Kishu

FCI:

Patří do skupiny V – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 5 – Asijští špicové a příbuzná plemena.

Povaha:

Je to pes pozoruhodně vytrvalý, ušlechtilý, důstojného chování, věrný majiteli, učenlivý a velmi pozorný, odolný, aktivní, bystrý, inteligentní a energický. Jako hlídač je vždy bdělý, připravený bránit sebe i majitele. Coby lovecký pes vykazuje nevšední přizpůsobivost k různým klimatickým podmínkám (nevadí mu ani zima, ani horko), náruživost a nadšení při práci a značnou ostrost na tzv. škodnou zvěř.

Dodnes se uplatňuje ve své vlasti tak jako v minulosti – především při lovu divokých prasat. Dříve se používal i k lovu jelenů. Vyniká však též mimořádnou samostatností a sebevědomím, což se projevuje nejen při lovu, kdy spoléhá převážně na sebe a nečeká na povely (neboť nic jiného mu většinou ani nezbývá), ale i v běžných situacích.

Výchova:

Přestože je k majiteli a členům jeho rodiny přátelský a milý, není vhodný pro každého. Hodí se pro osoby tolerantní, klidné, důsledné, s přirozenou autoritou, schopné ji kdykoli nenásilně uplatnit. Jen toho, kdo je těmito vlastnostmi nadán v dostatečné míře, bude pokládat za vůdce „své smečky“ a plně respektovat.

Majitel musí chápat jeho mentalitu a vychovávat ho s veskrze laskavou, leč železnou důsledností již od nejútlejšího věku – vždy ovšem bez nejmenšího nátlaku, ten při své hrdosti nesnáší. Naprosto nezbytná je jeho co nejširší raná socializace, jinak by s ním v dospělosti mohly být problémy. Hrozila by nevstřícnost k cizím osobám a k neznámým psům i menším domácím zvířatům. Otrockou poslušnost od něho nelze ani očekávat, ani vyžadovat. Socializace i výchova musí směřovat k tomu, aby byl dobře ovladatelný v rozmanitých situacích.

Má-li sloužit jako plemeno společenské, nemůže prožít celý život ve venkovním kotci. Celoroční pobyt v něm by mu sice při dobře zateplené boudě nevadil ani v zimě, psychicky by však strádal a komunikace s ním by pak byla dosti obtížná. Mezi ním a majitelem by se nevytvořil vztah založený na oboustranné důvěře a respektu, důležitý k vzájemnému soužití, ale i pro výkonnost při lovu. Je náročný na pohyb, volný výběh je však doporučitelný pouze na oploceném pozemku.

Vzhledem k lovecké minulosti a povahovému založení není radno pouštět ho na vycházkách z vodítka. Možnosti jeho loveckého využití v evropských podmínkách jsou omezené, mimo vlast se uplatňuje převážně jako společenský a hlídací pes.

Stavba těla:

Jde o středně velkého psa dokonale vyvážené, silné, kompaktní stavby těla a mocné kostry s výrazným osvalením, formát těla je krátce obdélníkový. Kohoutková výška činí u psů asi 52 cm a u fen asi 46 cm s tolerancí u obou pohlaví + /-3 cm.

Lebka má široké čelo s mělkou podélnou čelní brázdičkou. Čelní sklon je poměrně srázný, čenichová partie musí být dosti silná, klínovitá, směrem k nosu se zužuje. Nosní hřbet má být rovný, nos černý, u čistě bílých jedinců může mít masovou (růžovočervenou) barvu.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, které jsou silné. Skus se požaduje nůžkový. Líce mají být poměrně výrazné, vystupují poněkud do stran kvůli silným žvýkacím svalům. Oči jsou vcelku malé, téměř trojúhelníkového tvaru, dosti daleko od sebe uložené v očnicích, s duhovkami tmavě hnědé barvy.

Ušní boltce mají být malé, tvaru trojúhelníku, mírně nachýlené vpřed, pevně vztyčené. Krk je silný, svalnatý. Kohoutek má být vysoký, hřbet rovný a krátký. Bedra jsou široká, osvalená. Ocas musí být vysoko nasazený, silný, vzhůru nesený a pevně stočený nebo srpovitě zahnutý nad zádí a bedry. Pokud je zavěšený, dosahuje špičkou zhruba k hleznům.

Hrudník má být hluboký, žebra jsou přiměřeně klenutá. Břicho by mělo být zřetelně vtažené. Hrudní končetiny mají mírně šikmo uložené, silně osvalené lopatky, jejichž podélné osy svírají v ramenních kloubech s pažními kostmi přiměřené úhly. Lokty přiléhají těsně k trupu, předloktí jsou rovná, záprstí při pohledu ze strany mírně zešikmená. Tlapky jsou náležitě klenuté a prsty se silnými a pružnými nášlapnými polštářky a tvrdými drápy nejlépe tmavé barvy k sobě těsně přiléhají. Pánevní končetiny mají dlouhá stehna, krátké bérce a silná pevná hlezna. Pohyb je lehký a pružný.

Krycí srst má být hrubá a rovná, na lících a na ocasu poměrně dlouhá, podsada měkká a hustá. Zbarvení srsti může být bílé, červené nebo tzv. sezamové (tvořené pesíky červenobéžové barvy s černými špičkami).

Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být považována za vadu a posuzována přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. K vadám patří samičí typ u psů (způsobený nedostatečně vyvinutými sekundárními pohlavními znaky, takže pes se na první pohled podobá feně), samčí typ u fen a příliš dlouhá srst.

K vylučujícím vadám náleží agresivita nebo bázlivost, výrazný předkus nebo podkus dolní čelisti, jinak nesené než vztyčené ušní boltce, dolů zavěšený nebo krátký ocas a zbabělost.

Chovatelský klub:

www.kchmpp.cz