Grónský pes
FCI:
Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 1 – Severští tažní psi.
Povaha:
Tito inuičtí psi jsou naprosto samostatní, na člověku nezávislí, se sklonem k dominanci, energičtí, velmi inteligentní, rozhodní a naprosto nebojácní. Grónský pes postrádá obranářské schopnosti, je přátelský i k úplně cizím lidem. Jeho lovecký instinkt je stále velice silný. Je to vytrvalý, energický, houževnatý a mimořádně skromný pes.
Výchova:
Nemá tendenci přilnout k jednomu člověku. Nejspokojenější je ve smečce, pokud je držen jednotlivě, je v podstatě dost nešťastný. Málo štěká, ale často vyje, což evidentně posiluje soudržnost smečky. Samotní jednotlivci vyjí naopak ze silného niterného pocitu osamění.
K jeho držení a chovu musí mít majitel odpovídající podmínky, dostatek prostoru pro vybudování psince, času na nezbytné tréninky (při sněhu se saněmi, jindy se speciálním vozíkem), prostředků na řádnou, co do množství i kvality odpovídající výživu atd.
Je to nesmírně odolný severský špic, kterého je možno držet celoročně venku. Po pobytu doma ani příliš netouží. Jako vynikající tažný saňový pes ani není ideálním plemenem do bytu. Pro časté vytí je nejlepší žít s těmito psy někde na samotě, v patřičné vzdálenosti od osídlených míst. Jsou velmi vhodní do horských a lesnatých oblastí. Jde o plemeno vhodné pro vyznavače mushingu a skijöringu, tedy osoby sportovně založené. Uplatňují se také při soutěžích v tahání nákladů na vozíku (pullingu).
Stavba těla:
Tento velmi silný špic je předurčen stavbou těla k mimořádně tvrdé práci tažného saňového psa v extrémních arktických podmínkách a k práci loveckého psa při lovu tuleňů a ledních medvědů. Kohoutková výška činí u psů min. 60 cm, u fen min. 55 cm. Formát těla je krátce obdélníkový.
Lebka je v mozkovně lehce klenutá a mezi ušními boltci široká. Čelní sklon má být zřetelný, čenichová partie by měla být silná, klínovitá a vcelku široká, směrem k nosu se zužuje, ale není na konci vysloveně zašpičatělá. Nosní hřbet by měl být rovný, široký, nos má být velký, tmavé barvy odpovídající zbarvení srsti. U jedinců s červenozlatě zbarvenou srstí bývá hnědý, v zimě může mít růžovou barvu.
Pysky jsou tenké, těsně přiléhají k čelistem a dokonale zakrývají mohutné zuby. Čelisti jsou mocné, se zdravými, pravidelně rozmístěnými a silnými zuby. Skus se požaduje nůžkový.
Oči jsou poněkud šikmo uložené. Jejich pohled je upřímný a smělý, přednost se dává tmavé barvě oční duhovky, ale u jedinců se světle zbarvenou srstí může barva očí odpovídat barvě osrstění, bývá světlejší. Ušní boltce jsou poměrně malé, pevně vztyčené, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích mírně zaoblené, velmi pohyblivé. Jejich polohy jsou velice výrazné.
Krk je náležitě silný, spíše krátký. Trup musí být velmi statný, mohutně osvalený. Horní linie těla může být rovná nebo směrem vzad mírně svažitá. Hřbet má být rovný, bedra jsou široká, záď bývá při pohledu z boku lehce skloněná. Ocas je vysoko nasazený, vzhůru nesený, mírně zatočený nad zádí a bedry, silný a chundelatý, což je pro psa z arktických oblastí, nuceného často i za velmi silných mrazů nocovat na sněhu pod širým nebem, životně důležité. Před spaním se stočí „do klubíčka“ a ocasem překryje nos, takže nevdechuje mrazivý, ale v osrstění předehřátý vzduch.
Hrudník musí být hluboký a široký, břicho není příliš vtažené. Hrudní končetiny jsou absolutně rovné, mohutných kostí, mocně osvalené. Lopatky musejí být přiměřeně zešikmené, kosti ramenní jsou rovné a silné, lokty těsně přiléhají k trupu, předloktí jsou rovná a pevná, zápěstí silná a ohebná, záprstí mírně zešikmená, pružná, ale pevná. Tlapky mají být poměrně velké, silné, okrouhlého tvaru, s odolnými nášlapnými polštářky a mohutnými drápy.
Pánevní končetiny musejí být dokonale rovné, velice svalnaté, mocných kostí, přiměřeně zaúhlené. Zvlášť výrazně osvalená mají být stehna. Hlezna jsou široká, patřičně úhlená. Pohyb musí být vydatný, harmonický, plynulý a neúnavný.
Osrstění sestává z měkké a velmi husté podsady a krycí srsti, ta je delší, tvrdší, rovnější a ještě hustější než podsada a nikdy nesmí být zvlněná nebo zkadeřená. Na zadních stranách hrudních končetin a stehen je srst delší a bohatší, na spodní straně ocasu je výrazně delší a bohatá, typicky chundelatá. Jakékoli zbarvení srsti, jednotné i strakaté, je přípustné. Pouze albinismus se nepřipouští.
Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. K vadám patří lehká (slabá) kostra, krátké končetiny (takže trup je nízko nad podkladem) a bázlivost. K těžkým vadám náleží dlouhá a měkká srst a ušní boltce, které nejsou pevně vztyčené. Mezi vylučující vady se počítá agresivita a nadměrná plachost, albinismus, oči modré a skelné (bělavé) barvy, heterochromie (oči s různě zbarvenými duhovkami).