Katalánský ovčák
FCI:
Katalánský ovčák patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1929.
Povaha:
Katalánský ovčák je vyrovnaný, klidný, ale také aktivní, rozvážný, veselý a hlavně poslušný pes. Vyniká inteligencí a jeho chování je typicky velkomyslné a radostné. I jako společenský pes je stále schopným ovčákem, počíná si samostatně, na povely většinou nečeká, podle situace sám a zodpovědně rozhoduje, co je třeba učinit, a ihned to udělá. Práce, kterou koná, ho evidentně těší, koná ji s chutí, zaujetím, ba dokonce s nadšením.
Výchova:
Vzhledem k jeho chytrosti a chápavosti nebývají s jeho výchovou a případným výcvikem větší problémy. Vlastnit ho může i začátečník, musí ovšem být vlídně důsledný.
Je-li držen jako pes společenský, potřebuje dost příležitostí k pohybu, ale také nějaké pravidelné mentální zaměstnání, nejlépe trénink některého ze psích sportů. Vyhovuje mu agility, flyball, frisbee a znamenitý je i při dogdancingu. Pokud by mu ale chtěl majitel alespoň jednou za čas udělat velikou radost, měl by mu dopřát možnost pracovat se stádem.
S dětmi, zejména staršími, vychází dobře. Byl-li řádně socializován, může si hrát i s těmi menšími, je však na ně trochu velký, moc rychlý a příliš hbitý, což nejde pokaždé dohromady. Současně je však také obezřetný vůči všem neznámým osobám. Zůstává ostražitým hlídačem a obranářem cele oddaným a věrným majiteli a členům jeho rodiny. Mohl by být celoročně ubytován ve venkovním kotci, ale znamenalo by to pro něho psychické strádání.
Stavba těla:
Jde o středně velkého dlouhosrstého psa vyvážených proporcí, ušlechtilého výrazu, odolného vůči chladu, horku a jakékoli jiné nepřízni počasí. Délka těla poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, ta činí u psů 47 – 55 cm a u fen 45 – 53 cm.
Hlava je mohutná, aniž by působila těžkým dojmem. Mozkovna má být poněkud delší než širší, svrchu lehce klenutá. Čelní kosti jsou dlouhé a široké, nadočnicové oblouky mají být dobře patrné. Čelní sklon musí být zřetelný, nikoli však příliš srázný. Čenichová partie je spíš kratší, nosní hřbet má být rovný. Nos musí být černě zbarvený a velikostí odpovídá velikosti hlavy.
Pysky jsou silné, horní je krátký s téměř rovným okrajem, dolní nesmí být převislý. Jejich okraje jsou černě pigmentované stejně jako patro dutiny ústní. Zuby mají být silné, velké, bílé a zdravé. Požaduje se nůžkový skus. Pracovní jedinci mohou mít obroušené špičáky.
Oči jsou okrouhlé, široce otevřené, živého a inteligentního výrazu, sytě jantarové barvy. Okraje očních víček musejí být černě pigmentované. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, zavěšené, trojúhelníkového tvaru, jemné, na vrcholcích zašpičatělé, těsně přilehlé k hlavě a pokryté dlouhou srstí, která tvoří na jejich okrajích „třepení“. U pracovních jedinců se připouštějí kupírované ušní boltce (dovoluje-li to zákon).
Krk má být silný, pevný, svalnatý, a spíše krátký. Trup má být mírně protáhlý, statný, svalnatý a vzbuzuje oprávněný dojem síly a hbitosti. Kohoutek by měl být zřetelně vyznačený a horní linie těla musí být rovná. Hřbet nesmí být nikdy sedlovitě pronesený, záď je robustní, řádně osvalená, mírně svažitá, bývá lehce vyklenutá, vždy by měla být poněkud níž než kohoutek.
Ocas je poměrně nízko nasazený, smí být dlouhý, a to tak, že dosahuje pod hlezna, anebo krátký, ne delší než 10 cm. Vyskytují se i jedinci vrozeně bezocasí a u pracovních jedinců se připouští ocas kupírovaný. V klidu bývá dolů zavěšený a ve své koncové části je hákovitě vzhůru zahnutý, může být i šavlovitě prohnutý. V pohybu je nesen vesele (vysoko), ale nikdy nesmí být zatočený na zádi. Je pokryt bohatou lehce zvlněnou srstí.
Hrudník má být široký, dostatečně prostorný, hluboký. Žebra jsou klenutá, nikdy nesmějí být příliš plochá, břicho má být mírně vtažené, slabiny jsou krátké, pevné, zřetelně vyznačené. Hrudní končetiny musejí být silné, suché, rovné, kolmé a navzájem rovnoběžné. Lopatky jsou svalnaté, silné, mírně šikmo uložené. Ramenní kosti musejí být silné, patřičně osvalené. Lokty směřují přímo vzad a těsně se přimykají k hrudníku. Předloktí jsou přiměřeně silná, svislá, zápěstí a poměrně krátká záprstí mají být přímým pokračováním předloktí. Tlapky by měly mít oválný tvar, nášlapné polštářky jsou černé a pevné. Meziprstní kožní duplikatury („plovací blány“) musejí být úhledně pokryté srstí. Drápy jsou silné, černě zbarvené.
Pánevní končetiny mají být silné a svalnaté, kolmé k podkladu. Stehna jsou dlouhá, široká a svalnatá, silných kostí. Bérce jsou silných kostí, svalnaté, nárty mají být spíš krátké, silné a kolmé k podkladu. Tlapky mají zdvojené kostěné podklady paspárků. Pohyb je pružný.
Krycí srst má být dlouhá, ploše přilehlá nebo jen lehce zvlněná, hrubá. Podsada musí být bohatá, zvláště na zadní třetině těla. Na hlavě tvoří srst vous, bradku a obočí, které však nebrání volnému výhledu. Ocas je stejně jako končetiny náležitě pokrytý srstí.
Zbarvení srsti je při pohledu z odstupu zdánlivě jednotné, lehce světlejšího odstínu na končetinách. Teprve zblízka je zřejmé, že jde o optický dojem vzniklý ze směsi různě zbarvených a promíchaných pesíků žlutých, červených (různě sytých), šedých, černých a bílých. Jejich rozličný podíl určuje výsledné zbarvení, které může být tříslové (různého odstínu od světlého po sytý), sobolí resp. pískově žluté (různého odstínu, od světlého po sytý, tj. plavé až kaštanově červené), šedé (různého odstínu, stříbrošedé až šedočerné a jsou-li černé pesíky promíšené pouze bílými a převládají, vznikne barva černá, jakoby ojíněná). Ze směsi černých, tříslových a červenožlutých pesíků může vzniknout dojem černo-tříslového (black and tan) zbarvení.
Nepřípustné jsou bílé nebo černé odznaky, povolené jsou pouze malé bílé skvrny zepředu na hrudi a na tlapkách, ovšem bílé zbarvení srsti na prstech nesmí být spojeno s bílými drápy. Bohaté osrstění potřebuje pravidelnou údržbu a česání. Nezbytný je hřeben na dlouhou srst a hřebenem s kratšími a hustšími zuby na podsadu.
Všechny odchylky od požadavků standardu musejí být pokládány za vady a hodnoceny přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. K vylučujícím vadám náleží agresivita nebo přehnaná plachost, nedostatečná pigmentace pysků, nosu, okrajů očních víček a patra, hnědý nos, modré oči, větší bílé skvrny v osrstění, absence více než dvou premolárů (P) nebo dvou jiných zubů, ocas stočený na bedrech, chybění paspárků nebo meziprstních kožních duplikatur, bílé zbarvení všech drápů, kohoutková výška o 3 cm vyšší nebo nižší než hranice stanovená standardem, hlava podobná pyrenejskému ovčákovi nebo briardovi, předkus nebo podkus dolní čelisti.