle, na tlapkách, na nadprstí předních končetin, na vnitřní straně zadních končetin a okolo řitního otvoru jsou umístěny bílé znaky, přičemž na hrudi mají podobu dvou trojúhelníků.

Chovatelský klub:

www.kchk.cz