Italský volpino

FCI:

Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 4 – Evropští špicové.

Povaha:

Je to pes milý, věrný rodině, kterou bezvýhradně miluje, i domovu, jenž ostražitě hlídá, temperamentní, živý, veselý a hravý. Zůstává stále ostražitým a zodpovědným hlídačem, který včas oznámí hlasitým štěkáním každou událost ve svém okolí. Od přírody vyniká činorodostí a má potřebu stále se něčím zabývat.

Výchova:

Majitel musí být za všech okolností správným vůdcem „smečky“, tj. rozhodný, spravedlivý, obdařený přirozenou autoritou. Protože je i. v. inteligentní a učenlivý, při nezbytné důslednosti nebývají s jeho výchovou problémy. Potřebuje nezbytně ranou socializaci a vlídnou, leč naprosto důslednou výchovu. Mívá totiž sklon dokazovat cizím velkým psům, že se jich ani trochu nebojí.

Návštěvu, kterou nezná, obvykle po celou dobu pobytu pozorně hlídá. Třebaže je malý, odvaha mu nechybí. Má-li pocit, že se jeho majitel ocitl v ohrožení, je ihned připraven ho bránit. S evidentním potěšením se účastní dětských her, dětem je pouze třeba připomínat, že je to živý tvor a nikoli oživlá hračka.

Nejlépe se cítí uprostřed „své“ rodiny, pokud může, zúčastňuje se jejího života aktivně, samotu nemá rád a do venkovního kotce se absolutně nehodí. Hodí se i do malých městských bytů a je vhodný i pro starší aktivní osoby. Pokud bývá doma sám, je radno mu připravit zásobu různých hraček, aby se nenudil a nepustil se do devastace bytového zařízení.

Vzhledem ke své čilosti a pohyblivosti vyžaduje dlouhé vycházky, které by měly být zpestřeny nějakou další činností, např. nácvikem a tréninkem agility. K tomuto sportu má ty nejlepší předpoklady, protože je rychlý, šikovný a hbitý.

Stavba těla:

Je to malý kompaktní pes harmonické stavby těla, čtvercového tělesného rámce, s dlouhou odstávající srstí. Kohoutková výška činí u psů 27 – 30 cm a u fen 25 – 28 cm.

Hlava má tvar jehlanu, mozkovna je delší než čenichová partie, má mít mírně vejčitý tvar. Podélná čelní brázdička má být velmi málo patrná a týlní hrbol jen slabě vyznačený. Čelní hrboly jsou dobře zřetelné a spadají téměř svisle k bázi čenichové partie. Čelní sklon je dosti svažitý. Čenichová partie má být kratší než mozkovna, na konci zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný, nos musí být vlhký, chladný, s patřičně otevřenými nozdrami. Musí být vždy černý, jak u jedinců s bílou, tak u těch s červenou srstí.

Ústní koutky nesmějí být otevřené, nesmí v nich být vidět sliznici vnitřní strany pysků, neboť ty musejí být velmi úzké a těsně přilehlé k čelistem a zubům. Na okrajích jsou černě pigmentované. Čelisti nesmějí být příliš mohutné, ale mají být normálně tvarované a musejí na sebe přesně nasedat. Spodní okraj dolní čelisti je rovný, zuby mají být bílé, pravidelně rozmístěné v čelistech, patřičně velké. Skus se požaduje nůžkový, ale klešťový se také toleruje.

Oči jsou náležitě otevřené, normální velikosti, ostražitého a čilého výrazu. Barva duhovky je tmavě okrová. Oční štěrbiny jsou okrouhlé, oči směřují téměř přímo vpřed. Oční víčka jsou na okrajích černě zbarvené. Ušní boltce mají být krátké, jsou vysoko nasazené, blízko u sebe nesené, trojúhelníkového tvaru, vztyčené s pevnou chrupavkou. Jejich vnitřní strany směřují dopředu.

Krk musí být vždy nesen vysoko. Trup je krátký, horní linie těla má být rovná, v bedrech lehce klenutá, kohoutek nad ni mírně vystupuje. Záď navazuje plynule na bedra. Ocas je nasazený v jejím prodloužení a musí být stále nesen zatočený nad hřbetem. Jeho délka má být o něco menší než kohoutková výška.

Hrudník je tak hluboký, že dosahuje k loktům, žebra jsou náležitě klenutá, okraj hrudníku tvořený hrudní kostí má být dlouhý. Slabiny jsou mírně vykasané. Hrudní končetiny mají být kolmé k podkladu a vzájemně rovnoběžné. Lokty směřují přímo vzad, předloktí jsou rovná a kolmá k podkladu, jemných kostí. Zápěstí a záprstí tvoří při pohledu zepředu přímá pokračování předloktí, jsou zešikmená. Tlapky mají být oválného tvaru s těsně sevřenými prsty. Nášlapné polštářky a drápy by měly být černé.

Pánevní končetiny musejí být dokonale svislé a vzájemně rovnoběžné. Bérce by měly být o něco kratší než stehna, tvořené lehkými kostmi. Nárty jsou kolmé k podkladu a zcela rovné. Pohyb nesmí být skákavý, musí být vydatný.

Srst je hustá, velmi dlouhá, naprosto rovná, odstávající, na pohmat má být hrubá. Pesíky jsou rovné a tuhé. Nikdy nesmějí splývat, musejí odstávat i na místech, kde srst není nejhustší. Na krku tvoří srst bohatý límec. Ocas pokrývá velice dlouhá srst. Na zadní straně pánevních končetin tvoří delší srst „kalhoty“.

Zbarvení je jednotně bílé nebo červené (oranžové). Tzv. šampaňské (vysvětlalé oranžové) je přípustné, ale nežádoucí. Světle oranžový odstín na ušních boltcích u bíle zbarvených jedinců se toleruje, ale hodnotí jako nedostatek. Srst vyžaduje pravidelnou péči.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba považovat za vady a posuzovat přesně podle jejich závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. K vylučujícím vadám patří jakékoli jiné zbarvení nosu než černé, vyklenutý nosní hřbet, „skelné“ (bělavě zbarvené) oči, ocas stažený mezi pánevní končetiny, kohoutková výška o 3 cm menší nebo větší než požaduje standard. K diskvalifikujícím vadám náleží agresivita nebo bázlivost, rozbíhavost horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení při pohledu ze strany s linií nosního hřbetu, podkus dolní čelisti, úplná depigmentace nosu nebo okrajů očních víček, zavěšené ušní boltce, ocas chybějící (anurie), vrozeně zkrácený (brachyurie) nebo kupírovaný, jiná barva srsti, než uvádí standard: bílo-červené, červeno – bílé nebo červeno – černé strakaté zbarvení.