Kavkazský pastevecký pes

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povaha k. p. p. je poněkud neproniknutelná, což je dáno i výrazem obličeje, který trochu připomíná medvěda. Medvědi (příslušníci čeledi medvědovitých, Ursidae) jsou proslulí oproti šelmám psovitým nedostatečnou mimikou obličeje, jejich výraz tváře je prakticky stále stejný, takže z něj člověk nedokáže vyčíst, jaké je právě jejich psychické rozpoložení.

K. p. p. je ostražitý, aktivní, vyrovnaný, klidný, vědomý si svojí síly. Jeho obranné reakce jsou vždy důrazné. Cítí-li se ohrožen, reaguje bleskurychle a se vší razancí. Jde o aktivní obrannou reakci, jejíž strategie je prostá, řídí se heslem „nejlepší obrana je útok“. Sklon k agresivitě a nedůvěra k neznámým osobám je pro něho typickým plemenným znakem.

Výchova:

Vzhledem k přirozené ostrosti a jisté nevypočitatelnosti patří výhradně do rukou zkušených majitelů, kteří pro něho mají dost trpělivosti a pochopení. Navíc to musejí být lidé nadaní přirozenou autoritou, kterou dokážou nenásilně uplatňovat kdykoli je zapotřebí, vybavení patřičnými zkušenostmi, naprosto důslední, klidní, rozvážní, schopní s ním jednat vždy konzistentně. Při výchově musí mezi k. p. p. a člověkem vzniknout vzájemný vztah založený na oboustranné důvěře a respektu.

Člověk si musí počínat vždy jako jednoznačný a nezpochybnitelný vůdce „smečky“, aby psu bylo za všech okolností naprosto jasné, jaké je jeho postavení na hierarchickém žebříčku society. Majitele psychicky labilní, pasivní, nevyrovnané, těkavé a nerozhodné nebude tento pes nikdy uznávat za patřičné α-jedince a bude čekat na první vhodnou příležitost k zaujetí vůdčí pozice ve společenství. Je to z jeho hlediska plně oprávněné. Smečce, která je pro něho, coby psovitou šelmu, primární zárukou přežití, hrozí zánik, jestliže nemá silného a suverénního vůdčího jedince. Vhodný okamžik k získání vedoucího postavení si přitom vybírá sám, proto majitel nikdy nesmí projevit ani náznak slabosti, a to nejen ve vztahu k němu.

Rozhodně by se k. p. p. nikdy neměl dostat do rukou začátečníků, osob s nedostatečnými zkušenostmi, jedinců trpících komplexem méněcennosti, kteří by si jeho prostřednictvím chtěli posilovat vlastní ego, a osob závadových, které by jím, jako svého druhu zbraní, chtěli třeba ohrožovat či dokonce terorizovat okolí. Jen širokou ranou socializací a naprosto správně vedenou výchovou založenou na vlídné, ale železné důslednosti je z něho možno „vytvořit“ dobře ovladatelného psa, kterého se nebude muset obávat ani majitel, ani okolí.

Trestat ho stačí napomenutím, citlivě reaguje na hlas a jeho intonaci. Ta musí být vždy jednoznačná, naprosto srozumitelná, při kárání štěněte spíše vyčítavá než zlostná, u odrůstajícího a dospělého psa velmi důrazná. Pohled člověka nesmí přitom směřovat psu přímo do očí, protože by to mohl pokládat za výzvu k boji. Fyzické tresty nepřicházejí v úvahu, jen naruší vztah majitele se psem. V krajním případě by mohly vést až k defenzivní agresi, která by s ohledem na fyzické dispozice k. p. p. mohla skončit tragicky.

Je to pes svrchovaně samostatný a sebevědomý, který má hluboce zakořeněnou schopnost rozhodovat se podle vlastního uvážení. Otrockou poslušnost od něho nelze ani žádat, ani očekávat. Cílem výchovy a výcviku musí být především ovladatelnost za nejrůznějších i nenadálých situací v dospělosti.

Stavba těla:

Je to velký pes robustní, ale harmonické stavby těla, s mohutnou kostrou a mocným osvalením. Koh. výš. Je 72 – 75 cm u psů a 67 – 70 cm u fen. I větší jedinci jsou přípustní, pokud je zachována harmoničnost stavby těla. Těl. hmot. obnáší u psů min. 50 kg a u fen min. 45 kg.

Hlava je velká, masivní, široká, nejširší v nejvyklenutějším místě silně vyvinutých jařmových oblouků. Při pohledu shora má mít přibližně tvar klínu o široké základně. Horní linie mozkovny je při pohledu ze strany v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Mozkovna musí být masivní a široká. Čelo má být ploché, uprostřed rozdělené mělkou podélnou čelní brázdičkou. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné, ale příliš nevystupují.

Nosní hřbet by měl být široký. Nos má být velký, jednotně černě zbarvený, s řádně otevřenými nozdrami. Nevystupuje z obrysových linií čenichové partie. Za přípustné, nikoli však žádoucí, pokládá současný standard též černě tečkované nebo strakaté zbarvení nosu. Nepřípustné je zbarvení geneticky modré (břidlicově šedé, vzniklé rozředěním černé barvy) a játrově hnědé.

Zuby mají být zdravé, bílé, silné, velké. Řezáky k sobě těsně přiléhají a jsou uspořádané v jedné řadě bez mezer. Požaduje se nůžkový nebo klešťový skus a úplný chrup sestávající ze 42 zubů.

Okraje očních víček těsně přiléhají k bulvám a jsou černě zbarvené. Výraz očí má být vážný, pátravý, pozorný.

Hrudník musí být dlouhý, široký a hluboký – především ve své přední části. Jeho dolní linie dosahuje k loktům nebo pod ně. Na pomyslném příčném řezu má široce oválný tvar. Je tvořen silnými žebry, která jsou patřičně klenutá. Volná (poslední) žebra musejí být dlouhá.

Dlouhá srst tvoří „hřívu“ na krku a plecích, „praporce“ na zadních stranách předloktí a „kalhoty“ na zadních stranách stehen a je také na ušních boltcích. Srst může mít jakoukoli jednotnou barvu, možné je též zbarvení strakaté nebo drobně stříkané. Nepřípustná je pouze jednotně černá, geneticky zředěná černá (modrá, břidlicově šedá) barva, všechny kombinace černé s geneticky modrou (břidlicově šedou) barvou a játrově hnědou barvou (z hlediska genetiky není kombinace černé barvy s játrově hnědou vůbec možná).

Chovatelské kluby:

www.kraop.cz

www.klub-kpp7.webnode.cz