Italský drsnosrstý honič

FCI:

Italský Segugio patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Je poslušný, klidný, rozvážný a počíná si za všech okolností ušlechtile, což jsou vlastnosti, které mu právem získávají pověst milého, mírného, přiměřeně temperamentního společenského psa. Jeho přátelský, měkký, ale hrdý pohled je současně poněkud melancholický. Někdy mu bývá vytýkána jistá svéhlavost, ale to je spíš zdání plynoucí z nepochopení. Potřebuje žít s lidmi. Velmi dobře vychází s jinými psy i s dětmi, dostalo-li se mu v raném mládí náležité socializace.

Výchova:

Je inteligentní a také citlivý. Proto se při jeho výchově i výcviku musí postupovat s klidem, mírně, laskavě, i když naprosto důsledně. Tvrdé zacházení nesnáší, kdo by s ním chtěl (např. má-li dojem, že musí jeho zdánlivou tvrdohlavost zlomit) takto jednat, zaručeně ho povahově zničí, udělá z něho zlomeného, smutného a nešťastného psa v lovecké praxi téměř nepoužitelného, protože sice bude pracovat, ale se strachem z majitele. Třebaže se to na první pohled nezdá, vyžaduje hodně pohybu, ale i nějaké mentální zaměstnání.

Stavba těla:

Jde o psa střední velikosti, čtvercového tělesného rámce, vyvážené, dokonale symetrické a harmonické stavby těla, velikost jednotlivých částí musí být v souladu s celkem. Koh. výška činí u psů 52 – 60 cm a u fen 50 – 58 cm, těl. hmotnost se pohybuje v rozmezí 20 – 28 kg u psů a 18 – 26 kg u fen. U jinak výborných jedinců se toleruje odchylka koh. výšky + / –2 cm.

Hlava je protáhlá, její délka odpovídá 4/10 koh. výšky. Nos musí být velký, studený a vlhký, vždy černý a při pohledu ze strany vystupuje před svislou linii horního pysku. Nozdry jsou široce otevřené, nosní křidélka pohyblivá.

Čelisti vypadají robustně a mají být normálně tvarované. Oblouky řezáků na sebe dokonale nasedají. Zuby jsou bílé, odpovídající velikosti, uspořádané v jedné souvislé řadě. Požaduje se úplný chrup a nůžkový skus, klešťový je však také přípustný.

Oči jsou velké, výrazné, mandlového tvaru, sytě okrové barvy, uložené v očnicích dosti daleko od sebe. Spojnice vnitřních očních koutků musí být vzdálena stejně od špičky nosu jako od nejzazšího bodu týlního hrbolu. Pohled je fascinující, měkký, hrdý a trošku posmutnělý či zamyšlený. Oční víčka těsně přiléhají k očním bulvám a jejich okraje musejí být černé.

Ušní boltce jsou přiměřeně širokými základnami nasazené ve výši jařmových oblouků, zavěšené, trojúhelníkového tvaru, téměř po celé délce ploché a velmi široké. Jejich délka činí 66 – 70 % délky hlavy. Na koncích jsou ostře zašpičatělé. I když jsou tenké, musejí být po celé délce pevné.

Ocas má být vysoko nasazený, v úrovni linie zádě. U kořene je silnější než u krátkosrstého italského honiče. Po celé délce musí být osrstěný, bez jakýchkoli delších pesíků („kartáče“). V klidu je nesen dolů zavěšený, šavlovitě prohnutý, v pohybu kmitá ze strany na stranu zhruba v úrovni horní linie těla. Dotýká se přitom zlehka slabin a někdy se kruhovitě otáčí. Je tak dlouhý, že dosahuje k hleznům.

Délka srsti na hřbetě nemá být větší než 5 cm. Srst je nápadně hrubá s výjimkou hlavy včetně čenichové partie (kromě dolní čelisti) a ušních boltců, končetin a ocasu. Na těchto místech je méně hrubá než na trupu. Na čenichové partii má být vous tvořený přiměřeně dlouhou srstí. Nad nadočnicovými oblouky je srst delší a tvoří obočí, které nespadá přes oči a nezakrývá je.

K vylučujícím vadám se počítá agresivita nebo bázlivost, pronesený (konvexní) nosní hřbet, převažující depigmentace nosu a okrajů očních víček, skelné (bělavě zbarvené) oči, podkus dolní čelisti, bezocasost (anurie), vrozené zkrácení ocasu (brachyurie), kupírovaný ocas.

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com