Hovawart

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Jde o psa milé a vyrovnané povahy, sebevědomého, spolehlivého obranáře a znamenitého stopaře s vynikajícím čichem, přiměřeně temperamentního, klidného a rozvážného. Tyto vlastnosti mu umožňují zvládat bez potíží jakékoli stresové situace. Oddanost k rodině z něho činí znamenitého společníka člověka, přičemž současně může být pracovním psem s širokými možnostmi využití.

Výchova:

Vyžaduje citlivé zacházení, při výchově a výcviku nelze používat žádné tvrdé nebo dokonce hrubé či nátlakové metody, vše lze zvládnout vlídnou důsledností, bez jakéhokoli donucování. Výcvikáři zvyklí používat drsné metody, které snáší (zcela zbytečně) např. německý ovčák, s ním mnoho nepořídí, pouze ho zničí. H. by se vůbec neměl dostat do rukou osob panovačných, prchlivých, tíhnoucích při výcviku k silovému ovládnutí psa.

Důležitý pro úspěch při výchově i výcviku je co nejužší vztah mezi ním a majitelem–cvičitelem, který musí být založen na vzájemné důvěře a respektu. Proto by také h. neměl být nikdy trvale ubytován ve venkovním kotci. Naopak, co nejčastější těsný kontakt s vlastníkem i členy jeho domácnosti vzájemné vztahy posiluje a zúročí se ve výsledcích.

Výcvik bude tím úspěšnější, čím více bude psa bavit. Jeden cvik by se proto neměl opakovat donekonečna. Nezvládá-li jej pes dokonale, vystřídá se za jeden dva jiné cviky, které mu jdou perfektně, pochválí se, pozitivně motivuje (pamlskem) a se slovním povzbuzením (řečeným výrazně povzbudivou intonací, nikdy zlostnou nebo dokonce výhrůžnou!) je pak možno se k problémovému cviku vrátit. Pes se při něm bude o to víc snažit.

H. je při správném postupu dobře ovladatelný, učenlivý a projevuje výbornou paměť. Dokáže být i značně vytrvalý. Hodí se k hlídání, je výborný obranář, ale především má nevšední nadání pro pachové práce, a proto může být použit při stopování hledaných osob a při záchranářských pracích. Je-li dobře připravený, dosahuje na soutěžích i v praxi špičkových výkonů, je schopen vypracovat i ty nejobtížnější stopy.

K dětem se chová velmi přátelsky, je velice trpělivý a zůstává hravý až do vysokého věku. Byl-li v raném mládí řádně socializován, vychází bez potíží s jinými psy i s různými volně drženými drobnými domácími miláčky (pets). Vůči neznámým osobám si zachovává jistý odstup. Jestliže nemá dostatek každodenního zaměstnání, jakým je třeba trénink, jsou nezbytné vydatné dostatečně dlouhé vycházky.

Stavba těla:

Je to silný, středně velký pes vyvážených tělesných proporcí, poněkud protáhlého tělesného rámce, s velice výrazným pohlavním dimorfismem patrným jak ve stavbě hlavy, tak trupu - pes a fena musejí být spolehlivě rozeznatelní už na první pohled. Délka těla by měla dosahovat nejméně 110 – 115 % koh. výšky. Ta se pohybuje u psů v rozmezí 63 – 70 cm a u fen v rozpětí 58 – 65 cm.

Hlava má mozkovnu přibližně stejně dlouhou jako čenichovou partii. Při pohledu ze strany je horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Kůže na hlavě těsně přiléhá ke svalovině a podkoží, netvoří žádné záhyby a vrásky. Mozkovna je mohutná a má široké, klenuté čelo. Čelní sklon (stop) je dobře patrný, svažitý. Čenichová partie má být silná a při pohledu shora a ze strany se směrem k nosu zužuje jen mírně.

Nosní hřbet je rovný. Nos musí být u černě a černo–zlatě zbarvených jedinců černý, u plavě zbarvených má být také černý, ale sezónní nedostatek pigmentu se u nich toleruje. Nozdry jsou velké. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Chrup má být silný, úplný, tvořený 42 zuby zasazenými svisle v čelistech. Žádoucí je nůžkový skus, klešťový je však přípustný.

Oči jsou oválného tvaru, středně až tmavě hnědé barvy. Nesmějí být ani zapadlé, ani vypoulené. Oční víčka přiléhají těsně k očním bulvám. Ušní boltce jsou nasazené vysoko a poměrně daleko od sebe, zavěšené, trojúhelníkového tvaru. Opticky rozšiřují mozkovnu. Mírně zaoblenými vrcholy dosahují k ústním koutkům. V klidu přiléhají volně k lícím, v afektu mohou být mírně natočené kupředu, takže jejich přední okraje jsou při pohledu ze strany přibližně uprostřed vzdálenosti od oka k týlnímu hrbolu. Krk je silný, středně dlouhý bez volné kůže na hrdle.

Hřbet má být rovný a pevný, bedra jsou silná a poněkud delší než záď, která je středně dlouhá a mírně svažitá. Ocas má být bohatě osrstěný, dosahuje pod hlezna, nikoli však až k podkladu. Podle nálady jedince je nesen buď vysoko a zahnutý nad hřbetem, nebo dolů zavěšený.

Hrudník musí být široký, hluboký, prostorný. Hrudní končetiny jsou silné, rovné a při pohledu zepředu i ze strany kolmé k podkladu. Lopatky musejí být velmi dobře osvalené, dlouhé a šikmo uložené tak, že jejich vrcholy směřují nahoru a vzad. Ramenní kosti jsou dlouhé a těsně přiléhají k trupu. Lokty se přimykají k hrudnímu koši, zápěstí jsou silná, záprstí při pohledu ze strany mírně zešikmená.

Pánevní končetiny mají být silné, při pohledu zezadu kolmé k podkladu a při pohledu z boku náležitě zaúhlené. Stehna by měla být dobře osvalená stejně jako bérce, hlezna silná, nízko nad podkladem. Tlapky jsou okrouhlé, silné a kompaktní, s klenutými, těsně k sobě přiléhajícími prsty. Paspárky mají být odstraněny (s výjimkou zemí, kde je to zakázáno zákonem na ochranu zvířat). Drápy jsou u černě a černo-zlatě zbarvených jedinců černé, u plavých mohou být světleji pigmentované.

Při všech druzích pohybu směřuje akce končetin přímo vpřed, je patřičně vydatná (dlouhá) a při pohledu zepředu i zezadu rovnoběžná se střední svislou podélnou rovinou těla. Klus má být prostorný, pánevní končetiny jsou zdrojem vydatné dopředné hnací síly (mohutného odrazu).
Kůže na celém těle těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. U černě a černo-zlatě zbarvených jedinců má modravý lesk, u plavých je narůžovělá.

Srst má být dlouhá, hustá a přilehlá, uzavřená, s nepříliš bohatou podsadou. Na hrudníku, břiše, zadních částech hrudních končetin (kde tvoří „praporce“) a stehen (kde tvoří tzv. kalhoty) a zespoda na ocase (kde tvoří „vlajku“) je delší. Na hlavě a předních stranách obou párů končetin a na jejich distálních partiích je krátká.

Existují tři barevné rázy: černo-zlatý, černý a plavý. U černo-zlatého je zbarvení černé, lesklé, se středně sytě zlatými odznaky. Ty začínají na hlavě po stranách čenichové partie (pod nosním hřbetem), táhnou se kolem ústních koutků a přecházejí do odznaků na hrdle. Další, výrazné, okrouhlého tvaru, jsou nad očima. Zepředu na hrudi jsou dva blízko u sebe nebo mohou být i spojené. Na hrudních končetinách začínají při pohledu ze strany na prstech, zasahují na nadprstí a zezadu se táhnou až k loktům. Na pánevních tvoří při pohledu ze strany úzké proužky, které běží k hleznům a po přední straně pokračují až k dolní linii těla. Poslední je kolem řitního otvoru. Všechny odznaky musejí být ostře ohraničené. U černého rázu je zbarvení černé a lesklé, u plavého má být středně sytě zlaté, lesklé a na spodní části těla, směrem ke končetinám a břichu, světlejší.

U všech tří barevných rázů jsou přípustné jednotlivé malé bílé odznaky zepředu na hrudi a jednotlivé bílé pesíky na prstech a špičce ocasu. Okraje očních víček, pysků a nášlapné polštářky tlapek mají být černě zbarvené.

Chovatelský klub:

www.foxterrier.cz