Jugoslávský trikolorní honič
FCI:
Jugoslávský trikolorní honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.
Povaha:
Povahově
je temperamentní, čilý a energický, přátelský, spolehlivý, pozoruhodně
vytrvalý. Mimo svoji vlast bývá k vidění jen zřídka.
Potřebují
ovšem dostatek pohybu, nejlepší je pro ně pobyt ve volné přírodě, ale
musejí být, pokud nejsou na lovu, vždy na vodítku, protože přijdou-li na
stopu zvěře, nezadržitelně se po ní vydají.
Stavba těla:
Vzhledově
je to velmi pestře zbarvený honič, jeden z nejpěknějších. Jde o středně
velkého psa silné stavby těla. Vzdálenost od vrcholu hrudní kosti po
sedací hrbol na pánvi (délka trupu) je o 10 % větší než koh. výška,
tělesný rámec je obdélníkový. Koh. výška činí u psů 45 – 55 (ideál. 51)
cm, u fen 44 – 54 (ideál. 49) cm.
Hlava je protáhlá, úzká.
Její celková délka měřená od špičky nosu po vrchol týlního hrbolu má být
rovna 45 % koh. výšky. Nos patřičně velký, vždy černý. Čelisti mají být
silné, s pravidelným úplným nůžkovým skusem, klešťový skus je však
přípustný.
Oči jsou mandlového tvaru až oválné, středně velké,
mírně šikmé. Okraje očních víček mají být tmavé, nejlépe černé. Barva
duhovky by měla být pokud možno co nejtmavší. Ušní boltce jsou vysoko
nasazené, středně dlouhé, přiměřeně široké, spíš tenké než tlusté. Těsně
přiléhají k lícím. Na vrcholcích jsou lehce oválně zaoblené. Krk je
silný a téměř tak dlouhý jako hlava, v šíji mírně klenutý. Jeho osa
svírá s horizontálou úhel 45 – 50 °.
Ocas by měl být plynulým
prodloužením linie zádě. U kořene je silný, směrem ke špičce se zužuje.
Dosahuje k hleznům. Bývá lehce obloukovitě vzhůru zahnutý, nesený pod
úrovní horní linie těla, bohatě osrstěný.
Hrudník musí být
prostorný, jeho hloubka odpovídá 50 % koh. výšky a obvod měřený těsně za
lokty je o 20 % větší než koh. výška. Předhrudí má být při pohledu
zepředu oválné a při pohledu ze strany vystupuje jen mírně před ramenní
kloub.
Hrudní končetiny jsou silné, rovné, mocně osvalené,
navzájem rovnoběžné. Tlapky mají být tzv. kočičí se silnými, těsně
sevřenými prsty. Nášlapné polštářky musejí mít náležitou velikost a měly
by být tmavě zbarvené. Drápy jsou pevné, přednost se dává tmavým.
Pánevní
končetiny mají být silné, rovné, svalnaté, navzájem rovnoběžné,
stehenní kosti mohutné, patřičně osvalené, rovné. Tlapky poněkud delší
než tlapky hrudních končetin, se silnými a těsně sevřenými prsty,
tmavými a tuhými nášlapnými polštářky a sytě zbarvenými pevnými drápy.
Krycí
srst je krátká, hustá, lesklá, na celém těle přilehlá, podsada dosti
hustá. Zezadu na stehnech a na dolní straně ocasu bývá osrstění poněkud
delší.
Základní barva srsti je sytě červená nebo liščí s
černým pláštěm nebo sedlem a bílými znaky. Černá barva se může ze hřbetu
táhnout až na hlavu, kde smí tvořit dva černé znaky na lících. Bílá
barva tvoří uprostřed na hlavě lysinu, která se táhne až na čenichovou
partii a krk, na němž tvoří částečný nebo úplný „obojek“. Zepředu na
hrudi je přípustný bílý znak, který se táhne na spodní stranu hrudníku,
břicho a vnitřní strany pánevních končetin. Špička ocasu může být bílá.
Bílá barva nesmí zabírat více než 1/3 povrchu těla.
K
vylučujícím vadám patří agresivita nebo ustrašenost, předkus nebo podkus
dolní čelisti, chybění zubů (absence dvou 1. premolárů, P1, se však
toleruje), skelné (bělavě zbarvené) oči, příliš protáhlý trup, ocas
zakroucený, příliš vysoko nesený, obloukovitě zatočený nad hřbetem, na
konci hákovitě zahnutý nebo odchýlený ke straně.