Hrubosrstý modrý gaskoňský honič

FCI:

Hrubosrstý modrý gaskoňský honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Je to pes povahově bystrý, energický, svému majiteli věrný a oddaný, současně však i značně citlivý. S dětmi vychází dobře, je však lépe, může-li jim přivyknout už ve štěněcím věku. Snáší se s jinými psy, a je tudíž schopen pracovat bez problémů ve smečce.

Protože jeho lovecký instinkt je velice silný, nemůže ale dost dobře žít ve společnosti jiných malých zvířat volně držených jako pets, všechna pro něho představují potenciální kořist. Na to je nutno stále pamatovat např. i při vycházkách, aby se předešlo zbytečným nepříjemnostem.

Je pokládán za plemeno nevhodné do městského bytu. Doslova překypuje energií a nejlépe je mu na oplocené zahradě, kde může uspokojit svoji potřebu pohybu.

Výchova:

Kromě rané socializace potřebuje nezbytně laskavou, ale naprosto důslednou výchovu. Obzvlášť temperamentní jedinci by se měli dostat pouze do rukou klidných a trpělivých majitelů, nadaných přirozenou autoritou a schopných ji také kdykoli nenásilně uplatnit.

Stavba těla:

Jde o hrubosrstého psa rustikálního vzhledu a pevné stavby těla. Koh. výška činí u psů 50 – 57 cm, u fen 48 – 55 cm.

Hlava má při pohledu zepředu svrchu mírně klenutou nepříliš širokou mozkovnu. Nos má být černý, velký, s patřičně širokými nozdrami. Skus se požaduje nůžkový, přičemž řezáky musejí být svisle zasazené v čelistech.

Oči mají být oválného tvaru tmavě kaštanové barvy, jasného a živého pohledu. Ušní boltce jsou zavěšené, hebké, nasazené pod linií očí. Směrem k vrcholům se stáčejí vývrtkovitě mírně dovnitř a na koncích jsou lehce zašpičatělé. Nataženy kupředu musejí dosahovat k bázi nosu, ne však přes jeho špičku.

Ocas bývá dosti osrstěný a dosahuje právě k hleznům. Má být nasazený ve správné výši a nesený vesele (vzhůru), šavlovitě prohnutý.

Hrudník musí být patřičně utvářený, žebra mají být klenutá, nikoli však příliš, nesmějí být sudovitá. Hrudní končetiny jsou silné, nikoli však hrubé, v postoji kolmé k podkladu.

Pánevní končetiny mají být patřičně silné, v postoji kolmé k podkladu a navzájem rovnoběžné. Tlapky mají být oválného tvaru, prsty suché a sevřené. Nášlapné polštářky a drápy jsou černé.

Kůže je dosti silná, pružná, černá nebo výrazně mramorovaná (s černými skvrnami), nikdy nesmí být zcela světlá. Viditelné sliznice jsou černé.

Srst je drsná, tvrdá, huňatá, na hlavě poněkud kratší. Obočí musí být výrazné, nesmí však zakrývat oči. Mnohem kratší a přiléhavá je srst na ušních boltcích.

Zbarvení srsti se požaduje břidlicově modravé (což způsobuje promísení černých a bílých pesíků) s různě velkými skvrnami až „plotnami“ černé barvy nebo bez nich. Dvě černé „plotny“ bývají obvykle po stranách hlavy, pokrývají ušní boltce a partie kolem očí a končí na lících. Na temeni hlavy nejsou spojené, odděluje je úzká bílá lysina, uprostřed níž bývá často pro plemeno typická malá černá skvrna oválného tvaru (spot). Nad očima jsou dva světlejší nebo tmavší tříslové odznaky, čímž vzniká dojem „čtyřokosti“. Další jsou na lících, pyscích, vnitřní straně ušních boltců, tlapkách a kolem řitního otvoru.

K vadám patří příliš krátká hlava, nadměrně široká mozkovna, krátká čenichová partie, ušní boltce přehnaně dlouhé nebo moc osrstěné, světle hnědé oči, viditelné spojivky, příliš dlouhý trup, měkká horní linie těla, přestavěná záď (vyšší než kohoutek), křivý nebo moc krátký ocas.

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com