Holandský ovčácký pudl

FCI:

Holandský ovčácký pudl patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi s pracovní zkouškou. Uznán v roce 1971.

Povaha:

Holandský ovčácký pudl je ovčák tělem i duší. Při práci je vytrvalý, pohyblivý a velice rychlý, projevuje nevšední inteligenci a značnou samostatnost. Povahově je pozorný a odvážný, veselý, živý, pracovitý, temperamentní, přátelský a velmi citlivý.

Výchova:

Učí se snadno a rád, ale nechce-li se mu poslouchat, dokáže si z majitele doslova dělat legraci, proto musí majitel dbát, aby pro něho byl i v takových situacích tím nejdůležitějším podnětem. Pomůže mu v tom významně pozitivní stimulace. Výchova musí být vlídná, leč naprosto důsledná. Holandský ovčácký pudl potřebuje majitele trpělivého, klidného a vytrvalého.

Nemá obranářské vlohy a není agresivním ochráncem majitele a jeho vlastnictví. Ostrost je mu zcela cizí, ostražitost mu však nechybí. Miluje „svoji rodinu“ a je jí cele oddán. Je velmi společenský, a proto nepatří trvale do venkovního kotce, psychicky by v něm strádal. Dobře vychází s dětmi, a protože je velice hravý, dokáže si s nimi neúnavně hrát třeba celé hodiny. Snáší se bez problémů s jinými psy a ostatními domácími zvířaty za předpokladu, že byl v raném mládí řádně socializován.

Nároky na pohyb má dosti značné, dlouhé procházky jsou nezbytné. V každém případě je mu třeba poskytnout také možnost různými dalšími aktivitami (hrou s míčem, aportováním, výcvikem v agility či jiném vhodném psím sportu) vybít energii, které má na rozdávání. Pak je doma klidný a spokojený. Pravidelné zaměstnání, pokud možno každodenní, je pro něho velmi prospěšné. S radostí se zúčastňuje občasných celodenních pěších výletů. Byl-li naučen dobře přivolání, může být na vycházkách pouštěn bez vodítka, nemá sklon utíkat. Hodí se spíše pro osoby sportovně založené.

Stavba těla:

Holandský ovčácký pudl je dlouhosrstý pes lehké, vyvážené, harmonické stavby těla o kohoutkové výšce 43 – 50 cm u psů a 40 – 47 cm u fen.
Hlava se zdá být díky bohatému osrstění na první pohled větší a širší, než je ve skutečnosti. Mozkovna má být svrchu téměř plochá, s přiměřeně výraznou podélnou čelní brázdičkou a velmi nápadnými nadočnicovými oblouky. Čelní sklon má být zřetelně svažitý, čenichová partie se od základny směrem dopředu mírně zužuje, ale je hluboká a i na konci dosti široká, lehce zaoblená. Chrup musí být normálně vyvinutý, skus nůžkový. Jařmové oblouky jsou výrazně vyklenuté.

Oči mají být dost velké, okrouhlé a uložené v očnicích tak, že směřují spíše kupředu než do stran. Barva duhovky je hnědá, bělmo očí by mělo být vidět, jen když se pes dívá zřetelně do stran. Výraz očí je rozumný, upřímný a živý.

Ušní boltce jsou nasazené poměrně vysoko a nejsou ani velké, ani masité. Mají být volně zavěšené, neměly by být uloženy nad horní linii mozkovny. Jsou bohatě osrstěné a pohyblivé. Krk je silný, suchý a hlavu nese vysoko. Délka trupu má být poněkud větší než kohoutková výška, kostra musí být lehká a pružná. Horní linie těla je v silně osvalené bederní partii klenutá. Pánev má být výrazně zešikmená.

Ocas by měl být dlouhý, bohatě osrstěný, s „vlajkou“ na spodní straně. Jeho nesení se pokládá za velmi typické. V klidu je zavěšený, v klusu bývá nesen poněkud výše, mírně obloukovitě vzhůru prohnutý pohybující se ze strany na stranu. Ve cvalu je vodorovně natažený vzad a při skákání slouží jako kormidlo. V afektu může být nesen vysoko, nikdy však nesmí být toporně vztyčený nad hřbetem.

Hrudník má být hluboký, žebra jsou přiměřeně klenutá, poslední zasahují daleko vzad. Břicho nemá být přespříliš vtažené. Hrudní končetiny jsou rovné, lehčích kostí, patřičně zaúhlené tak, aby zvýrazňovaly předhrudí. Záprstí mají být pružná.

Pánevní končetiny musejí mít přiměřeně zaúhlená hlezna a krátké nárty. Tlapky jsou ohebné, poměrně velké, široké, oválného tvaru, uzavřené, se silnými a pružnými nášlapnými polštářky a hojně osrstěnými meziprstími. Paspárky se považují za přípustné. Pohyb musí být lehký a pružný, úsporný. Při práci je častějším druhem pohybu cval než klus.

Srst je hustá, s dostatečně vyvinutou podsadou, na zádi dlouhá nejméně 7 cm nebo více. Je lehce zvlněná, kučeravá srst není přípustná. Pesíky lnou těsně k sobě, jsou jemné a suché, nikoli však hedvábné. Tam, kde je srst dlouhá, má sklon odstávat v chomáčcích, což jí dodává na objemu, zvláště na zadní části těla. Delší srst na temeni tvoří „chocholku“ a na čenichové partii knír a bradku.

Povolena je jakákoli barva srsti, přednost se dává modrošedé až černé. Srst vyžaduje pravidelnou péči, neboť má sklon plstnatět. Je nutné ji česat hřebenem na dlouhou srst a pak vyčesat hřebenem se zuby kratšími a hustšími, aby se odstranily všechny odumřelé chlupy.

Všechny odchylky od výše uvedených požadavků musejí být pokládány za vady a hodnoceny podle stupně vyjádření. Diskvalifikující vadou je nervozita nebo agresivita.

Chovatelský klub:

www.kchmpp.cz